Poslání stránek
Aktuality
Podmínky používání
O Autorovi

Závist

Závist začíná existovat, pokud k našim touhám po něčem, co nemáme, přidáme ještě další dvě ingredience: srovnávání a pocit nespravedlnosti.

Toužit po něčem samo o sobě není špatné. Toužit dokonce potřebujeme. To je náš motor. Můžeme mít touhu získat další věci, které ještě nemáme, ale měli bychom si vždy uvědomit, proč ty věci chceme - jaká je naše skutečná motivace. Je to kvůli naší potřebě, radosti nebo kvůli kompenzaci nebo srovnávání ?

Srovnávání samo o sobě také ještě nemusí být špatné. Záleží na tom, proč se srovnáváme. Pokud se pomocí srovnávání inspirujeme, pokud se tím rozšiřují naše obzory, bereme druhé jako motivační příklad, pak je všechno v pořádku. Pokud se ale srovnáváme s druhými, kvůli tomu, že od toho odvozujeme naši vlastní hodnotu (abychom si pomohli relativně zvýšit naše pochroumané sebevědomí, nebo se nám naopak srovnáváním snižuje), máme problém - viz článek Sebevědomí.

Závist je stav našeho nitra, kdy pociťujeme v sobě pocity nespravedlnosti (bezpráví), že někdo kolem nás něco má a my to nemáme. Je to velmi nepříjemný negativní pocit. Pocit hořkosti, nespravedlnosti. Myslíme si, že si takový stav nezasloužíme a naopak, že si zasloužíme nejméně to samé, co má někdo jiný - stejná dovolená u moře, stejný mobil, stejné auto, stejné povýšení, výdělek, zdraví, … .

Když v sobě necháme závist působit a rozrůstat, tak s každým dalším podnětem to může způsobovat pocity, jako by do nás přitékala další a další kyselina, protože to jsou pocity nepříjemné, sžíravé a pálící. Užíráme se tím, co nemáme. Obecně, když cítíme jakékoli nepříjemné pocity či poranění, snažíme se toho samozřejmě zbavit - zbavit se zdroje nepříjemna. Pokud ovšem nechápeme mechanismus, jak závist funguje - pokud nechápeme, že tím zdrojem „nepříjemna“ jsme my sami - náš špatný postoj, tak se trápíme a trápíme a místo co bychom léčili sebe, tak se snažíme odstranit tu zdánlivou příčinu mimo nás - objekt srovnávání, která s tím ovšem ve skutečnosti nemá nic společného.

Někdo díky své povaze může upadnout do depresí, někdo naopak má pocit, že je třeba se zdrojem „nespravedlnosti“ poměřit své síly a dát mu co proto. „Tak ty budeš mít lepší oblek než já ???“ Nastupuje zášť, boje, pomluvy, … Rozvíjí se negativní postoj, může se objevit zlomyslnost nebo škodolibost - budeme mít radost, když někdo ztratí předmět naší touhy, když někdo přijde o „výsadu“, protože se odstraní zdroj našeho utrpení. Nehlídaný rozvoj našeho vnitřního běsnění může dojít až do stavu nenávisti.

Čím více jsme rozladění, tím více kyseliny si lijeme do žaludku, tím větší bolest to způsobuje, tím větší pocit křivdy máme. Je to začarovaný kruh, zesilující smyčka, pozitivní zpětná vazba, je to stále horší a horší. Jediná šance, jak tento kruh přeseknout je, uvědomit si mechanismus fungování závisti a změnit náš postoj a naše hodnoty.

Ve skutečnosti, kde jsme získali „právo na něco“ ?

Lékem na závist je pokora, láska a vděčnost. Pokorný člověk nepociťuje „právo“. Pokorný člověk přijímá věci tak, jak jsou, nedělá si nárok na něco a přeje druhým to, co oni mají a raduje se z toho. To je projev lásky. Vděčný člověk se raduje z toho, co má a nermoutí se z toho, co nemá.

Ve skutečnosti „když je někomu jinému něco přidáno, my jsme nic neztratili.“ Jeffrey R. Holland


AKTUÁLNĚ

ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Cyklus vývoje charakteru

Tak, jak na nás životní okolnosti působí, můžeme se pohybovat v určitých cyklech, co se týká vývoje našeho charakteru.

Můžeme začít například obdobím, kdy jsme hodně pracovali, hodně jsme se snažili a tak se nám daří dobře a prosperujeme. Tato prosperita s sebou obvykle nese příležitost vytvoření si určitého pohodlí. Pohodlí vítáme. Obvykle přináší odpočinek a relaxaci, které samozřejmě potřebujeme. Tento stav, kdy se přenastavujeme na „nižší energetickou úroveň“ (nedáváme tolik úsilí do života a tak trochu se vezeme setrvačností), s sebou přináší jedno riziko - riziko, že spolu s odpočinkem od práce začneme odpočívat i od našich hodnot. Riziko, že ztratíme pozornost, ztratíme ze zřetele důležité životní hodnoty, na kterých jsme obvykle naši prosperitu ale vybudovali. Může se stát, že tyto důležité hodnoty začneme tak trochu zastrkovat do kouta, trochu je začneme nedoceňovat. Je to takový stav mírného usínání, kdy začínáme věřit tomu, že auto pojede konec konců i bez našeho vědomého točení volantem, stačí, když se volantu budeme jen držet … Je dobré si uvědomit zlomový bod - někteří z nás máme tendenci se vždy pohybovat pokud možno na nejnižší možné energetické hladině - snažit se jen pokud je to nezbytně nutné a pak vypnout. Nicméně být u kormidla svého života vyžaduje bdít a nepolevovat, alespoň ne do takové míry, že bychom kormidlo pustili ze zřetele. Abychom mohli kormidlovat, musíme vystoupit z nejnižší energetické hladiny a projevit aktivitu, dodat energii, dodat práci, snahu, úsilí (viz kapitola „Zákon Entropie“). Pokud tedy vypneme zdroje a přestaneme si všímat kormidla, můžeme postupně přejít do pocitu (iluze), že ty hodnoty a pravidla v podstatě ani nepotřebujeme, a pokud, tak jenom trochu: „Vždyť se podívejme - jedeme i bez toho“. Ano. Máme setrvačnost a tak ještě určitou dobu jedeme „bez toho“. Pozorovali jste někdy těžké nákladní lodě, jakou mají setrvačnost ? Až několik kilometrů. Musí velmi dobře plánovat, když chtějí vybočit z kurzu. A tak se v rámci našeho snění začneme odklánět od našich hodnot. Takové naše chování je podobné strážím, které mají hlídat objekt před nepřítelem nebo před nežádoucími vlivy. Začínají-li stráže usínat místo bdění, může se stát, že přijde událost, nad kterou spící stráže již nebudou mít nadvládu, nebo jen částečně a dojde ke škodám. Dokud jsou stráže bdělé, varují včas a my se můžeme včas zařídit, aby nepříjemné stavy nenastaly. Pokud stráž selže, trpí celá hlídaná oblast. Čím silnější negativní vlivy, tím větší zničující účinky a devastace a tím delší doba nutná pro nápravu (pokud je ještě vůbec co napravovat).

A tak se z příjemného snění můžeme najednou dostat do velmi nepříjemné situace. Protože vše má určitou setrvačnost, většinou se nedaří takovou situaci (větších rozměrů) vyřešit rychle a plácáme se v tom. Obvykle nás to vyvede z letargie a začneme se ptát „proč“. Ačkoli existuje mnoho různých otázek (proč zrovna já a podobně), snažíme se o revizi a o nápravu, protože současná situace je nám nepříjemná a my bychom se rádi dostali zase na výsluní. A tak si možná časem zase vzpomeneme na naše hodnoty, díky kterým jsme se dostali k prosperitě a snažíme se k nim vrátit a zjednat nápravu. Až se nakonec dostaneme opět do stavu určité prosperity a máme další příležitost J.

Tyto cykly můžeme pozorovat jak ve společnosti - dnes se mluví o událostech února 1948, o událostech startujících růst fašismu a můžeme to samozřejmě lehce vztáhnout i na naši společnost současnou, kdy jsme dosáhli za posledních téměř 30 let nesmírného pokroku (ale to mohou posoudit jen pamětníci, pokud ovšem již nezapomněli na jeden druh jogurtu, trabanty a stodvacítky, podpultovky, bony a pomeranče a mandarinky jen na Vánoce). Mladší generace vnímá současný blahobyt za standard a ještě si stíhá stěžovat na všechno okolo. A tak se pak nemůžeme divit, když to zase kolem nás začíná skřípat.

Které hodnoty že jsme to vlastně opustili ?

Stručně řečeno, cyklus je následující:

blahobyt - zahleděnost do sebe - úpadek hodnot - krize - pokora - hledání pravých hodnot - prosperita

     Pokud se z těchto cyklů nejsme schopni nebo ochotni poučit, zůstáváme v kruhu, případně se pohybujeme po šroubovici dolů.

V lepším případě jsme schopni se poučovat a zlepšovat se. Díky tomu se můžeme pohybovat po šroubovici směrem vzhůru.