Závist

Závist začíná existovat, pokud k našim touhám po něčem, co nemáme, přidáme ještě další dvě ingredience: srovnávání a pocit nespravedlnosti.

Toužit po něčem samo o sobě není špatné. Toužit dokonce potřebujeme. To je náš motor. Můžeme mít touhu získat další věci, které ještě nemáme, ale měli bychom si vždy uvědomit, proč ty věci chceme - jaká je naše skutečná motivace. Je to kvůli naší potřebě, radosti nebo kvůli kompenzaci nebo srovnávání ?

Srovnávání samo o sobě také ještě nemusí být špatné. Záleží na tom, proč se srovnáváme. Pokud se pomocí srovnávání inspirujeme, pokud se tím rozšiřují naše obzory, bereme druhé jako motivační příklad, pak je všechno v pořádku. Pokud se ale srovnáváme s druhými, kvůli tomu, že od toho odvozujeme naši vlastní hodnotu (abychom si pomohli relativně zvýšit naše pochroumané sebevědomí, nebo se nám naopak srovnáváním snižuje), máme problém - viz článek Sebevědomí.

Závist je stav našeho nitra, kdy pociťujeme v sobě pocity nespravedlnosti (bezpráví), že někdo kolem nás něco má a my to nemáme. Je to velmi nepříjemný negativní pocit. Pocit hořkosti, nespravedlnosti. Myslíme si, že si takový stav nezasloužíme a naopak, že si zasloužíme nejméně to samé, co má někdo jiný - stejná dovolená u moře, stejný mobil, stejné auto, stejné povýšení, výdělek, zdraví, … .

Když v sobě necháme závist působit a rozrůstat, tak s každým dalším podnětem to může způsobovat pocity, jako by do nás přitékala další a další kyselina, protože to jsou pocity nepříjemné, sžíravé a pálící. Užíráme se tím, co nemáme. Obecně, když cítíme jakékoli nepříjemné pocity či poranění, snažíme se toho samozřejmě zbavit - zbavit se zdroje nepříjemna. Pokud ovšem nechápeme mechanismus, jak závist funguje - pokud nechápeme, že tím zdrojem „nepříjemna“ jsme my sami - náš špatný postoj, tak se trápíme a trápíme a místo co bychom léčili sebe, tak se snažíme odstranit tu zdánlivou příčinu mimo nás - objekt srovnávání, která s tím ovšem ve skutečnosti nemá nic společného.

Někdo díky své povaze může upadnout do depresí, někdo naopak má pocit, že je třeba se zdrojem „nespravedlnosti“ poměřit své síly a dát mu co proto. „Tak ty budeš mít lepší oblek než já ???“ Nastupuje zášť, boje, pomluvy, … Rozvíjí se negativní postoj, může se objevit zlomyslnost nebo škodolibost - budeme mít radost, když někdo ztratí předmět naší touhy, když někdo přijde o „výsadu“, protože se odstraní zdroj našeho utrpení. Nehlídaný rozvoj našeho vnitřního běsnění může dojít až do stavu nenávisti.

Čím více jsme rozladění, tím více kyseliny si lijeme do žaludku, tím větší bolest to způsobuje, tím větší pocit křivdy máme. Je to začarovaný kruh, zesilující smyčka, pozitivní zpětná vazba, je to stále horší a horší. Jediná šance, jak tento kruh přeseknout je, uvědomit si mechanismus fungování závisti a změnit náš postoj a naše hodnoty.

Ve skutečnosti, kde jsme získali „právo na něco“ ?

Lékem na závist je pokora, láska a vděčnost. Pokorný člověk nepociťuje „právo“. Pokorný člověk přijímá věci tak, jak jsou, nedělá si nárok na něco a přeje druhým to, co oni mají a raduje se z toho. To je projev lásky. Vděčný člověk se raduje z toho, co má a nermoutí se z toho, co nemá.

Ve skutečnosti „když je někomu jinému něco přidáno, my jsme nic neztratili.“ Jeffrey R. Holland


AKTUÁLNĚ

ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Jak trvale změnit naše niterné touhy ?

Vím, že bych té čokolády neměla jíst tolik. Vždy si dám nové předsevzetí, ale jakmile ji uvidím, stejně ji nakonec sním. Znovu a znovu.“ Zdá se to jako neovladatelné, jako neřešitelné.

Samozřejmě, že můžeme rozvinout do široka úvahy a závěry z výzkumů, jakou roli hraje „chemie“ v našem těle, reflexy, vyplavování hormonů atd. Ano, o to je pak těžší se překonat, ovládnout se a změnit se. Ale je zde ještě jedna rovina.

Rovina hlubokého zážitku, hlubokého pochopení. Řekněme, že v rámci našeho boje proti čokoládě začneme studovat nežádoucí účinky rafinovaného cukru a uvědomíme si, že nám to způsobuje zcela konkrétní zdravotní potíže. Provedeme experimenty a pokusy a ověříme si, že opravdu platí, že vynechání (nebo radikální omezení) rafinovaných cukrů v naší stravě způsobuje blahodárné pozitivní změny na našem zdraví a ty neblahé syndromy konečně mizí. Ale i tak se stále vracíme k našim oblíbeným dobrotám, i když už víme, že nám neprospívají. Nějak stále „musíme“. Táhne nás to tam a nemáme nad tím kontrolu. Nicméně, může se stát, že jednou dojdeme do bodu, kdy si jasně uvědomíme, že už vlastně cukry jíst nechceme, protože na nás mají devastační účinek a můžeme si říct: „tak, když je to takto, na cukry už nesáhnu“ a opravdu v tu chvíli z naší největší touhy se může stát naše největší touha po opaku. Něco se v nás zlomí a najednou to jde, i když to před tím roky nešlo.

Pamatuji si, jak jsem ve svém dětství (mimochodem velmi šťastném) trávil chvíle na zahradě s mojí milovanou babičkou, moudrou ženou. Pamatuji si, jak babička jednoho dne „hudrovala“ na špačky, že jí likvidují dozrávající višně a asi v určitém hnutí mysli mě dovolila vzít si vzduchovku (pro kluka, který četl o Mayovky a prožíval s nimi na poušti kdejaké dobrodružství, toto byla opravdová výzva, opravdové dobrodružství). Babička možná řekla, ať ptáky zastraším, aby odletěly, ale já si to vysvětlil po svém a vyhlásil jsem lov! Číhal jsem tak dlouho, až jeden pták byl relativně na dostřel. Bušilo mě srdce vzrušením. Pamatuji si, jak moje pocity byly divné, rozporuplné. Pak jsem vystřelil a pták spadl z višně. Ten pocit hrdosti a vítězství ! Strefil jsem se ! Nepřítel je pokořen. S bušícím srdcem jsem se rozběhl k místu, kam spadl. Našel jsem ho. Uviděl jsem ho. Asi nikdy nezapomenu na ten pohled. Mezi peřím prosakovala krev. Nohy měl nahoru, pomrkával očkem a cukal s sebou. Jak hrozný pohled, jak hrozný čin, jak hrozné pocity ! Vše se změnilo. V očích se mi objevily slzy a v ústech mi vše zhořklo. Pamatuji si, jak jsem v duchu křičel „tak tohle, tohle už nikdy !!!Byly to mé nejniternější a největší výkřiky. Byly to mé největší touhy, které se hluboce zaryly do celé mé bytosti. Mé největší přání. Nebylo to jen jakési povrchní vyjádření, ale bylo to „celou mou mocí, silou a duší“. Bylo to vším, co bylo ve mně. Tento okamžik mě změnil trvale. To, že se nemá zabíjet, už nevěděl jenom rozum, ale už to přijalo za své i moje srdce.

Toto jsou trvalé změny našich tužeb - pochopit a pocítit. Velmi silně pocítit, ztotožnit se s tím celou svojí bytostí. Pak už, nejen že to nechceme, ale ono to už ve skutečnosti ani nejde. Alespoň pokud respektujeme pravdu, vnitřní svědomí. Naše hodnoty se trvale změnily.

Cituji z knížky „Cesta k zázrakům“: „Pokud jste opravdově a smysluplně změnili jakoukoli oblast svého života, pak jste změnili všechno“. (str. 16) Myšleno tak, že ne všechno se tím vyřešilo, ale všechno je jednou konkrétní změnou dotčeno. Nejedná se o jednu izolovanou změnu. Pokračování citace: „Přestanete-li pít, kouřit, nebo se přejídat … váš pocit ze sebe sama se změní.“ … „Způsob, jakým vás (ostatní) vnímají a jak na vás reagují, se rovněž změní.