Závist

Závist začíná existovat, pokud k našim touhám po něčem, co nemáme, přidáme ještě další dvě ingredience: srovnávání a pocit nespravedlnosti.

Toužit po něčem samo o sobě není špatné. Toužit dokonce potřebujeme. To je náš motor. Můžeme mít touhu získat další věci, které ještě nemáme, ale měli bychom si vždy uvědomit, proč ty věci chceme - jaká je naše skutečná motivace. Je to kvůli naší potřebě, radosti nebo kvůli kompenzaci nebo srovnávání ?

Srovnávání samo o sobě také ještě nemusí být špatné. Záleží na tom, proč se srovnáváme. Pokud se pomocí srovnávání inspirujeme, pokud se tím rozšiřují naše obzory, bereme druhé jako motivační příklad, pak je všechno v pořádku. Pokud se ale srovnáváme s druhými, kvůli tomu, že od toho odvozujeme naši vlastní hodnotu (abychom si pomohli relativně zvýšit naše pochroumané sebevědomí, nebo se nám naopak srovnáváním snižuje), máme problém - viz článek Sebevědomí.

Závist je stav našeho nitra, kdy pociťujeme v sobě pocity nespravedlnosti (bezpráví), že někdo kolem nás něco má a my to nemáme. Je to velmi nepříjemný negativní pocit. Pocit hořkosti, nespravedlnosti. Myslíme si, že si takový stav nezasloužíme a naopak, že si zasloužíme nejméně to samé, co má někdo jiný - stejná dovolená u moře, stejný mobil, stejné auto, stejné povýšení, výdělek, zdraví, … .

Když v sobě necháme závist působit a rozrůstat, tak s každým dalším podnětem to může způsobovat pocity, jako by do nás přitékala další a další kyselina, protože to jsou pocity nepříjemné, sžíravé a pálící. Užíráme se tím, co nemáme. Obecně, když cítíme jakékoli nepříjemné pocity či poranění, snažíme se toho samozřejmě zbavit - zbavit se zdroje nepříjemna. Pokud ovšem nechápeme mechanismus, jak závist funguje - pokud nechápeme, že tím zdrojem „nepříjemna“ jsme my sami - náš špatný postoj, tak se trápíme a trápíme a místo co bychom léčili sebe, tak se snažíme odstranit tu zdánlivou příčinu mimo nás - objekt srovnávání, která s tím ovšem ve skutečnosti nemá nic společného.

Někdo díky své povaze může upadnout do depresí, někdo naopak má pocit, že je třeba se zdrojem „nespravedlnosti“ poměřit své síly a dát mu co proto. „Tak ty budeš mít lepší oblek než já ???“ Nastupuje zášť, boje, pomluvy, … Rozvíjí se negativní postoj, může se objevit zlomyslnost nebo škodolibost - budeme mít radost, když někdo ztratí předmět naší touhy, když někdo přijde o „výsadu“, protože se odstraní zdroj našeho utrpení. Nehlídaný rozvoj našeho vnitřního běsnění může dojít až do stavu nenávisti.

Čím více jsme rozladění, tím více kyseliny si lijeme do žaludku, tím větší bolest to způsobuje, tím větší pocit křivdy máme. Je to začarovaný kruh, zesilující smyčka, pozitivní zpětná vazba, je to stále horší a horší. Jediná šance, jak tento kruh přeseknout je, uvědomit si mechanismus fungování závisti a změnit náš postoj a naše hodnoty.

Ve skutečnosti, kde jsme získali „právo na něco“ ?

Lékem na závist je pokora, láska a vděčnost. Pokorný člověk nepociťuje „právo“. Pokorný člověk přijímá věci tak, jak jsou, nedělá si nárok na něco a přeje druhým to, co oni mají a raduje se z toho. To je projev lásky. Vděčný člověk se raduje z toho, co má a nermoutí se z toho, co nemá.

Ve skutečnosti „když je někomu jinému něco přidáno, my jsme nic neztratili.“ Jeffrey R. Holland


AKTUÁLNĚ

ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Kterým směrem ?

V kapitole „Zákon entropie“ je vysvětleno, že naše povaha, náš charakter většinou nebývá příliš stabilní, pokud o něho aktivně nepečujeme (nedodáváme cílevědomě energii tímto směrem).

Kterým směrem se tedy máme vydat ?

  • nechat se pasivně unášet proudem dění kolem nás ?
  • aktivně se orientovat na pozitivní hodnoty ?
  • aktivně se orientovat na negativní hodnoty ?

Jakou motivaci můžeme mít pro osvojení pozitivních hodnot a k rozvoji našich pozitivních charakterových vlastností ?

  • Držení se pozitivních hodnot a rozvoje našich pozitivních vlastností mají pozitivní dopady na nás samotné i na naše vztahy s druhými. Začne se zvyšovat kvalita našeho života i života druhých kolem nás. Naše společenství bude prosperovat, bude se uvolňovat energie pro tvořivost a prospěch všem.
  • Tím, že se v něčem změníme pozitivním směrem, začnou se před námi otevírat nové obzory, které jsme před tím neviděli - nevěděli jsme, že existují (viz princip v kapitole „Nevíme, co ještě nevíme“). Nové obzory začínají být vidět až za podmínky určitého pokroku ve změně našeho charakteru (více viz kapitol „Omezené obzory a let balónem“) Obzory se též mění s mírou rozvoje dané vlastnosti a zároveň ještě v kombinaci s rozvojem ostatních vlastností. Vzájemně se ovlivňují. Obecně řečeno, komplexní pokrok a rozvoj pozitivním směrem nás vede k většímu poznání, spokojenosti a radosti ze sebe a ze života.
  • Když se nebudeme cíleně přičiňovat o náš rozvoj správným směrem, začnou okolnosti našeho prostředí převažovat ve svém negativním účinku a pouze naše setrvačnost (návyky) této rozkladové síle stačit nebudou. A tak místo pozitivního rozvoje anebo i pouhé stagnace (jak si někteří mylně myslí) budou naše vlastnosti nenápadně nahlodávány, rozmělňovány, jako eroze působící na krajinu. Díky faktu, že přirozené okolnosti vždy působí proti pozitivnímu směru, musíme být rychlejší, než růst plevele. (viz princip v kapitole „Zákon Entropie“).

Měřítko rozvoje vlastností asi nelze jednoznačně stanovit. Na druhou stranu bude samozřejmě rozdíl, pokud budeme „trpěliví“ jenom ve dvou případech z deseti nebo v osmi případech z deseti.

Jeden můj přítel se se mnou podělil o krásnou myšlenku: z malých semínek není předem jasné, co z nich vyroste - jestli květina, zelenina, keř nebo velký strom. Potenciál toho seménka je ukryt uvnitř. Co skutečně obsahuje, se dozvíme jenom tehdy, pokud seménku dáme možnost růstu.

Každý z nás je jako takové malé seménko a pokud nedáme příležitost sami sobě k rozvinutí svých charakterových vlastností, nikdy se nedozvíme, jaký potenciál se v nás skrývá. Vzhledem k tomu, že jsme každý z nás unikátní, máme různé vlohy a možnosti, a tak po přijmutí možnosti se začít rozvíjet, vzniknou jedinečné kombinace, které druhý nabídnout nemůže.

Počítačové hry jsou čím dál tím více složitější. Postavy ve hře plní různé bojové úkoly a mise, mají možnost se stále více rozhodovat atd. Vše je stále více a více dokonalejší a podobnější realitě - virtuální realitě. Mladé i starší fascinuje zanořit se do neexistujícího světa a zažívat pocity důležitosti plynoucí z plnění misí a úkolů. Baví je hrát a vyhrávat. Ale naneštěstí je to svět neexistující, je to vymyšlenost, nerealita. Neustálým utíkáním a skákáním postavičky na obrazovce se tělo hráče neprokrví ani neokysličí. Skákáním bojovníka na stromy a střechy svaly hráče neposílí. Na rozdíl od toho Charakter člověka je realita, navíc, která je neustále s námi - a velmi složitá realita, dokonce tak složitá, že ji nelze ani dokonale zmapovat. Je to reálný prostor pro reálná „dobrodružství“. Můžeme plnit „bojové úkoly a mise“. Je to napínavé do posledního okamžiku hry - až do konce - do posledního našeho dechu. Pak se s těmi zkušenostmi posouváme do dalšího levelu.