Závist

Závist začíná existovat, pokud k našim touhám po něčem, co nemáme, přidáme ještě další dvě ingredience: srovnávání a pocit nespravedlnosti.

Toužit po něčem samo o sobě není špatné. Toužit dokonce potřebujeme. To je náš motor. Můžeme mít touhu získat další věci, které ještě nemáme, ale měli bychom si vždy uvědomit, proč ty věci chceme - jaká je naše skutečná motivace. Je to kvůli naší potřebě, radosti nebo kvůli kompenzaci nebo srovnávání ?

Srovnávání samo o sobě také ještě nemusí být špatné. Záleží na tom, proč se srovnáváme. Pokud se pomocí srovnávání inspirujeme, pokud se tím rozšiřují naše obzory, bereme druhé jako motivační příklad, pak je všechno v pořádku. Pokud se ale srovnáváme s druhými, kvůli tomu, že od toho odvozujeme naši vlastní hodnotu (abychom si pomohli relativně zvýšit naše pochroumané sebevědomí, nebo se nám naopak srovnáváním snižuje), máme problém - viz článek Sebevědomí.

Závist je stav našeho nitra, kdy pociťujeme v sobě pocity nespravedlnosti (bezpráví), že někdo kolem nás něco má a my to nemáme. Je to velmi nepříjemný negativní pocit. Pocit hořkosti, nespravedlnosti. Myslíme si, že si takový stav nezasloužíme a naopak, že si zasloužíme nejméně to samé, co má někdo jiný - stejná dovolená u moře, stejný mobil, stejné auto, stejné povýšení, výdělek, zdraví, … .

Když v sobě necháme závist působit a rozrůstat, tak s každým dalším podnětem to může způsobovat pocity, jako by do nás přitékala další a další kyselina, protože to jsou pocity nepříjemné, sžíravé a pálící. Užíráme se tím, co nemáme. Obecně, když cítíme jakékoli nepříjemné pocity či poranění, snažíme se toho samozřejmě zbavit - zbavit se zdroje nepříjemna. Pokud ovšem nechápeme mechanismus, jak závist funguje - pokud nechápeme, že tím zdrojem „nepříjemna“ jsme my sami - náš špatný postoj, tak se trápíme a trápíme a místo co bychom léčili sebe, tak se snažíme odstranit tu zdánlivou příčinu mimo nás - objekt srovnávání, která s tím ovšem ve skutečnosti nemá nic společného.

Někdo díky své povaze může upadnout do depresí, někdo naopak má pocit, že je třeba se zdrojem „nespravedlnosti“ poměřit své síly a dát mu co proto. „Tak ty budeš mít lepší oblek než já ???“ Nastupuje zášť, boje, pomluvy, … Rozvíjí se negativní postoj, může se objevit zlomyslnost nebo škodolibost - budeme mít radost, když někdo ztratí předmět naší touhy, když někdo přijde o „výsadu“, protože se odstraní zdroj našeho utrpení. Nehlídaný rozvoj našeho vnitřního běsnění může dojít až do stavu nenávisti.

Čím více jsme rozladění, tím více kyseliny si lijeme do žaludku, tím větší bolest to způsobuje, tím větší pocit křivdy máme. Je to začarovaný kruh, zesilující smyčka, pozitivní zpětná vazba, je to stále horší a horší. Jediná šance, jak tento kruh přeseknout je, uvědomit si mechanismus fungování závisti a změnit náš postoj a naše hodnoty.

Ve skutečnosti, kde jsme získali „právo na něco“ ?

Lékem na závist je pokora, láska a vděčnost. Pokorný člověk nepociťuje „právo“. Pokorný člověk přijímá věci tak, jak jsou, nedělá si nárok na něco a přeje druhým to, co oni mají a raduje se z toho. To je projev lásky. Vděčný člověk se raduje z toho, co má a nermoutí se z toho, co nemá.

Ve skutečnosti „když je někomu jinému něco přidáno, my jsme nic neztratili.“ Jeffrey R. Holland


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Naše touhy

Před tím, než budete pokračovat ve čtení této kapitolky, by bylo užitečné, kdybyste ve své mysli provedli nejprve jeden experiment.

Zkuste být na klidném místě, kde vás nic nebude rušit. Zavřete oči, pohodlně se usaďte a zkuste se oprostit od všech pravidel typu „musíš, nesmíš, neměl bys, měl bys“, která běžně nosíte v mysli a ponořte se co nejhlouběji do vaší duše, do vašeho nejhlubšího nitra a zkoumejte, pozorujte a hledejte, po čem vaše duše (srdce) nejvíce touží. Kam vás to táhne. Neciťte se ničím omezeni. Ani možnostmi času, prostoru, cestování ani penězi, ani tělesnými možnostmi, ani tím, co by si o vás mohli myslet druzí, ničím. Prostě buďte jenom sami sebou. Sněte dostatečně dlouhou dobu a pátrejte v sobě. Představte si, že nyní můžete cokoli, co byste chtěli. Co by to bylo ? Zkuste takto identifikovat alespoň jednu touhu („váš tajný sen“), ale můžete i více, ale pak si je zkuste seřadit podle priorit. Máte to ?

To, po čem nejvíce toužíte, je ve skutečnosti to, co řídí váš život.

Je nesmírně důležité si uvědomit, po čem nejvíce toužíme. Musíme být ale k sobě zcela upřímní - tedy musíme respektovat pravdu. Nemá cenu si nic nalhávat. (viz kapitola „Respektování pravdy“).

Touha je skutečným motorem našeho já. Je to ta nejsilnější motivace, jaké jsme schopni.

Je velký rozdíl mezi touhou a lpěním. Touha je to, co nám dává energii jít kupředu. Lpění je touha, která se vymkla z naší kontroly a místo, abychom ovládali my ji, ona ovládá nás. Lpění je neovladatelný stav. Je to jako magnetická přitažlivost, tak velká, že ať se budete snažit jít jakýmkoli směrem, nakonec stejně skončíte u magnetického pólu. Touha v podobě lpění je jako kotva (podobně jako v kapitole „Odpuštění“), která nás zbavuje svobody. Touha je jako provaz, kterým je větroň připojený k motorovému letadlu. Díky touze můžeme vzlétnout, i když sami motor nemáme. Pokud se ale nejsme v pravý čas ochotni odpoutat, přijdeme o naši svobodu a poslání létat jako větroň. Místo toho se nadále necháme vléct motorovým letadlem, což se nakonec pro nás může stát i osudovým.

Někdo nejvíce touží po cestování, jiný po svobodě a nevázanosti na cokoli. Někdo jasně nejvíce touží po majetku, po moci, po slávě. Někdo po sexuálním uspokojení. Někdo má niternou touhu něco tvořit, něco objevovat, analyzovat, …

Každopádně to, co je naše nejniternější touha, náš vnitřní hlas, to je to, co nás směřuje v dalším životě.

Někdo „věří“ tomu, že své touhy nemůže změnit (i když by chtěl). Může. Budeme se tím zabývat v další kapitole.