Závist

Závist začíná existovat, pokud k našim touhám po něčem, co nemáme, přidáme ještě další dvě ingredience: srovnávání a pocit nespravedlnosti.

Toužit po něčem samo o sobě není špatné. Toužit dokonce potřebujeme. To je náš motor. Můžeme mít touhu získat další věci, které ještě nemáme, ale měli bychom si vždy uvědomit, proč ty věci chceme - jaká je naše skutečná motivace. Je to kvůli naší potřebě, radosti nebo kvůli kompenzaci nebo srovnávání ?

Srovnávání samo o sobě také ještě nemusí být špatné. Záleží na tom, proč se srovnáváme. Pokud se pomocí srovnávání inspirujeme, pokud se tím rozšiřují naše obzory, bereme druhé jako motivační příklad, pak je všechno v pořádku. Pokud se ale srovnáváme s druhými, kvůli tomu, že od toho odvozujeme naši vlastní hodnotu (abychom si pomohli relativně zvýšit naše pochroumané sebevědomí, nebo se nám naopak srovnáváním snižuje), máme problém - viz článek Sebevědomí.

Závist je stav našeho nitra, kdy pociťujeme v sobě pocity nespravedlnosti (bezpráví), že někdo kolem nás něco má a my to nemáme. Je to velmi nepříjemný negativní pocit. Pocit hořkosti, nespravedlnosti. Myslíme si, že si takový stav nezasloužíme a naopak, že si zasloužíme nejméně to samé, co má někdo jiný - stejná dovolená u moře, stejný mobil, stejné auto, stejné povýšení, výdělek, zdraví, … .

Když v sobě necháme závist působit a rozrůstat, tak s každým dalším podnětem to může způsobovat pocity, jako by do nás přitékala další a další kyselina, protože to jsou pocity nepříjemné, sžíravé a pálící. Užíráme se tím, co nemáme. Obecně, když cítíme jakékoli nepříjemné pocity či poranění, snažíme se toho samozřejmě zbavit - zbavit se zdroje nepříjemna. Pokud ovšem nechápeme mechanismus, jak závist funguje - pokud nechápeme, že tím zdrojem „nepříjemna“ jsme my sami - náš špatný postoj, tak se trápíme a trápíme a místo co bychom léčili sebe, tak se snažíme odstranit tu zdánlivou příčinu mimo nás - objekt srovnávání, která s tím ovšem ve skutečnosti nemá nic společného.

Někdo díky své povaze může upadnout do depresí, někdo naopak má pocit, že je třeba se zdrojem „nespravedlnosti“ poměřit své síly a dát mu co proto. „Tak ty budeš mít lepší oblek než já ???“ Nastupuje zášť, boje, pomluvy, … Rozvíjí se negativní postoj, může se objevit zlomyslnost nebo škodolibost - budeme mít radost, když někdo ztratí předmět naší touhy, když někdo přijde o „výsadu“, protože se odstraní zdroj našeho utrpení. Nehlídaný rozvoj našeho vnitřního běsnění může dojít až do stavu nenávisti.

Čím více jsme rozladění, tím více kyseliny si lijeme do žaludku, tím větší bolest to způsobuje, tím větší pocit křivdy máme. Je to začarovaný kruh, zesilující smyčka, pozitivní zpětná vazba, je to stále horší a horší. Jediná šance, jak tento kruh přeseknout je, uvědomit si mechanismus fungování závisti a změnit náš postoj a naše hodnoty.

Ve skutečnosti, kde jsme získali „právo na něco“ ?

Lékem na závist je pokora, láska a vděčnost. Pokorný člověk nepociťuje „právo“. Pokorný člověk přijímá věci tak, jak jsou, nedělá si nárok na něco a přeje druhým to, co oni mají a raduje se z toho. To je projev lásky. Vděčný člověk se raduje z toho, co má a nermoutí se z toho, co nemá.

Ve skutečnosti „když je někomu jinému něco přidáno, my jsme nic neztratili.“ Jeffrey R. Holland


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Po šroubovici nahoru nebo dolů ?

Podobně jako ve fyzickém světě existuje setrvačnost, existuje i v duchovní oblasti. Rozdíl je v tom, že v duchovní oblasti bývá setrvačnost podstatně větší.

Díky zákonu entropie se dobré návyky tvoří obvykle delší dobu, zatímco ztráta dobrých návyků a přijetí negativních návyků trvá často mnohem kratší dobu. Podobně, jako se opasky snadněji povolují, než utahují.

Kromě setrvačnosti je zde ještě jeden faktor - předávání návyků, postojů a hodnot na další generace.

Rodiče vychází z nějakého stavu (návyky, postoje, hodnoty, …). Jakmile rodiče začnou mít svoje děti, dochází k jejich přenosu.

Záměrně jsem použil slovo „přenos“ a záměrně jsem vynechal sloveso „vychovávat“.

Když se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že každá rodina (jednotka) je naprosto unikátní, podobně jako jsme unikátní my jednotlivci. V některých rodinách se uplatňuje různá míra cílevědomé výchovy (vedení, předávání hodnot, zvyků, postojů). V jiných rodinách dochází k výchově spíše pasivní - děti zkrátka vidí, co dělají rodiče a jejich chování (včetně hlubších motivací) mnohdy kopírují. Je to velmi složitá problematika s nekonečným spektrem možností. Detaily zde nechci rozebírat. Důvod, proč to zde zmiňuji, je uvědomit si, že „přenosem“ z rodičů na děti dochází k pohybu po pomyslné kružnici (pokud se zdánlivě nic nemění a děti by byly „přesně jako rodiče). Nebo se vývoj může začít pohybovat po pomyslné šroubovici, pokud dochází ke změnám mezi rodiči a dětmi.

Pokud si rodiče moc neuvědomují svoji zodpovědnost za „přenos“, může se stát, že vlivem Zákonu Entropie  si nová generace s sebou nenese důležité hodnoty. Opouští je. Mohou se zdát zdánlivě bezvýznamné, zbytečné, dokonce obtěžující, směšné nebo trapné. Stačí být „neutrální“, pasivní a vlivem Zákonu Entropie „samovolně“ dojde k „naředění“. Pak další generace (co se týče rozvoje charakteru) se ocitá na nižší úrovni, než jejich rodiče - pohybujeme se po šroubovici směrem dolů.

Je nutné si uvědomit, že abychom překonali účinky zákonu Entropie, potřebujeme do výchovy vkládat prvek aktivity. Pak naopak můžeme způsobit zušlechťování charakteru, a naše děti se budou po šroubovici pohybovat vzhůru.

Zní to jednoduše, protože se samozřejmě dopouštím velkého zjednodušování, ale ten princip tam je. Pochopitelně, do rodin přicházejí různé děti, s různou povahou a na stejné podněty kolikrát reagují velmi různě. Děti, ani kohokoli jiného nemůžeme nutit do čehokoli. Můžeme je ale vést a nabízet to dobré, budeme-li ale o tom dobrém vůbec vědět.

Vzhledem k setrvačnosti, která funguje (návyky, tradice) mají negativní změny katastrofální dopady.

„Generační paměť“ - pokud funguje a používá se správně, funguje jako pojistka před ztrátou cenných hodnot a poznání, které se naučili již naši předci. Pokud nejsme schopni předávat správně tyto zkušenosti a znalosti, jsou následující generace odsouzeny zažívat znovu to, co už zažili jejich předchůdci.

Pokud se tedy rozhodujeme pro pasivitu, nebo dokonce pro negativní hodnoty, ovlivňuje to nejenom náš vlastní život, ale přenášíme to i na naše děti. Naše děti věří tomu, co dostali od svých rodičů a i když mohou zasáhnout různé vlivy v jejich životě, je velký předpoklad, že zůstanou u toho, čeho se jim dostalo ve výchově. Tuto svoji výchovu samozřejmě různě modifikují a předávají na své vlastní děti. Různé předsudky ve společnosti, které se dědí z generace na generaci, mají ohromnou setrvačnou sílu. A pokračujeme po šroubovici o jeden závit - výše nebo níže ?

„Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu.“ je velmi dobře známá „moudrost“, dokonce i 29 let od konce komunismu …

Pohyb po šroubovici, možná přímo po spirále, je dobře vidět například i na určité části živnostníků (ale platí to samozřejmě obecně pro všechny kategorie, včetně zdravotnictví, státních úředníků atd.). Živnostník má pocit, že k němu stát není férový, že místo podpory ho spíše podkopává. Na základě toho může mít například pocit „práva“ obcházet zdaňování. Pokud se toto ale dozví stát, začne přitvrzovat pravidla, zákony a sankce. Tím se situace ještě zhorší a živnostník pociťuje ještě větší křivdu a tak hledá další skuliny jinde … Situace se zhoršuje, smyčka se utahuje.

Při té příležitosti je třeba se ptát též na motivace zúčastněných stran. Jakou motivaci má stát pro vytváření nevhodných podmínek pro živnostníky ? Není v tom nějaký osobní zájem ? Na druhou stranu, nežili by si někteří živnostníci celkem dobře dokonce i při zdanění všech svých příjmů ? Toto vše je třeba diskutovat, vzájemně si vysvětlovat, ale dobré řešení se najít nemůže, dokud nebude na obou stranách ochota respektovat pravdu, žít a jednat čestně.

A dokonce, i když svoje děti vedeme k dobrým hodnotám, je velmi obtížné je u nich udržet, pokud jsou ve svých třídách výjimkou, černou ovcí, zatímco většina společnosti vyznává hodnoty jiné.

Děti pocházející z problémových rodin mají minimálně dva hendikepy najednou:

  • mají životní návyky toho, co je devastující
  • nemají žádnou vizi ani osobní zkušenost života úspěšnějšího a šťastnějšího

Toto je stěžejní místo ve společnosti: přerušit, nebo alespoň zmírňovat začarované kruhy a pohyby po šroubovici směrem dolů.

Na tuto činnost potřebujeme pečovat o svůj charakter, abychom vůbec byli schopni alespoň „vidět“ a „rozumět“, natož pak účinně pomáhat.

Doba komunismu v naší zemi vydrancoval a vyplenila morální hodnoty v ohromném rozsahu. Pak přišla náhlá svoboda v roce 1989, ale náš národ na ni nebyl připraven. Svoboda sama o sobě, pod vlivem zákona Entropie, může být zničující. Ke svobodě potřebujeme zodpovědnost, znalost kritických hodnot a respektování těchto hodnot. Teprve pak se svoboda stává tím krásným a žádoucím.

Stávající stav v naší společnosti je přirozeným následkem dlouhodobé absence základních funkčních hodnot ve významné části společnosti.