Závist

Závist začíná existovat, pokud k našim touhám po něčem, co nemáme, přidáme ještě další dvě ingredience: srovnávání a pocit nespravedlnosti.

Toužit po něčem samo o sobě není špatné. Toužit dokonce potřebujeme. To je náš motor. Můžeme mít touhu získat další věci, které ještě nemáme, ale měli bychom si vždy uvědomit, proč ty věci chceme - jaká je naše skutečná motivace. Je to kvůli naší potřebě, radosti nebo kvůli kompenzaci nebo srovnávání ?

Srovnávání samo o sobě také ještě nemusí být špatné. Záleží na tom, proč se srovnáváme. Pokud se pomocí srovnávání inspirujeme, pokud se tím rozšiřují naše obzory, bereme druhé jako motivační příklad, pak je všechno v pořádku. Pokud se ale srovnáváme s druhými, kvůli tomu, že od toho odvozujeme naši vlastní hodnotu (abychom si pomohli relativně zvýšit naše pochroumané sebevědomí, nebo se nám naopak srovnáváním snižuje), máme problém - viz článek Sebevědomí.

Závist je stav našeho nitra, kdy pociťujeme v sobě pocity nespravedlnosti (bezpráví), že někdo kolem nás něco má a my to nemáme. Je to velmi nepříjemný negativní pocit. Pocit hořkosti, nespravedlnosti. Myslíme si, že si takový stav nezasloužíme a naopak, že si zasloužíme nejméně to samé, co má někdo jiný - stejná dovolená u moře, stejný mobil, stejné auto, stejné povýšení, výdělek, zdraví, … .

Když v sobě necháme závist působit a rozrůstat, tak s každým dalším podnětem to může způsobovat pocity, jako by do nás přitékala další a další kyselina, protože to jsou pocity nepříjemné, sžíravé a pálící. Užíráme se tím, co nemáme. Obecně, když cítíme jakékoli nepříjemné pocity či poranění, snažíme se toho samozřejmě zbavit - zbavit se zdroje nepříjemna. Pokud ovšem nechápeme mechanismus, jak závist funguje - pokud nechápeme, že tím zdrojem „nepříjemna“ jsme my sami - náš špatný postoj, tak se trápíme a trápíme a místo co bychom léčili sebe, tak se snažíme odstranit tu zdánlivou příčinu mimo nás - objekt srovnávání, která s tím ovšem ve skutečnosti nemá nic společného.

Někdo díky své povaze může upadnout do depresí, někdo naopak má pocit, že je třeba se zdrojem „nespravedlnosti“ poměřit své síly a dát mu co proto. „Tak ty budeš mít lepší oblek než já ???“ Nastupuje zášť, boje, pomluvy, … Rozvíjí se negativní postoj, může se objevit zlomyslnost nebo škodolibost - budeme mít radost, když někdo ztratí předmět naší touhy, když někdo přijde o „výsadu“, protože se odstraní zdroj našeho utrpení. Nehlídaný rozvoj našeho vnitřního běsnění může dojít až do stavu nenávisti.

Čím více jsme rozladění, tím více kyseliny si lijeme do žaludku, tím větší bolest to způsobuje, tím větší pocit křivdy máme. Je to začarovaný kruh, zesilující smyčka, pozitivní zpětná vazba, je to stále horší a horší. Jediná šance, jak tento kruh přeseknout je, uvědomit si mechanismus fungování závisti a změnit náš postoj a naše hodnoty.

Ve skutečnosti, kde jsme získali „právo na něco“ ?

Lékem na závist je pokora, láska a vděčnost. Pokorný člověk nepociťuje „právo“. Pokorný člověk přijímá věci tak, jak jsou, nedělá si nárok na něco a přeje druhým to, co oni mají a raduje se z toho. To je projev lásky. Vděčný člověk se raduje z toho, co má a nermoutí se z toho, co nemá.

Ve skutečnosti „když je někomu jinému něco přidáno, my jsme nic neztratili.“ Jeffrey R. Holland


AKTUÁLNĚ

ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Vliv charakteru na politiku

Podobná ovlivňování se samozřejmě dějí i v širším měřítku. Proto hodnoty a chování lidí, kteří jsou „vidět“ má nebo může mít ohromný vliv na významnou část populace.

Politici jsou samozřejmě mezi těmi nejviditelnějšími.

Jaké poselství předává vrcholný politik, který vědomě, záměrně lže, manipuluje, zesměšňuje a ještě se tomu směje ? Vrcholný politik může svým „vzorem chování“ ovlivnit velkou část národa. Jak v dobrém, tak ve špatném. Za tím vším stojí jeho srdce, jeho charakter. Ti, co jsou na očích, do jisté míry definují úrovně ostatním. Máme v sobě zakódováno podvědomě vzhlížet ke vzorům, tedy k těm, kteří jsou v něčem dál, než my a je to v oblasti, o kterou máme zájem, je nám nějak blízká. Pozor - může jít jak o pozitivní tak i o negativní vzory. Z tohoto úhlu pohledu - je správné, aby násilí, rasizmus, nesnášenlivost, cokoli negativního, bylo veřejně publikováno ? Ano, vím, svoboda projevu, vím. Ale, co když jevy, které jsou společensky jednoznačně negativní (narušují a rozkládají společnost) slouží jako vzor pro ty kolem nás, kteří se ještě pevně neukotvili a teprve hledají své místo ? Co když se zrovna shlédnou v tomto vzoru a stane se to pro ně „inspirací“, ale kdyby ho neuviděli, nikdy by se takovými nestali ? A možná ti samí, pokud by uviděli pozitivní vzor, připojili by se k němu ?

Považuji za omyl, když občas slyším názory typu „Je sice hrůza, že nyní zvolili politika XY, ale jak je vidět, přežili jsme YZ, přežijeme i XY“. Hluboký omyl, je-li to myšleno upřímně. Nebo je to přímo manipulace, pokud je to řečeno cíleně. Proč ? Tento výrok odvádí pozornost někam jinam. Podobně jako jiný výrok „letos napadlo listí a příští rok taky“ reagující na něco negativního, co se odehrálo ve společnosti a vyjadřuje přesvědčení, že se sice stalo něco nepříjemného, ale my to prostě stejně přežijeme a život půjde dál. Negativní událost, která se možná stane, nemusí nutně ovlivnit padání listí, to je pravda. Ale může ovlivnit mnoho jiného. Podobně, nějakou negativní událost asi přežijeme, ale to nevylučuje její negativní dopady. Je to přesměrování pozornosti na předmět, který není důležitý. Pokud se chceme vrátit do hry, musíme se zeptat „a když stane to a to, co to ovlivní ?“ (nemá cenu se ptát na to, co to neovlivní). Zvolení politiků, kteří jsou arogantní, vědomě neříkají pravdu, vědomě vypouští lži, aby manipulovali, sice neovlivní, jestli spadne listí nebo ne, ale samozřejmě ovlivní celou společnost, dokonce velmi mnoho.

Pozitivní na tom všem ale může být, že tyto negativní události probouzí (naštěstí) nejednoho občana z letargie, z nezájmu o věci obecné. Nutí nás si v sobě ujasňovat, jak to vlastně je s tou naší slušností, uctivostí a pravdivostí. To je vliv na jeden tábor. Vliv na druhý tábor může být tento: „Když to říká tak důležitý politik, bude to dobré. Když se tak chová on, bude to dobré ….“. Mám na mysli nastavování měřítek a latěk v našich myslích, v našich názorech, laťky ohledně našich hodnot. Politici na vysokých pozicích jsou ti, kteří by měli laťky držet vysoko, měli by být vzorem dobrých vlastností. Proč ? Protože dobré vlastnosti jsou ty, které společnost rozvíjí a umožňují její růst a prosperitu.

Mnozí politici obrací morálku naruby - aneb pěstování okrasných kopřiv ?

Pokud někdo z osobností ve vysoké politice omlouvá své slabosti a negativní stránky a snaží se z nich naopak udělat něco „dobrého“, snaží se je „prodat“ ve svůj vlastní prospěch, uvádí část populace v omyl, v mystifikaci, že vlastně jeho negativní stránka je v podstatě něco pozitivního, žádoucího a že se takovým „vzorem“ můžeme řídit. Jaký to má dopad ? Zhoubný. Proč? Protože se tím vytváří negativní vzory, lidé to přijímají a vytváří se negativní návyky. Jsou to seménka plevele, která se nezkušeným zahradníkům mohou zdát jako ne tak moc nebezpečná. Můžeme si nezkušeně a naivně myslit a doufat, že plevel nebude tak moc bujet, že to zvládneme, že naše kytičky stejně nakonec na tom záhonku zvítězí. Ale pokud se proti pleveli nezakročí včas a opravdu velmi radikálně a důsledně, plevel přežívá skrytý pod zemí a nepozorovaně množí svůj kořenový systém. Jakmile přijde vhodná doba, vhodné podmínky, a než se stihneme vzpamatovat, je vše zarostlé kopřivami. Jedna věc je odstraňování kopřiv z povrchu (třeba sekáním). Esteticky můžeme mít pocit, že je problém vyřešen. Ale kořenový systém zůstává dál v zemi a je jenom otázka času, než budou vyrůstat další a další kopřivy. Pak ale někdo přijde a začne argumentovat, že žahání kopřivami je vlastně zdravé, že čaj z kopřiv má blahodárné účinky na naše tělo a podobně. Z ničitele kopřiv udělá idiota, který vlastně ničí to, co je žádoucí: „Vždyť podívejte, kopřivy už málem vymírají …“. Čaj z kopřiv má blahodárné účinky, ano. Ale to není předmětem této diskuze. Předmětem diskuze bylo, že díky rozbujení kopřiv na záhonku, kde mají růst užitečné květiny, tyto květiny hynou, protože jsou stále více zadušovány plevelem. Záhon se nedá použít pro účel, ke kterému byl založen. Plevel proti původně požadovaným rostlinám působí komplexně: odebírá ze země vláhu a živiny a tak požadované rostliny hynou na podvýživu. Plevel většinou roste rychleji než užitečné rostliny, často je přeroste co do výšky a začíná stínit životodárný svit slunce. Svými kořeny ubírá prostor kořenům, které jsme tam původně chtěli mít. Kořeny žádané rostliny se nevyvíjí a zakrňují. Stabilita rostliny je díky ochablému kořenovému systému ohrožena. Pak může následovat další kolečko nepřítele: „Tak nebuďte tak zkostnatělí, tak staromódní. Květiny už vyšly z módy. Největším hitem dnešní moderní doby jsou záhony plné kopřiv - jsou zdravé a navíc, člověk nemusí nic dělat - oni tam rostou samy. A tak máme hned dva v jednom - moderní trend (jsme „in“) a ještě nás to nestojí žádnou námahu. Kdo by se v dnešní době chtěl namáhat ?“ Ano, ale kde jsou ty různé tvary květů, různé barvy, různé vůně ? Uděláme radost někomu, komu přineseme puget kopřiv ? A až nám začne být smutno po krásných barevných a voňavých květinách, které naplňují duši radostí a vděčností, budeme si muset počkat nějaký ten rok, než se nám podaří pokorně, v potu tváře, vyrýt všechny kořeny a vyhubit většinu semének nenápadně ukrytých v zemině, než kopřivy přestanou vyhrávat a začne se zase na záhoně dařit užitečným květinám. Ale to už se můžeme bavit o dalších generacích …

Nastává intenzivní intelektuální válka. Ona probíhala vždy, ale čím omezenější komunikační prostředky dříve byly, tím se válka odehrávala mezi menším množstvím osob. V dnešním světě intenzivního propojení velké části světa a schopnosti komunikovat on-line se zapojují nebývalé objemy lidí. Navíc je zde ale jedna zásadní další komplikace - různá míra vzdělanosti, uspořádání hodnot a názorů. A do toho, aby to nebylo málo, se ještě různé strany snaží komunikaci ovlivňovat pomocí systematického šíření dezinformací.