Závist

Závist začíná existovat, pokud k našim touhám po něčem, co nemáme, přidáme ještě další dvě ingredience: srovnávání a pocit nespravedlnosti.

Toužit po něčem samo o sobě není špatné. Toužit dokonce potřebujeme. To je náš motor. Můžeme mít touhu získat další věci, které ještě nemáme, ale měli bychom si vždy uvědomit, proč ty věci chceme - jaká je naše skutečná motivace. Je to kvůli naší potřebě, radosti nebo kvůli kompenzaci nebo srovnávání ?

Srovnávání samo o sobě také ještě nemusí být špatné. Záleží na tom, proč se srovnáváme. Pokud se pomocí srovnávání inspirujeme, pokud se tím rozšiřují naše obzory, bereme druhé jako motivační příklad, pak je všechno v pořádku. Pokud se ale srovnáváme s druhými, kvůli tomu, že od toho odvozujeme naši vlastní hodnotu (abychom si pomohli relativně zvýšit naše pochroumané sebevědomí, nebo se nám naopak srovnáváním snižuje), máme problém - viz článek Sebevědomí.

Závist je stav našeho nitra, kdy pociťujeme v sobě pocity nespravedlnosti (bezpráví), že někdo kolem nás něco má a my to nemáme. Je to velmi nepříjemný negativní pocit. Pocit hořkosti, nespravedlnosti. Myslíme si, že si takový stav nezasloužíme a naopak, že si zasloužíme nejméně to samé, co má někdo jiný - stejná dovolená u moře, stejný mobil, stejné auto, stejné povýšení, výdělek, zdraví, … .

Když v sobě necháme závist působit a rozrůstat, tak s každým dalším podnětem to může způsobovat pocity, jako by do nás přitékala další a další kyselina, protože to jsou pocity nepříjemné, sžíravé a pálící. Užíráme se tím, co nemáme. Obecně, když cítíme jakékoli nepříjemné pocity či poranění, snažíme se toho samozřejmě zbavit - zbavit se zdroje nepříjemna. Pokud ovšem nechápeme mechanismus, jak závist funguje - pokud nechápeme, že tím zdrojem „nepříjemna“ jsme my sami - náš špatný postoj, tak se trápíme a trápíme a místo co bychom léčili sebe, tak se snažíme odstranit tu zdánlivou příčinu mimo nás - objekt srovnávání, která s tím ovšem ve skutečnosti nemá nic společného.

Někdo díky své povaze může upadnout do depresí, někdo naopak má pocit, že je třeba se zdrojem „nespravedlnosti“ poměřit své síly a dát mu co proto. „Tak ty budeš mít lepší oblek než já ???“ Nastupuje zášť, boje, pomluvy, … Rozvíjí se negativní postoj, může se objevit zlomyslnost nebo škodolibost - budeme mít radost, když někdo ztratí předmět naší touhy, když někdo přijde o „výsadu“, protože se odstraní zdroj našeho utrpení. Nehlídaný rozvoj našeho vnitřního běsnění může dojít až do stavu nenávisti.

Čím více jsme rozladění, tím více kyseliny si lijeme do žaludku, tím větší bolest to způsobuje, tím větší pocit křivdy máme. Je to začarovaný kruh, zesilující smyčka, pozitivní zpětná vazba, je to stále horší a horší. Jediná šance, jak tento kruh přeseknout je, uvědomit si mechanismus fungování závisti a změnit náš postoj a naše hodnoty.

Ve skutečnosti, kde jsme získali „právo na něco“ ?

Lékem na závist je pokora, láska a vděčnost. Pokorný člověk nepociťuje „právo“. Pokorný člověk přijímá věci tak, jak jsou, nedělá si nárok na něco a přeje druhým to, co oni mají a raduje se z toho. To je projev lásky. Vděčný člověk se raduje z toho, co má a nermoutí se z toho, co nemá.

Ve skutečnosti „když je někomu jinému něco přidáno, my jsme nic neztratili.“ Jeffrey R. Holland


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Hledání radosti

Snad každý člověk (ať již vědomě nebo podvědomě) hledá štěstí. Hledá stav, kdyby se cítil šťastně. Je to naše silná vnitřní potřeba.

Kdy my lidé zažíváme štěstí ? (neboli radost, dobré pocity).

Je to různé, každý člověk nalézá radost v něčem jiném. Někdo v poslechu nějaké hudby, někdo v komponování nějaké hudby, někdo v jídle, někdo když může pracovat, někdo vydělávat peníze, někdo dominovat (ovládat), někdo jezdit rychle autem. Dalo by se říci, že co člověk, to jiné zdroje štěstí. Pozor - dodávám vždy - i bankovní lupič zažívá pocity štěstí, když se mu povede vyloupit banku a nikdo ho přitom nechytí. Je pravda, že se může radovat dobrý i zlý, ale jejich radost bude odlišná.

V čem tedy spočívá pocit štěstí ? V tom, když se nám povede dosáhnout předmětu naší touhy.

Až posud to všechno funguje skvěle. Jenže je tu jeden problém: ten pocit štěstí nám většinou moc dlouho nevydrží. Ženy například mohou toužit po něčem hezkém na sebe a tak si dělají radost, když si koupí třeba hezké oblečení. Jenže to oblečení časem zevšední, vyjde z módy, obnosí se. A pak končí naše štěstí, protože zanikl zdroj našeho štěstí a tak pátráme kolem sebe po dalším zdroji štěstí, po další halence, automobilu, výletu, večírku, milence, dobrodružství atd. Ale nic netrvá stále, vše jednou vyprchá, zevšední a pomine.

Bývá tu ještě jeden problém. To, co pro nás bylo včera jako vrchol štěstí, tak dnes, po jeho dosažení, už se nám zdá všední, již to není tak lákavé a často zatoužíme po něčem dalším, silnějším, mocnějším, větším. Běžný mobil už nám nestačí a musí mít vyšší výkon a více jader a více … Slovy moudrého muže: „Včerejší luxus je dnešním standardem“. Samozřejmě nezpochybňuji situaci, když někdo výkon telefonu opravdu potřebuje. Problém je, pokud něco ve skutečnosti ani tak nepotřebujeme, ale jenom chceme - kvůli našemu pocitu vnitřní neuspokojenosti. Někdy si pleteme naše potřeby a naše přání a vzájemně je zaměňujeme. Něco jako když malé dítě prohlásí: „mám strašný hlad na tyhle bonbóny“.

Zvykneme si snadno na něco lepšího, ale obvykle nám to velmi rychle zevšední, a pak potřebujeme něco ještě více. Je to trochu jako s určitým druhem drog. Člověk závislý na drogách se stává imunním vůči původní dávce, už mu to nepřináší požadovaný stav a tak musí svoje dávky stále zvyšovat. V sektoru zábavy je to vidět velmi jasně. Reklamy se předhání v nabídkách toho, co nám přinese větší štěstí. Mnozí jsou ochotni utrácet velké peníze, aby si to svoje štěstí užili, aby ho polapili. A tak začnou více pracovat, aby více vydělávali, aby měli více peněz na více štěstí. Paradoxně, pachtění se po domnělém štěstí může být vyčerpávající a může nám v konci přinést místo očekávaného štěstí velké frustrace.

Je možné, abychom měli zdroje našeho štěstí více trvalé a ne tak pomíjivé ?

Člověk s vnitřní spokojeností (s pocitem vnitřní radosti, štěstí, neboli vnitřní harmonie, míru, vyrovnanosti, usmíření) nemá potřebu útočit na druhé, nemá potřebu je zesměšňovat, povyšovat se nad druhé, být agresivní. Je sám se sebou spokojený. Nemusí mít ani takovou potřebu obklopovat se novými věcmi a mít zítra něco lepšího, než má dnes (pokud to opravdu nepotřebuje). Jeho duchovní „hlad“ je uspokojen. Takový člověk má naopak potřebu svoji radost sdílet s druhými a i druhé činit šťastnými. Má potřebu jim pomáhat a přeje jim dobro, aby i oni mohli zažívat radost a štěstí.

Kde se v nás taková potřeba bere ?

Pokračování je v další kapitole "Dva světy".