Příběh o rybách a o toleranci hodnot

Dožadování se tolerance ve společnosti je oprávněné, pokud naším jednáním nezmenšujeme svobodu druhé osoby. Kromě toho ale zároveň platí minimálně ještě jedno pravidlo.

Představme si, že jsme například ryby v jedné velké nádrži. Nádrž je ohromná a je tam tudíž i ohromné množství ryb všeho druhu. Malé, velké, strakaté, pruhované …. Pokud jedna ryba nechce druhou ulovit, pokud jedna ryba nechce z domu vyhnat jinou rybu, mají svobodu, mohou si v podstatě dělat, co chtějí. Některé ryby bydlí mezi koráli, některé u dna, některé u hladiny.

Zde jedna vsuvka důležitá pro zbytek příběhu: každé přirovnání většinou někde méně či více přesně nesedí s realitou. Zde, kromě jiného, předpokládejme, že ryby v naší nádrži mohou teoreticky žít kdekoli - nahoře i dole a nejsou geneticky předurčeny, v jaké hloubce budou žít. O rybách, které mluví, ani nemluvě.

Pokračujme tedy dál v našem příběhu. Představme si, že do celkem poklidného života najednou přijde skupina ryb a hlučně (aby to pokud možno slyšely všechny ostatní ryby), se začne dožadovat „svých práv“. Vysvětlují druhým, že se cítí velmi utlačované a že je to nespravedlivé a že chtějí větší spravedlnost. Vysvětlují, že obvykle bydlí u dna a tam je, jak známo, málo kyslíku, a tak přicházejí s požadavkem, že potřebují ve společné nádrži provrtat díru do dna, aby měly více kyslíku přímo u sebe a mohli se tak cítit rovnoprávně s těmi, které se rozhodly bydlet u hladiny s přirozeně větším množstvím kyslíku …

Protože skandují dostatečně nahlas a přesvědčivě, získávají na svoji stranu značnou podporu i dalších ryb ze středu nádrže, i když tyto ryby nepociťují, že by potřebovaly více kyslíku. Některé ryby si ale říkají - budu ty od dna podporovat, protože co když v budoucnu objevím také já nějakou svoji zvláštní potřebu a budu ji potřebovat prosadit ?

Je zde několik zvláštních věcí:

  • ty ryby, které s návrhem začaly, i ty, co se k němu přidaly, pravděpodobně neznají fakt, že z fyzikálního hlediska vyvrtáním díry do dna rozhodně nezpůsobí větší přísun kyslíku, jak říkají. Žádné bubliny se nebudou vytvářet, protože voda svoji přirozenou váhou bude prostě proudit jenom z nádrže dolů (ven)
  • ryby u dna neřeší dost kyslíku pro ryby ve středu nádrže, ale jenom pro sebe - v oblasti dna
  • ryby u dna ignorují zájmy ryb ze středu nádrže a srovnávají se jenom s rybami u hladiny

Samozřejmě, že tou nejzávažnější věcí na celé protestní kauze je fakt, že kdyby se přistoupilo k přijetí a k realizaci jejich požadavku (díra do dna), znamenalo by to smrt pro všechny ryby v celé nádrži. Znamenalo by to vypuštění nádrže !

Ryby u dna jsou ale přesvědčeny o oprávněnosti svého požadavku, fyzikální argumenty ignorují a pokračují ve svých demonstracích.

Chtějí tyto ryby u dna vyřešit svým požadavkem skutečnou příčinu svého problému, nebo jenom kompenzovat nepříjemné následky okolností ? Skutečná příčina spočívá v tom, že ryby u dna se nejsou ochotny řídit určitými principy. Je zde neznalost a neochota. Neznalost zákonitostí (voda teče dolů) a neochota vyvinout vlastní úsilí (za kyslíkem je potřeba doplavat nahoru). Je jasné, že požadavek ryb ode dna je zničující pro všechny. Pokud je ale mnoho ryb v celé nádrži žijících v neznalosti (díra vytvořená do dna nádrže kyslík nepřivede), je velké nebezpečí, že pokud některé prohnané ryby ze dna toto vědí, mohou vyvolat zdání spravedlnosti a oslovit všechny ryby, aby tedy hlasovali - „bude to spravedlivé ! Každá ryba sama za sebe ! Konečně každá z vás bude mít svůj hlas !“ Jediné, co je jim nadšeně sdělováno, je to, že konečně bude spravedlnost a všechny ryby budou mít konečně dostatek kyslíku pro sebe …

Přichází další komplikace: ozývají se ryby ze shora a snaží se vysvětlit, že jde přeci o vypuštění nádrže a že všechny zahynou. Radí, aby raději ryby od dna doplavaly k hladině, a tam si kyslíku užijí dostatečně. Ale ryby od dna spustí ještě větší povyk: „Nikdo neposlouchejte ty prohnané ryby od hladiny, protože chtějí svými líbivými řečmi jenom zmást ty obyčejné slušné prosté ryby uprostřed a nepřejí jim lepší prostředí. Ryby od hladiny tomu přeci nemohou rozumět ! Ty od hladiny nikdy nebyly u dna ani ve středu! Jen se povyšují ! Žádné takové principy, že by se vytvořením díry do dna vypustila voda z celé nádrže neexistují, to je nesmysl ! To je manipulace ! Nenechte se zmanipulovat !“. Paradoxní je, že ačkoli ryby od hladiny znají více tepla od slunce, více kyslíku, často si musely nějak tu cestu nahoru ze středu a někdy i od dna najít, a někdy i velmi namáhavě. Ačkoliv jsou ryby od hladiny opravdu znalé a nabízejí upřímnou pomocnou ploutev těm druhým, které jsou smutné z nedostatku, nějak to nefunguje a jejich nabídky nejsou přijímány. Ryby od hladiny si přejí lepší podmínky pro všechny, ale také vědí, že plán ryb od dna k opravdovému cíli nevede, naopak, vede k záhubě všech. Co s tím ?

Jak jsme již zmínili shora, obvykle každá analogie někde zadrhává. Pojďme to ještě trochu napravit: ryby se rodí s genetickým kódem, aby žili v konkrétním prostředí, konkrétních podmínkách. Jsou tomu uzpůsobené a měnit se nemohou. My lidé, ať jsme se narodili kdekoli, v jakékoli rase, kultuře nebo místě na zemi - všichni máme svobodu volby - samozřejmě v rámci svých možností, ale máme ! I poslední člověk z přírodních kmenů na poušti nebo v džungli se může rozhodovat v rámci možností, které má, jak bude se svojí svobodou nakládat.

My lidé, někdy sami, někdy s cizí pomocí, máme vždy možnost vyplavat ode dna, směrem vzhůru, k hladině, kde je kyslík a světlo. Je to jednoduché ? Ne, není. Někdy je to extrémně náročné, ale vždy to stojí za námahu. Mnohdy se „ryba“ nedostane dále než jen pár metrů ode dna a více prostě není schopná. Ale to nevadí, protože ukazuje snahu, i když prohrává. Někdy je snaha důležitější, než dosažené výsledky.

Tento příběh v sobě zahrnuje několik poučení:

  • neznalost umožňuje manipulaci a špatná rozhodnutí
  • referendum je bezpečné pouze v rukou národa dobře seznámeného s danou problematikou
  • je třeba se zabývat požadavky menšin, ale zároveň rozlišovat, kdy je požadavek ještě přijatelný a kdy již ne, protože doslova ohrožuje existenci všech, dokonce i když to tak na první pohled nemusí vypadat
  • jinými slovy, existují hodnoty důležité pro celou společnost a ty není radno opouštět, jinak se „nádrž vyprázdní pro všechny“

Pokud se někdo posmívá „pravdoláskařům“, je podobně pošetilý, jako člověk, který komentuje jiného člověka, který v ruce drží vzácnou perlu nesmírné hodnoty, slovy: „Phe ! Obyčejná skleněnka a vy z toho naděláte ! Jste hloupí. Takových kuliček jsem já měl jako malej kluk hromady, ale všechno jsem to vyhodil, protože jsem z toho prostě už vyrost ! Takové blbosti !“. Každý má svobodu a právo volit si, co chce, ale ignorování skutečných hodnot nesnižuje jejich skutečnou cenu, zrovna jako neznalec míjí perlu a považuje ji za nic, ale perla tu hodnotu stále má, i když jen pro toho, kdo ji zná a hledá. Toto podobenství má ale jednu slabinu. Zatímco skutečnou perlu k dobrému životu nepotřebujeme, základní hodnoty k dobrému životu potřebujeme, protože právě tyto hodnoty dělají život dobrým a kvalitním.


AKTUÁLNĚ

ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Úvod

Morálka národa i charakter lidí se podobají zubům. Čím jsou zkaženější, tím víc bolí, když se jich někdo dotkne.“ George Bernard Shaw

(Tyto stránky jsou elektronickou verzí knihy Charakter člověka. V levém sloupci jsou kapitoly knihy, uprostřed je text zvolené kapitoly, v pravém sloupci můžete psát vaše názory a připomínky.)

Přišla doba, kdy jako národ si musíme ujasnit, jaké hodnoty chceme volit a proč. Mluví se nyní hojně o rozdělené společnosti. Podstata rozdělenosti spočívá ve zmatku, v neznalosti a v nepochopení základních životních hodnot. Vznášíme se v tomto prostoru velké a nebezpečné zmatenosti z několika důvodů:

  • mnozí neví, proč by si vůbec nějaké hodnoty měli určovat a preferovat
  • když už připustí, že něco by si měli zvolit, tak vlastně neví co a proč
  • velká část populace není schopna tyto záležitosti ani pojmenovat a definovat, natož si zvolit
  • někteří naopak cíleně nemají zájem něco pojmenovávat (alespoň ne pravými jmény), protože by tím vyšlo najevo, co vlastně dělají. Lidem kolem nich by pak došlo, že to, co dělají, není dobré pro většinu, ale jenom pro ně samé a několik málo vyvolených kolem nich … (proto se začalo raději nálepkovat)

Máme-li se jako společnost sjednotit (místo rozdělování), potřebujeme nejprve mezi sebou hodně mluvit, mluvit upřímně a čestně, vysvětlovat si vzájemně, jak co vidíme, abychom se vzájemně mohli pochopit (pochopit toho druhého), a na základě toho se možná mohli sjednotit.

Doba je velmi vážná, času málo a práce mnoho.

Když byste si měli vybrat mezi:

  • životním partnerem laskavým a věrným nebo nezodpovědným a sobeckým
  • sousedem přátelským nebo pomlouvačným
  • zaměstnavatelem ohleduplným nebo arogantním
  • zaměstnancem poctivým nebo nepoctivým
  • politikem, který slouží národu nebo který se hlavně stará o svůj osobní prospěch …

Koho byste si vybrali a proč ? Čím se od sebe tyto osoby liší ?

Pokud jste si zvolili raději ty pozitivní vlastnosti, je to pochopitelné. Život s takovými lidmi je nesrovnatelně příjemnější a krásnější a celá společnost funguje daleko více efektivně a tudíž, více prosperuje.

Tito naši fiktivní spolubližní (zmínění výše) mají různě rozvinuty svoje charakterové vlastnosti. Charakterové vlastnosti jsou projevem našeho charakteru a náš charakter se vyvíjí na základě zvolených osobních hodnot.

Každý z nás jsme jedinečným souborem charakterových vlastností a tyto vlastnosti zásadním způsobem určují, jak smýšlíme, jak se rozhodujeme a jak jednáme.

Tyto stránky jsou úvodem do oblasti charakteru člověka. Popisují, co vlastně charakter člověka je, jak se může utvářet a rozvíjet a jaký má dopad na jednotlivce, na společnost a potažmo na celý svět.

Jsme zvyklí poslouchat slova jako láska, trpělivost, závist, píle, spravedlnost, pýcha, ale když jsme požádáni o bližší vysvětlení, neřkuli obhájení jednotlivých pojmů a hodnot, často váháme a ne vždy jsme schopni pohotově uvést vysvětlení podstaty, protože s těmito pojmy v běžném denním životě vědomě možná nepracujeme.

V současné době naše společnost čelí krizi našich charakterů. Nejde jenom o naše politiky, kterým je často vyčítána například nečestnost a další negativní projevy, ale jde i o všechny nás ostatní, kteří je volíme.

Chytli jsme se do své vlastní pasti. Ústava a další zákony byly psány tak, že se automaticky očekávalo „slušné chování“. Je to termín, pod kterým si naneštěstí každý představí něco jiného, a někdo si tento termín dokonce i cíleně „ohýbá“ tak, aby to vyhovovalo jeho záměrům. Toto je skutečné rozdělení společnosti - roztříštěnost v základních životních hodnotách. Dlouhé období komunismu zasadilo našim charakterům těžkou ránu - do velké míry je rozložilo. Po skončení komunismu sice nastala svoboda, ale spolu se svobodou jsme nebyli schopni a ochotni naše charaktery obnovit a neujasnili jsme si nejdůležitější životní hodnoty. Dokonce se od těch nejzákladnějších hodnot stále více vzdalujeme. Od určité části společnosti se tyto základní hodnoty a principy dokonce vzdálili natolik, že již ztratili schopnost vidět jejich potřebu, jejich důležitost a nezbytnost. Jsme ve zmatku, kdy ohledně hodnot každý říká něco jiného a síla relativismu roste závratnou rychlostí. Díky tomu je významná část společnosti ochotná tolerovat, dokonce aktivně podporovat politiky, kteří otevřeně a prokazatelně lžou, podvádějí, zneužívají své pravomoci, jsou arogantní, cyničtí, úskoční a sobečtí. Mravní rozměr je v politice nezbytný, stejně jako v našem běžném každodenním životě, ale mnozí si toto již nemyslí.

Naneštěstí, když už nám něco ve společnosti vadí, zaměřujeme se hlavně na potlačování negativních společenských jevů (pokud se o nich vůbec mluví) pomocí nových a nových zákonů, pravidel, kontrol a dalších restriktivních nástrojů. Nicméně důmyslná povaha člověka je schopná vymýšlet další a další boční cesty, jak něco obejít, vyřešit nečekaně jinak a podobně. Proč máme tuto touhu něco obcházet ? Odpovídá to stavu našich hodnot a stavu našeho charakteru.

Na druhou stranu se ale velmi málo diskutuje o tom, jak základní společenské problémy opravdu vyřešit - vyřešit jejich příčiny, ne jen odstraňovat nebo potlačovat jejich následky. Skutečná léčba naší společnosti nespočívá v dalších a dalších kontrolních orgánech, komisích, auditech, prověrkách a ještě složitějších zákonech, ale v cílevědomém pochopování a rozvoji pozitivních hodnot v každém z nás. Na základě těchto hodnot pak potřebujeme rozvíjet náš charakter, a z toho se potom odvíjí naše jednotlivé charakterové vlastnosti.

Za výběr hodnot i za vlastnosti jsme zodpovědný každý sám a nikdo jiný toto za nás vyřešit nemůže. Ale kdo v naší společnosti jasně vysvětluje hodnoty ? Kdo zajišťuje vzdělávání společnosti v tomto směru ? Je to tak paradoxní ! Staráme se o všechno možné, ale to nejdůležitější nám uniká - to, na čem společnost buď žije, nebo umírá.

Většina z nás by asi uvítala mít kolem sebe bližní s dobrými vlastnostmi: spolehlivé, čestné a laskavé. Máme možná sklon podvědomě myslet: „To jsou ti druzí, co mají problém - ti ať se změní, ti ať jsou čestní a nekradou, ale po mě žádné změny nechtějte - já jsem spokojený tak, jak jsem. Mně to vyhovuje. Já nechci žádné komplikace do mého života … Já se měnit nebudu. Ono to ani nejde.“. Jenže takto uvažující my (=já) jsme zároveň oni. Jsme zároveň těmi, od kterých druzí očekávají, že na ně bude spolehnutí a že budou zodpovědní. Karta se vrací velmi rychle zpátky ke každému z nás.

Rok od roku vidím, jak roste potřeba více a více si vzájemně vysvětlovat, naslouchat, radit se - všichni navzájem. Naše společnost se propadá do stále většího zmatku. Někdo tvrdí, že pravda je důležitá, někdo se tomu vysmívá a říká, že na pravdě nezáleží. Někdo ještě je schopen obdivu k pokornému člověku, jiný prohlašuje, že pokorný člověk je hlupák. Pokud je ještě slyšet něco o lásce, jde často o posměch. Někdo vnímá, že společností je masivně manipulováno, ale někdo to odmítá a označuje druhé za paranoiky. Hodnoty jsou relativní, ale paradoxně, největší obhájci relativizmu a subjektivizmu jsou ti, kteří nejvíce omezují druhé a ohrožují společnost jako takovou, protože společnost se musí sjednocovat na základních hodnotách funkčních, aby vůbec mohla existovat, být tvůrčí a prosperující. Individualizmus zanášený do definice základních společných hodnot, na kterých se společnost potřebuje sjednocovat (aby mohla existovat), tuto společnost místo sjednocování rozkládá.

Přibližně od roku 2005 studuji tuto problematiku a sbírám postřehy. Původním záměrem bylo sepsat vše do knihy. Před několika lety se mě můj přítel zeptal, jestli neuvažuji o zveřejnění těchto myšlenek také na internetu. Dal jsem mu za pravdu a tady jsou ty stránky.

Stránky nepředkládám jako něco dokončeného. Naopak. Texty níže pokládám za „startovní body“ k otevření diskusí a dalšímu vyjasňování. Navíc mám ještě další dosud nezpracované podněty, ale již nechci dále odkládat zprovoznění těchto stránek. Jsem si vědom, že kdokoli si toto bude číst, bude si na to utvářet svůj vlastní názor. S něčím možná souhlasit bude, s něčím ne, někdo možná bude cítit radost, někdo spíše pohoršení. Jsem si toho vědom. Nechci zde nikomu nic vnucovat, jen se chci rozdělit o to, k čemu jsem za ten nějaký rok přemýšlení a experimentování došel a co mnozí v mém okolí kladně přijímají. Pro někoho to může být nuda, protože všechno už zná, dokonce bude mnohem dále, ale pro někoho jiného to možná může být zdrojem inspirace, což by naplnilo záměr těchto stránek.

Proto jsou tyto stránky navržené tak, že každé malé téma je uváděno odděleně jako samostatná kapitola a ke každé z nich lze diskutovat (přidávat komentáře). Prosím o shovívavost s mými myšlenkami. Nelpím na nich. Nabízím jen to, k čemu jsem dospěl. Nejde mi o sebe. Jde mi o naši společnost, ke které cítím někde uvnitř sebe hluboký pozitivní vztah. Česká republika a národ mi je drahý. Pociťuji úctu a určitý závazek k těm všem výjimečným jedincům, kteří nás předešli a něco dokázali, co pozvedli náš národ a něčím přispěli. Ne jen ti významní a známí, ale i ti obyčejní a neznámí, kteří prostě jen pokorně a čestně, v rámci svých možností, žili svůj život, snažili se, a díky nim tady máme nejen sebe, ale i to, co nám tu po sobě zanechali. Díky nim jsme nyní tady my.

Budu vděčný, pokud přidáte vaše názory, přesvědčení nebo korekce mých omylů. Jde o společné hledání pravdy. Založme celospolečenské diskuzní fórum specializované na charakter člověka a životní hodnoty. Bez vyjasnění těchto věcí v co nejširší společnosti nemáme šanci odolávat extrémistům, manipulátorům a psychopatům, kteří se stále více dostávají do nejvyšších politických funkcí a ohrožují naši budoucnost.

Pokud vás odrazuje delší text a chtěli byste jen tak něco „otestovat“, přejděte do  
Část 2., Charakter člověka - principy kde si můžete přečíst například kapitoly: 

Respektování pravdy a Iluze  

nebo  Svědomí  

Případně pokračovat v Část 1. kapitolami:

Hodnoty

Dva světy, sebestřednost a radost

Syndrom uvařené žáby

Zákon Entropie

nebo  Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání .

Poslední část knihy Část 5., Charakterové vlastnosti má sloužit jako otevřená encyklopedie jednotlivých charakterových vlastností.

Komentáře

Autor

1
26.03.2018
Sem můžete psát vaše komentáře ...

Vojtěch Novotný

2
14.04.2018
Souhlasím, že bez toho, abychom si nejprve v životě zvolili své hodnoty a těch se drželi, nebudeme schopni stát na pevné půdě, protože lidé kolem nás nás mohou ztrhnout. Jsem zastáncem názoru, že pravda není relativní a každý člověk, který alespoň trochu poslouchá své svědomí dokáže rozpoznat ty důležité charakterové vlastnosti, které jsou potřeba rozvíjet. To je fakt. Pokud chceme změnit svět, musíme začít u sebe.