Příběh o rybách a o toleranci hodnot

Dožadování se tolerance ve společnosti je oprávněné, pokud naším jednáním nezmenšujeme svobodu druhé osoby. Kromě toho ale zároveň platí minimálně ještě jedno pravidlo.

Představme si, že jsme například ryby v jedné velké nádrži. Nádrž je ohromná a je tam tudíž i ohromné množství ryb všeho druhu. Malé, velké, strakaté, pruhované …. Pokud jedna ryba nechce druhou ulovit, pokud jedna ryba nechce z domu vyhnat jinou rybu, mají svobodu, mohou si v podstatě dělat, co chtějí. Některé ryby bydlí mezi koráli, některé u dna, některé u hladiny.

Zde jedna vsuvka důležitá pro zbytek příběhu: každé přirovnání většinou někde méně či více přesně nesedí s realitou. Zde, kromě jiného, předpokládejme, že ryby v naší nádrži mohou teoreticky žít kdekoli - nahoře i dole a nejsou geneticky předurčeny, v jaké hloubce budou žít. O rybách, které mluví, ani nemluvě.

Pokračujme tedy dál v našem příběhu. Představme si, že do celkem poklidného života najednou přijde skupina ryb a hlučně (aby to pokud možno slyšely všechny ostatní ryby), se začne dožadovat „svých práv“. Vysvětlují druhým, že se cítí velmi utlačované a že je to nespravedlivé a že chtějí větší spravedlnost. Vysvětlují, že obvykle bydlí u dna a tam je, jak známo, málo kyslíku, a tak přicházejí s požadavkem, že potřebují ve společné nádrži provrtat díru do dna, aby měly více kyslíku přímo u sebe a mohli se tak cítit rovnoprávně s těmi, které se rozhodly bydlet u hladiny s přirozeně větším množstvím kyslíku …

Protože skandují dostatečně nahlas a přesvědčivě, získávají na svoji stranu značnou podporu i dalších ryb ze středu nádrže, i když tyto ryby nepociťují, že by potřebovaly více kyslíku. Některé ryby si ale říkají - budu ty od dna podporovat, protože co když v budoucnu objevím také já nějakou svoji zvláštní potřebu a budu ji potřebovat prosadit ?

Je zde několik zvláštních věcí:

  • ty ryby, které s návrhem začaly, i ty, co se k němu přidaly, pravděpodobně neznají fakt, že z fyzikálního hlediska vyvrtáním díry do dna rozhodně nezpůsobí větší přísun kyslíku, jak říkají. Žádné bubliny se nebudou vytvářet, protože voda svoji přirozenou váhou bude prostě proudit jenom z nádrže dolů (ven)
  • ryby u dna neřeší dost kyslíku pro ryby ve středu nádrže, ale jenom pro sebe - v oblasti dna
  • ryby u dna ignorují zájmy ryb ze středu nádrže a srovnávají se jenom s rybami u hladiny

Samozřejmě, že tou nejzávažnější věcí na celé protestní kauze je fakt, že kdyby se přistoupilo k přijetí a k realizaci jejich požadavku (díra do dna), znamenalo by to smrt pro všechny ryby v celé nádrži. Znamenalo by to vypuštění nádrže !

Ryby u dna jsou ale přesvědčeny o oprávněnosti svého požadavku, fyzikální argumenty ignorují a pokračují ve svých demonstracích.

Chtějí tyto ryby u dna vyřešit svým požadavkem skutečnou příčinu svého problému, nebo jenom kompenzovat nepříjemné následky okolností ? Skutečná příčina spočívá v tom, že ryby u dna se nejsou ochotny řídit určitými principy. Je zde neznalost a neochota. Neznalost zákonitostí (voda teče dolů) a neochota vyvinout vlastní úsilí (za kyslíkem je potřeba doplavat nahoru). Je jasné, že požadavek ryb ode dna je zničující pro všechny. Pokud je ale mnoho ryb v celé nádrži žijících v neznalosti (díra vytvořená do dna nádrže kyslík nepřivede), je velké nebezpečí, že pokud některé prohnané ryby ze dna toto vědí, mohou vyvolat zdání spravedlnosti a oslovit všechny ryby, aby tedy hlasovali - „bude to spravedlivé ! Každá ryba sama za sebe ! Konečně každá z vás bude mít svůj hlas !“ Jediné, co je jim nadšeně sdělováno, je to, že konečně bude spravedlnost a všechny ryby budou mít konečně dostatek kyslíku pro sebe …

Přichází další komplikace: ozývají se ryby ze shora a snaží se vysvětlit, že jde přeci o vypuštění nádrže a že všechny zahynou. Radí, aby raději ryby od dna doplavaly k hladině, a tam si kyslíku užijí dostatečně. Ale ryby od dna spustí ještě větší povyk: „Nikdo neposlouchejte ty prohnané ryby od hladiny, protože chtějí svými líbivými řečmi jenom zmást ty obyčejné slušné prosté ryby uprostřed a nepřejí jim lepší prostředí. Ryby od hladiny tomu přeci nemohou rozumět ! Ty od hladiny nikdy nebyly u dna ani ve středu! Jen se povyšují ! Žádné takové principy, že by se vytvořením díry do dna vypustila voda z celé nádrže neexistují, to je nesmysl ! To je manipulace ! Nenechte se zmanipulovat !“. Paradoxní je, že ačkoli ryby od hladiny znají více tepla od slunce, více kyslíku, často si musely nějak tu cestu nahoru ze středu a někdy i od dna najít, a někdy i velmi namáhavě. Ačkoliv jsou ryby od hladiny opravdu znalé a nabízejí upřímnou pomocnou ploutev těm druhým, které jsou smutné z nedostatku, nějak to nefunguje a jejich nabídky nejsou přijímány. Ryby od hladiny si přejí lepší podmínky pro všechny, ale také vědí, že plán ryb od dna k opravdovému cíli nevede, naopak, vede k záhubě všech. Co s tím ?

Jak jsme již zmínili shora, obvykle každá analogie někde zadrhává. Pojďme to ještě trochu napravit: ryby se rodí s genetickým kódem, aby žili v konkrétním prostředí, konkrétních podmínkách. Jsou tomu uzpůsobené a měnit se nemohou. My lidé, ať jsme se narodili kdekoli, v jakékoli rase, kultuře nebo místě na zemi - všichni máme svobodu volby - samozřejmě v rámci svých možností, ale máme ! I poslední člověk z přírodních kmenů na poušti nebo v džungli se může rozhodovat v rámci možností, které má, jak bude se svojí svobodou nakládat.

My lidé, někdy sami, někdy s cizí pomocí, máme vždy možnost vyplavat ode dna, směrem vzhůru, k hladině, kde je kyslík a světlo. Je to jednoduché ? Ne, není. Někdy je to extrémně náročné, ale vždy to stojí za námahu. Mnohdy se „ryba“ nedostane dále než jen pár metrů ode dna a více prostě není schopná. Ale to nevadí, protože ukazuje snahu, i když prohrává. Někdy je snaha důležitější, než dosažené výsledky.

Tento příběh v sobě zahrnuje několik poučení:

  • neznalost umožňuje manipulaci a špatná rozhodnutí
  • referendum je bezpečné pouze v rukou národa dobře seznámeného s danou problematikou
  • je třeba se zabývat požadavky menšin, ale zároveň rozlišovat, kdy je požadavek ještě přijatelný a kdy již ne, protože doslova ohrožuje existenci všech, dokonce i když to tak na první pohled nemusí vypadat
  • jinými slovy, existují hodnoty důležité pro celou společnost a ty není radno opouštět, jinak se „nádrž vyprázdní pro všechny“

Pokud se někdo posmívá „pravdoláskařům“, je podobně pošetilý, jako člověk, který komentuje jiného člověka, který v ruce drží vzácnou perlu nesmírné hodnoty, slovy: „Phe ! Obyčejná skleněnka a vy z toho naděláte ! Jste hloupí. Takových kuliček jsem já měl jako malej kluk hromady, ale všechno jsem to vyhodil, protože jsem z toho prostě už vyrost ! Takové blbosti !“. Každý má svobodu a právo volit si, co chce, ale ignorování skutečných hodnot nesnižuje jejich skutečnou cenu, zrovna jako neznalec míjí perlu a považuje ji za nic, ale perla tu hodnotu stále má, i když jen pro toho, kdo ji zná a hledá. Toto podobenství má ale jednu slabinu. Zatímco skutečnou perlu k dobrému životu nepotřebujeme, základní hodnoty k dobrému životu potřebujeme, protože právě tyto hodnoty dělají život dobrým a kvalitním.


AKTUÁLNĚ

ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Vliv charakteru na politiku

Podobná ovlivňování se samozřejmě dějí i v širším měřítku. Proto hodnoty a chování lidí, kteří jsou „vidět“ má nebo může mít ohromný vliv na významnou část populace.

Politici jsou samozřejmě mezi těmi nejviditelnějšími.

Jaké poselství předává vrcholný politik, který vědomě, záměrně lže, manipuluje, zesměšňuje a ještě se tomu směje ? Vrcholný politik může svým „vzorem chování“ ovlivnit velkou část národa. Jak v dobrém, tak ve špatném. Za tím vším stojí jeho srdce, jeho charakter. Ti, co jsou na očích, do jisté míry definují úrovně ostatním. Máme v sobě zakódováno podvědomě vzhlížet ke vzorům, tedy k těm, kteří jsou v něčem dál, než my a je to v oblasti, o kterou máme zájem, je nám nějak blízká. Pozor - může jít jak o pozitivní tak i o negativní vzory. Z tohoto úhlu pohledu - je správné, aby násilí, rasizmus, nesnášenlivost, cokoli negativního, bylo veřejně publikováno ? Ano, vím, svoboda projevu, vím. Ale, co když jevy, které jsou společensky jednoznačně negativní (narušují a rozkládají společnost) slouží jako vzor pro ty kolem nás, kteří se ještě pevně neukotvili a teprve hledají své místo ? Co když se zrovna shlédnou v tomto vzoru a stane se to pro ně „inspirací“, ale kdyby ho neuviděli, nikdy by se takovými nestali ? A možná ti samí, pokud by uviděli pozitivní vzor, připojili by se k němu ?

Považuji za omyl, když občas slyším názory typu „Je sice hrůza, že nyní zvolili politika XY, ale jak je vidět, přežili jsme YZ, přežijeme i XY“. Hluboký omyl, je-li to myšleno upřímně. Nebo je to přímo manipulace, pokud je to řečeno cíleně. Proč ? Tento výrok odvádí pozornost někam jinam. Podobně jako jiný výrok „letos napadlo listí a příští rok taky“ reagující na něco negativního, co se odehrálo ve společnosti a vyjadřuje přesvědčení, že se sice stalo něco nepříjemného, ale my to prostě stejně přežijeme a život půjde dál. Negativní událost, která se možná stane, nemusí nutně ovlivnit padání listí, to je pravda. Ale může ovlivnit mnoho jiného. Podobně, nějakou negativní událost asi přežijeme, ale to nevylučuje její negativní dopady. Je to přesměrování pozornosti na předmět, který není důležitý. Pokud se chceme vrátit do hry, musíme se zeptat „a když stane to a to, co to ovlivní ?“ (nemá cenu se ptát na to, co to neovlivní). Zvolení politiků, kteří jsou arogantní, vědomě neříkají pravdu, vědomě vypouští lži, aby manipulovali, sice neovlivní, jestli spadne listí nebo ne, ale samozřejmě ovlivní celou společnost, dokonce velmi mnoho.

Pozitivní na tom všem ale může být, že tyto negativní události probouzí (naštěstí) nejednoho občana z letargie, z nezájmu o věci obecné. Nutí nás si v sobě ujasňovat, jak to vlastně je s tou naší slušností, uctivostí a pravdivostí. To je vliv na jeden tábor. Vliv na druhý tábor může být tento: „Když to říká tak důležitý politik, bude to dobré. Když se tak chová on, bude to dobré ….“. Mám na mysli nastavování měřítek a latěk v našich myslích, v našich názorech, laťky ohledně našich hodnot. Politici na vysokých pozicích jsou ti, kteří by měli laťky držet vysoko, měli by být vzorem dobrých vlastností. Proč ? Protože dobré vlastnosti jsou ty, které společnost rozvíjí a umožňují její růst a prosperitu.

Mnozí politici obrací morálku naruby - aneb pěstování okrasných kopřiv ?

Pokud někdo z osobností ve vysoké politice omlouvá své slabosti a negativní stránky a snaží se z nich naopak udělat něco „dobrého“, snaží se je „prodat“ ve svůj vlastní prospěch, uvádí část populace v omyl, v mystifikaci, že vlastně jeho negativní stránka je v podstatě něco pozitivního, žádoucího a že se takovým „vzorem“ můžeme řídit. Jaký to má dopad ? Zhoubný. Proč? Protože se tím vytváří negativní vzory, lidé to přijímají a vytváří se negativní návyky. Jsou to seménka plevele, která se nezkušeným zahradníkům mohou zdát jako ne tak moc nebezpečná. Můžeme si nezkušeně a naivně myslit a doufat, že plevel nebude tak moc bujet, že to zvládneme, že naše kytičky stejně nakonec na tom záhonku zvítězí. Ale pokud se proti pleveli nezakročí včas a opravdu velmi radikálně a důsledně, plevel přežívá skrytý pod zemí a nepozorovaně množí svůj kořenový systém. Jakmile přijde vhodná doba, vhodné podmínky, a než se stihneme vzpamatovat, je vše zarostlé kopřivami. Jedna věc je odstraňování kopřiv z povrchu (třeba sekáním). Esteticky můžeme mít pocit, že je problém vyřešen. Ale kořenový systém zůstává dál v zemi a je jenom otázka času, než budou vyrůstat další a další kopřivy. Pak ale někdo přijde a začne argumentovat, že žahání kopřivami je vlastně zdravé, že čaj z kopřiv má blahodárné účinky na naše tělo a podobně. Z ničitele kopřiv udělá idiota, který vlastně ničí to, co je žádoucí: „Vždyť podívejte, kopřivy už málem vymírají …“. Čaj z kopřiv má blahodárné účinky, ano. Ale to není předmětem této diskuze. Předmětem diskuze bylo, že díky rozbujení kopřiv na záhonku, kde mají růst užitečné květiny, tyto květiny hynou, protože jsou stále více zadušovány plevelem. Záhon se nedá použít pro účel, ke kterému byl založen. Plevel proti původně požadovaným rostlinám působí komplexně: odebírá ze země vláhu a živiny a tak požadované rostliny hynou na podvýživu. Plevel většinou roste rychleji než užitečné rostliny, často je přeroste co do výšky a začíná stínit životodárný svit slunce. Svými kořeny ubírá prostor kořenům, které jsme tam původně chtěli mít. Kořeny žádané rostliny se nevyvíjí a zakrňují. Stabilita rostliny je díky ochablému kořenovému systému ohrožena. Pak může následovat další kolečko nepřítele: „Tak nebuďte tak zkostnatělí, tak staromódní. Květiny už vyšly z módy. Největším hitem dnešní moderní doby jsou záhony plné kopřiv - jsou zdravé a navíc, člověk nemusí nic dělat - oni tam rostou samy. A tak máme hned dva v jednom - moderní trend (jsme „in“) a ještě nás to nestojí žádnou námahu. Kdo by se v dnešní době chtěl namáhat ?“ Ano, ale kde jsou ty různé tvary květů, různé barvy, různé vůně ? Uděláme radost někomu, komu přineseme puget kopřiv ? A až nám začne být smutno po krásných barevných a voňavých květinách, které naplňují duši radostí a vděčností, budeme si muset počkat nějaký ten rok, než se nám podaří pokorně, v potu tváře, vyrýt všechny kořeny a vyhubit většinu semének nenápadně ukrytých v zemině, než kopřivy přestanou vyhrávat a začne se zase na záhoně dařit užitečným květinám. Ale to už se můžeme bavit o dalších generacích …

Nastává intenzivní intelektuální válka. Ona probíhala vždy, ale čím omezenější komunikační prostředky dříve byly, tím se válka odehrávala mezi menším množstvím osob. V dnešním světě intenzivního propojení velké části světa a schopnosti komunikovat on-line se zapojují nebývalé objemy lidí. Navíc je zde ale jedna zásadní další komplikace - různá míra vzdělanosti, uspořádání hodnot a názorů. A do toho, aby to nebylo málo, se ještě různé strany snaží komunikaci ovlivňovat pomocí systematického šíření dezinformací.