Příběh o rybách a o toleranci hodnot

Dožadování se tolerance ve společnosti je oprávněné, pokud naším jednáním nezmenšujeme svobodu druhé osoby. Kromě toho ale zároveň platí minimálně ještě jedno pravidlo.

Představme si, že jsme například ryby v jedné velké nádrži. Nádrž je ohromná a je tam tudíž i ohromné množství ryb všeho druhu. Malé, velké, strakaté, pruhované …. Pokud jedna ryba nechce druhou ulovit, pokud jedna ryba nechce z domu vyhnat jinou rybu, mají svobodu, mohou si v podstatě dělat, co chtějí. Některé ryby bydlí mezi koráli, některé u dna, některé u hladiny.

Zde jedna vsuvka důležitá pro zbytek příběhu: každé přirovnání většinou někde méně či více přesně nesedí s realitou. Zde, kromě jiného, předpokládejme, že ryby v naší nádrži mohou teoreticky žít kdekoli - nahoře i dole a nejsou geneticky předurčeny, v jaké hloubce budou žít. O rybách, které mluví, ani nemluvě.

Pokračujme tedy dál v našem příběhu. Představme si, že do celkem poklidného života najednou přijde skupina ryb a hlučně (aby to pokud možno slyšely všechny ostatní ryby), se začne dožadovat „svých práv“. Vysvětlují druhým, že se cítí velmi utlačované a že je to nespravedlivé a že chtějí větší spravedlnost. Vysvětlují, že obvykle bydlí u dna a tam je, jak známo, málo kyslíku, a tak přicházejí s požadavkem, že potřebují ve společné nádrži provrtat díru do dna, aby měly více kyslíku přímo u sebe a mohli se tak cítit rovnoprávně s těmi, které se rozhodly bydlet u hladiny s přirozeně větším množstvím kyslíku …

Protože skandují dostatečně nahlas a přesvědčivě, získávají na svoji stranu značnou podporu i dalších ryb ze středu nádrže, i když tyto ryby nepociťují, že by potřebovaly více kyslíku. Některé ryby si ale říkají - budu ty od dna podporovat, protože co když v budoucnu objevím také já nějakou svoji zvláštní potřebu a budu ji potřebovat prosadit ?

Je zde několik zvláštních věcí:

  • ty ryby, které s návrhem začaly, i ty, co se k němu přidaly, pravděpodobně neznají fakt, že z fyzikálního hlediska vyvrtáním díry do dna rozhodně nezpůsobí větší přísun kyslíku, jak říkají. Žádné bubliny se nebudou vytvářet, protože voda svoji přirozenou váhou bude prostě proudit jenom z nádrže dolů (ven)
  • ryby u dna neřeší dost kyslíku pro ryby ve středu nádrže, ale jenom pro sebe - v oblasti dna
  • ryby u dna ignorují zájmy ryb ze středu nádrže a srovnávají se jenom s rybami u hladiny

Samozřejmě, že tou nejzávažnější věcí na celé protestní kauze je fakt, že kdyby se přistoupilo k přijetí a k realizaci jejich požadavku (díra do dna), znamenalo by to smrt pro všechny ryby v celé nádrži. Znamenalo by to vypuštění nádrže !

Ryby u dna jsou ale přesvědčeny o oprávněnosti svého požadavku, fyzikální argumenty ignorují a pokračují ve svých demonstracích.

Chtějí tyto ryby u dna vyřešit svým požadavkem skutečnou příčinu svého problému, nebo jenom kompenzovat nepříjemné následky okolností ? Skutečná příčina spočívá v tom, že ryby u dna se nejsou ochotny řídit určitými principy. Je zde neznalost a neochota. Neznalost zákonitostí (voda teče dolů) a neochota vyvinout vlastní úsilí (za kyslíkem je potřeba doplavat nahoru). Je jasné, že požadavek ryb ode dna je zničující pro všechny. Pokud je ale mnoho ryb v celé nádrži žijících v neznalosti (díra vytvořená do dna nádrže kyslík nepřivede), je velké nebezpečí, že pokud některé prohnané ryby ze dna toto vědí, mohou vyvolat zdání spravedlnosti a oslovit všechny ryby, aby tedy hlasovali - „bude to spravedlivé ! Každá ryba sama za sebe ! Konečně každá z vás bude mít svůj hlas !“ Jediné, co je jim nadšeně sdělováno, je to, že konečně bude spravedlnost a všechny ryby budou mít konečně dostatek kyslíku pro sebe …

Přichází další komplikace: ozývají se ryby ze shora a snaží se vysvětlit, že jde přeci o vypuštění nádrže a že všechny zahynou. Radí, aby raději ryby od dna doplavaly k hladině, a tam si kyslíku užijí dostatečně. Ale ryby od dna spustí ještě větší povyk: „Nikdo neposlouchejte ty prohnané ryby od hladiny, protože chtějí svými líbivými řečmi jenom zmást ty obyčejné slušné prosté ryby uprostřed a nepřejí jim lepší prostředí. Ryby od hladiny tomu přeci nemohou rozumět ! Ty od hladiny nikdy nebyly u dna ani ve středu! Jen se povyšují ! Žádné takové principy, že by se vytvořením díry do dna vypustila voda z celé nádrže neexistují, to je nesmysl ! To je manipulace ! Nenechte se zmanipulovat !“. Paradoxní je, že ačkoli ryby od hladiny znají více tepla od slunce, více kyslíku, často si musely nějak tu cestu nahoru ze středu a někdy i od dna najít, a někdy i velmi namáhavě. Ačkoliv jsou ryby od hladiny opravdu znalé a nabízejí upřímnou pomocnou ploutev těm druhým, které jsou smutné z nedostatku, nějak to nefunguje a jejich nabídky nejsou přijímány. Ryby od hladiny si přejí lepší podmínky pro všechny, ale také vědí, že plán ryb od dna k opravdovému cíli nevede, naopak, vede k záhubě všech. Co s tím ?

Jak jsme již zmínili shora, obvykle každá analogie někde zadrhává. Pojďme to ještě trochu napravit: ryby se rodí s genetickým kódem, aby žili v konkrétním prostředí, konkrétních podmínkách. Jsou tomu uzpůsobené a měnit se nemohou. My lidé, ať jsme se narodili kdekoli, v jakékoli rase, kultuře nebo místě na zemi - všichni máme svobodu volby - samozřejmě v rámci svých možností, ale máme ! I poslední člověk z přírodních kmenů na poušti nebo v džungli se může rozhodovat v rámci možností, které má, jak bude se svojí svobodou nakládat.

My lidé, někdy sami, někdy s cizí pomocí, máme vždy možnost vyplavat ode dna, směrem vzhůru, k hladině, kde je kyslík a světlo. Je to jednoduché ? Ne, není. Někdy je to extrémně náročné, ale vždy to stojí za námahu. Mnohdy se „ryba“ nedostane dále než jen pár metrů ode dna a více prostě není schopná. Ale to nevadí, protože ukazuje snahu, i když prohrává. Někdy je snaha důležitější, než dosažené výsledky.

Tento příběh v sobě zahrnuje několik poučení:

  • neznalost umožňuje manipulaci a špatná rozhodnutí
  • referendum je bezpečné pouze v rukou národa dobře seznámeného s danou problematikou
  • je třeba se zabývat požadavky menšin, ale zároveň rozlišovat, kdy je požadavek ještě přijatelný a kdy již ne, protože doslova ohrožuje existenci všech, dokonce i když to tak na první pohled nemusí vypadat
  • jinými slovy, existují hodnoty důležité pro celou společnost a ty není radno opouštět, jinak se „nádrž vyprázdní pro všechny“

Pokud se někdo posmívá „pravdoláskařům“, je podobně pošetilý, jako člověk, který komentuje jiného člověka, který v ruce drží vzácnou perlu nesmírné hodnoty, slovy: „Phe ! Obyčejná skleněnka a vy z toho naděláte ! Jste hloupí. Takových kuliček jsem já měl jako malej kluk hromady, ale všechno jsem to vyhodil, protože jsem z toho prostě už vyrost ! Takové blbosti !“. Každý má svobodu a právo volit si, co chce, ale ignorování skutečných hodnot nesnižuje jejich skutečnou cenu, zrovna jako neznalec míjí perlu a považuje ji za nic, ale perla tu hodnotu stále má, i když jen pro toho, kdo ji zná a hledá. Toto podobenství má ale jednu slabinu. Zatímco skutečnou perlu k dobrému životu nepotřebujeme, základní hodnoty k dobrému životu potřebujeme, protože právě tyto hodnoty dělají život dobrým a kvalitním.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Vliv charakteru na společnost

Předpokládám, že jste sami již určitě někde, někdy zažili, že do kolektivu, kde už se všichni dobře znali, a byl zaběhnutý určitý řád, byť nepsaný, přišel někdo nový, s dominantními negativními charakterovými rysy. Pokud kolektiv nebyl dostatečně silný na to, aby ho „zabrzdil“ nebo „vyvrhl“ ven, začal se nepsaný řád měnit a spolu s tím i návyky, hodnoty a postoje.

Zažil jsem situaci, jak několik nových lidí, kteří přišli do výrobního týmu, tento tým značně ovlivnili. Původně byl pracovní tým dobrý, klidný, ale nebyl pevně zakotvený ve svých hodnotách. Po několika měsících se chování pracovníků výroby nejen v tomto kolektivu, ale i v sousedních kolektivech začalo razantně měnit. Alespoň „trochu upřímnost“ z minulé doby byla při problémech nahrazena lhaním a mlžením. Místo upřímných vztahů najednou vládlo frajerství a povýšenost. Jeden z těch nových pracovníků byl opravdu dominantní a probudil podobné sklony ještě u několika dalších. V té době bylo velmi obtížné, spíše nemožné, výrobní skupinu metodicky řídit a řešit výrobní problémy. Když se nemůžete chytit pravdivých faktů, když neexistuje ani trocha důvěry, problém řešit nelze. Hodnocení typu „Vedoucí jsou debilové, co ničemu nerozumí“ a podobně, naočkovalo ostatní a mnozí tomu začali nějak věřit, i když jejich předchozí zkušenosti takové nebyly … Protože problémů narůstalo a situace se vyhrocovala, tito dominantní pracovníci opustili firmu. Dalo hodně námahy, úsilí a trpělivosti po řadu dalších dlouhých roků kolektiv zase „uzdravit“ a vrátit ho minimálně tam, kde byl původně. Jeden člověk měl vliv na desítky dalších. Následky dlouhodobé a zásadní. To samé můžeme pozorovat v politice. Viz dále.

Toto je vliv hodnot a vliv našeho charakteru na naše okolí.

Podobně jsem zažil několikrát, když do kolektivu (ať již výrobního nebo administrativního) přišel jedinec s jasně definovanými pozitivními hodnotami. Viděl jsem, jak se mnohým rozjasnily tváře a začali pracovat radostněji, s vyšší motivací, aniž by je k tomu někdo vybízel.

Stejně závažné dopady charakteru vidíme na úrovni zaměstnanec - zaměstnavatel. Pokud je zaměstnavatel (šéf, vedoucí …) necitlivý nebo arogantní, může to zaměstnanec vnímat jak příkoří, něco nesprávného. Takový zaměstnanec na to může začít reagovat způsobem „tak když ty se mnou jednáš tak, tak já takhle“ a začne vytvářet odvetu. Ale též opačně. Pokud se zaměstnanci nechovají dle očekávání svého zaměstnavatele (předstírají práci, nevyužívají svůj časový fond, nejsou zodpovědní a spolehliví, kradou majetek firmy …), zaměstnavatel na ně začne tlačit zpřísňováním pravidel a norem. Všimněme si, že se nebavíme o jejich mentálních schopnostech, ale o jejich postojích, o jejich hodnotách, o stavu jejich srdce. Mohli by pracovat lépe (nic jim v tom objektivně nebrání), ale nechtějí, protože nemají v sobě rozvinuté hodnoty, že by měli pracovat poctivě a myslí si, že jejich forma podvádění a ledabylosti je v pořádku, že je odpovídající, nebo že na to mají právo a podobně.

Pro zajímavost, ještě jedna moje zkušenost z mých služebních cest do USA kolem roku 2000. Samozřejmě, že záleží, o kterém státu se budeme bavit a o které společenské nebo sociální skupině. Když jsem pobýval v mé mateřské firmě v jednom výrobním závodě, jak to bývá, proberou se kromě práce i různé jiné záležitosti. Jednou jsem se těch místních zaměstnanců zeptal, jak reagují na své kolegy, kteří lžou. Nechápali moji otázku. Několikrát jsme si to ještě ujasňovali, abychom odstranili pochyby z jazykové bariéry. Byli vyvedeni z míry. Ten fenomén tam asi moc neznali. Jak by někdo mohl lhát ve své firmě ? Tak jsem přeformuloval otázku, jak by reagovali, kdyby někdo lhal. Byli ticho a přemýšleli, zjevně zaskočeni další otázkou, snad ještě horší, než byla ta předchozí. „No prostě bychom ho asi časem izolovali.“, zněla po chvíli odpověď. „Takový člověk by naši firmu asi opustil. Nechtěli bychom s ním spolupracovat“. Tuto moji zkušenost uvádím proto, abych ukázal těm, kteří žijí v české kotlině, a zatím se jim moc nepovedlo vycestovat, že existují jiné národy s jinou mentalitou a jinými hodnotami, kde „normální“ tam znamená něco velmi jiného, než „normální“ tady.