Příběh o rybách a o toleranci hodnot

Dožadování se tolerance ve společnosti je oprávněné, pokud naším jednáním nezmenšujeme svobodu druhé osoby. Kromě toho ale zároveň platí minimálně ještě jedno pravidlo.

Představme si, že jsme například ryby v jedné velké nádrži. Nádrž je ohromná a je tam tudíž i ohromné množství ryb všeho druhu. Malé, velké, strakaté, pruhované …. Pokud jedna ryba nechce druhou ulovit, pokud jedna ryba nechce z domu vyhnat jinou rybu, mají svobodu, mohou si v podstatě dělat, co chtějí. Některé ryby bydlí mezi koráli, některé u dna, některé u hladiny.

Zde jedna vsuvka důležitá pro zbytek příběhu: každé přirovnání většinou někde méně či více přesně nesedí s realitou. Zde, kromě jiného, předpokládejme, že ryby v naší nádrži mohou teoreticky žít kdekoli - nahoře i dole a nejsou geneticky předurčeny, v jaké hloubce budou žít. O rybách, které mluví, ani nemluvě.

Pokračujme tedy dál v našem příběhu. Představme si, že do celkem poklidného života najednou přijde skupina ryb a hlučně (aby to pokud možno slyšely všechny ostatní ryby), se začne dožadovat „svých práv“. Vysvětlují druhým, že se cítí velmi utlačované a že je to nespravedlivé a že chtějí větší spravedlnost. Vysvětlují, že obvykle bydlí u dna a tam je, jak známo, málo kyslíku, a tak přicházejí s požadavkem, že potřebují ve společné nádrži provrtat díru do dna, aby měly více kyslíku přímo u sebe a mohli se tak cítit rovnoprávně s těmi, které se rozhodly bydlet u hladiny s přirozeně větším množstvím kyslíku …

Protože skandují dostatečně nahlas a přesvědčivě, získávají na svoji stranu značnou podporu i dalších ryb ze středu nádrže, i když tyto ryby nepociťují, že by potřebovaly více kyslíku. Některé ryby si ale říkají - budu ty od dna podporovat, protože co když v budoucnu objevím také já nějakou svoji zvláštní potřebu a budu ji potřebovat prosadit ?

Je zde několik zvláštních věcí:

  • ty ryby, které s návrhem začaly, i ty, co se k němu přidaly, pravděpodobně neznají fakt, že z fyzikálního hlediska vyvrtáním díry do dna rozhodně nezpůsobí větší přísun kyslíku, jak říkají. Žádné bubliny se nebudou vytvářet, protože voda svoji přirozenou váhou bude prostě proudit jenom z nádrže dolů (ven)
  • ryby u dna neřeší dost kyslíku pro ryby ve středu nádrže, ale jenom pro sebe - v oblasti dna
  • ryby u dna ignorují zájmy ryb ze středu nádrže a srovnávají se jenom s rybami u hladiny

Samozřejmě, že tou nejzávažnější věcí na celé protestní kauze je fakt, že kdyby se přistoupilo k přijetí a k realizaci jejich požadavku (díra do dna), znamenalo by to smrt pro všechny ryby v celé nádrži. Znamenalo by to vypuštění nádrže !

Ryby u dna jsou ale přesvědčeny o oprávněnosti svého požadavku, fyzikální argumenty ignorují a pokračují ve svých demonstracích.

Chtějí tyto ryby u dna vyřešit svým požadavkem skutečnou příčinu svého problému, nebo jenom kompenzovat nepříjemné následky okolností ? Skutečná příčina spočívá v tom, že ryby u dna se nejsou ochotny řídit určitými principy. Je zde neznalost a neochota. Neznalost zákonitostí (voda teče dolů) a neochota vyvinout vlastní úsilí (za kyslíkem je potřeba doplavat nahoru). Je jasné, že požadavek ryb ode dna je zničující pro všechny. Pokud je ale mnoho ryb v celé nádrži žijících v neznalosti (díra vytvořená do dna nádrže kyslík nepřivede), je velké nebezpečí, že pokud některé prohnané ryby ze dna toto vědí, mohou vyvolat zdání spravedlnosti a oslovit všechny ryby, aby tedy hlasovali - „bude to spravedlivé ! Každá ryba sama za sebe ! Konečně každá z vás bude mít svůj hlas !“ Jediné, co je jim nadšeně sdělováno, je to, že konečně bude spravedlnost a všechny ryby budou mít konečně dostatek kyslíku pro sebe …

Přichází další komplikace: ozývají se ryby ze shora a snaží se vysvětlit, že jde přeci o vypuštění nádrže a že všechny zahynou. Radí, aby raději ryby od dna doplavaly k hladině, a tam si kyslíku užijí dostatečně. Ale ryby od dna spustí ještě větší povyk: „Nikdo neposlouchejte ty prohnané ryby od hladiny, protože chtějí svými líbivými řečmi jenom zmást ty obyčejné slušné prosté ryby uprostřed a nepřejí jim lepší prostředí. Ryby od hladiny tomu přeci nemohou rozumět ! Ty od hladiny nikdy nebyly u dna ani ve středu! Jen se povyšují ! Žádné takové principy, že by se vytvořením díry do dna vypustila voda z celé nádrže neexistují, to je nesmysl ! To je manipulace ! Nenechte se zmanipulovat !“. Paradoxní je, že ačkoli ryby od hladiny znají více tepla od slunce, více kyslíku, často si musely nějak tu cestu nahoru ze středu a někdy i od dna najít, a někdy i velmi namáhavě. Ačkoliv jsou ryby od hladiny opravdu znalé a nabízejí upřímnou pomocnou ploutev těm druhým, které jsou smutné z nedostatku, nějak to nefunguje a jejich nabídky nejsou přijímány. Ryby od hladiny si přejí lepší podmínky pro všechny, ale také vědí, že plán ryb od dna k opravdovému cíli nevede, naopak, vede k záhubě všech. Co s tím ?

Jak jsme již zmínili shora, obvykle každá analogie někde zadrhává. Pojďme to ještě trochu napravit: ryby se rodí s genetickým kódem, aby žili v konkrétním prostředí, konkrétních podmínkách. Jsou tomu uzpůsobené a měnit se nemohou. My lidé, ať jsme se narodili kdekoli, v jakékoli rase, kultuře nebo místě na zemi - všichni máme svobodu volby - samozřejmě v rámci svých možností, ale máme ! I poslední člověk z přírodních kmenů na poušti nebo v džungli se může rozhodovat v rámci možností, které má, jak bude se svojí svobodou nakládat.

My lidé, někdy sami, někdy s cizí pomocí, máme vždy možnost vyplavat ode dna, směrem vzhůru, k hladině, kde je kyslík a světlo. Je to jednoduché ? Ne, není. Někdy je to extrémně náročné, ale vždy to stojí za námahu. Mnohdy se „ryba“ nedostane dále než jen pár metrů ode dna a více prostě není schopná. Ale to nevadí, protože ukazuje snahu, i když prohrává. Někdy je snaha důležitější, než dosažené výsledky.

Tento příběh v sobě zahrnuje několik poučení:

  • neznalost umožňuje manipulaci a špatná rozhodnutí
  • referendum je bezpečné pouze v rukou národa dobře seznámeného s danou problematikou
  • je třeba se zabývat požadavky menšin, ale zároveň rozlišovat, kdy je požadavek ještě přijatelný a kdy již ne, protože doslova ohrožuje existenci všech, dokonce i když to tak na první pohled nemusí vypadat
  • jinými slovy, existují hodnoty důležité pro celou společnost a ty není radno opouštět, jinak se „nádrž vyprázdní pro všechny“

Pokud se někdo posmívá „pravdoláskařům“, je podobně pošetilý, jako člověk, který komentuje jiného člověka, který v ruce drží vzácnou perlu nesmírné hodnoty, slovy: „Phe ! Obyčejná skleněnka a vy z toho naděláte ! Jste hloupí. Takových kuliček jsem já měl jako malej kluk hromady, ale všechno jsem to vyhodil, protože jsem z toho prostě už vyrost ! Takové blbosti !“. Každý má svobodu a právo volit si, co chce, ale ignorování skutečných hodnot nesnižuje jejich skutečnou cenu, zrovna jako neznalec míjí perlu a považuje ji za nic, ale perla tu hodnotu stále má, i když jen pro toho, kdo ji zná a hledá. Toto podobenství má ale jednu slabinu. Zatímco skutečnou perlu k dobrému životu nepotřebujeme, základní hodnoty k dobrému životu potřebujeme, protože právě tyto hodnoty dělají život dobrým a kvalitním.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Hodnoty

S pojmem „Hodnoty“ se můžeme setkat nejen v osobním životě, nejen v rámci společnosti, ale i v rámci různých menších uskupení, jako jsou firmy, spolky atd. Definice hodnot je zásadní, protože tím může být významně určeno, jakým směrem půjde vývoj daného jednotlivce, organizace nebo i státu.

Je zcela jasné, že pro výrobní firmu bude zásadní rozdíl, jestli její pracovníci budou více preferovat hodnotu „být poctivý“ než hodnotu „kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“.

Samozřejmě i pro náš stát, společnost jako celek, má stanovování (a nebo i nestanovování) hodnot stěžejní dopad. Podle preferovaných hodnot se odvíjí směr celé společnosti. Pokud cestujete po světě, můžete si všimnout, jak preferované hodnoty v jednotlivých státech a národech ovlivňují vývoj dané země.

Pakliže chceme jako celek prosperovat a cítit se dobře, musíme si zvolit takové hodnoty, které nás tam dovedou. Krátkodobě se může zdát, že hodnoty typu „tvrdé lokty, pragmatismus, jít i přes mrtvoly, ziskovost za každou cenu“ a podobně, že fungují. Dočasně možná. Ale dlouhodobě nikoli.

Hodnoty jsou doslovnými pilíři, na které se upevňuje celá stavba. Hodnoty jsou naše nejvyšší priority.

Životní „hodnoty“ jsou něco, co pro nás má opravdu „hodnotu“, vysokou, nejvyšší. Je to to, co řídí naše životy. Životní hodnoty, ať vědomě či podvědomě, používáme při našich denních rozhodováních, když volíme výhybky na kolejišti našeho života. Hodnoty jsou to, po čem nejvíce toužíme, kam nás táhne naše srdce. Vyvěrají z našeho nitra a doslova řídí náš život.

Kromě osobních hodnot, které je vhodné si sám pro sebe ujasnit, si potřebujeme ještě ujasnit a nadefinovat hodnoty společenské, chceme-li žít jako součást určité společnosti.

Kdybychom existovali každý sám izolovaně, bez společenství, mohli bychom si dovolit hodnoty teoreticky jakékoli (bez ohledu, kam nás nakonec zavedou). Ale protože žijeme ve společnosti, musíme si stanovit základní společné hodnoty, platné pro všechny, na kterých bude zajištěna důstojná existence celé společnosti, většiny i menšin. Na druhou stranu, všichni musí tyto hodnoty potom respektovat.

Zkoumáním různých pozitivních charakterových vlastností jsem ke svému překvapení nakonec dospěl k tomu (světe div se, objevil jsem Ameriku !), že totiž všechny tyto různé vlastnosti, jsou nějakým způsobem odvozeny nebo vycházejí přímo ze dvou základních hodnot - pravda a láska.

Pravda

Aby společnost mohla existovat a prosperovat, je potřeba, aby se nekradlo a nelhalo a to je jeden z projevů respektování pravdy (více viz kapitola „Respektování pravdy“).

Různé formy nečestného jednání dávají podnět ke vzniku konfliktů, nedůvěry, osočování a mnoho dalších negativních jevů na všech úrovních společnosti. Společnost tím zatěžují, a pokud se včas nezasáhne, vývoj graduje obvykle až do nástupu diktátora nebo silných mafiánských skupin. Prosperita se nakonec omezí na několik málo vyvolených a zbytek společnosti méně či více trpí. Známe to z historie a známe to i ze současnosti. Je to všude kolem nás.

Láska

Kdyby existovala jenom rozumová stránka a pravda by se vymáhala jenom rozumem a logikou, svět by asi i tak nebyl k žití a pravděpodobně by též skončil někde ve velmi nehezkém bodě fanatismu. Kromě pravdy a logiky, nutně a nezbytně potřebujeme pravou lásku - postoj úcty a přání dobra druhým lidem. Láska umí řešit věci tam, kde rozum se svojí mocí již skončil. Láska má opravdovou moc a sílu, která je ovšem velkou částí populace naneštěstí ignorována, protože tato část populace tuto moc osobně nepocítila, neví, co to je. Nechápe ji. K pojmu „Láska“ si přiřazujeme svoji vlastní zkušenost a představu, která ovšem skutečný obsah tohoto termínu často nepokrývá (viz kapitola „Termíny na povrchu a pod povrchem“). Pravda a láska jsou dvě základní hodnoty, na kterých má smysl budovat společnost, kde je reálné očekávat, že maximální možná část populace se bude díky těmto hodnotám cítit dobře a bude zajištěno pokračování prosperující společnosti i v budoucnosti.

Pokud zmiňuji termín „charakter národa“, mám tím na mysli pomyslný „průměr“. Spočítat to nelze, ale když jste v nějakém národě na návštěvě, jejich „průměr“ zpravidla velmi rychle pocítíte.

Záleží tedy na charakteru národa (na míře jeho rozvinutí nebo útlumu a zakrnění, neřkuli úpadku a devastaci), jestli se na úřadech úředníci snaží vyjít občanům vstříc a skutečně se jim snaží pomáhat, nebo jestli si úředníci ze svého zaměstnání a pozice vytvářejí svoje malé autonomní „království“, kde se snaží vládnout a panovat, kde realizují svůj pokřivený charakter a „učí“ své spoluobčany svým vlastním pravidlům, například úplatkům.

Rodina

Stále méně pochopovanou hodnotou a stále více opouštěnou hodnotou je rodina. Rodina je speciální, unikátní společenský útvar v rámci unikátních podmínek. Do rodiny se mohou rodit děti. Z mužů se stávají otcové, z žen se stávají matky. Vznikají nové vztahy - otcovství a mateřství. Přichází nové zkušenosti, které mimo rodinu získat nelze. Osoby bydlící spolu v rodině mají k sobě daleko blíže, než ke komukoli jinému. Tráví spolu nejvíce času pohromadě (alespoň v nižším věku dětí), sdílí spolu určité soukromí, vytváří se nějaké vztahy a rodina se snaží nějak fungovat - nějak být funkční. Právě rodina je zodpovědná za předávání hodnot z rodičů na děti a za kultivaci charakteru, tedy aby pokud možno nová generace na tom byla lépe (nebo alespoň stejně dobře) jako ta předešlá. Pokud se rodiny rozkládají a neplní tyto funkce, nemůžeme mít zdravou společnost s kultivovaným charakterem. To nejde.

Rodina coby hodnota, je nežádoucí pro ty, co zavrhli jiné hodnoty, na kterých je rodina postavena.

Společnost, která nepodporuje rodiny, se chová sebedestruktivně. Společnost je založena na rodinách. Pokud společnost nepodporuje rodiny, je to jako by pod sebou podřezávala větev. Nejde ale jenom o podporu rodin hmotnou, finanční, zákonnou, ale základem úspěšných rodin jsou především duchovní hodnoty, na základě kterých se vytvářejí vztahy a vyrůstají jednotlivci s potenciálem přispívat společnosti, společnost vést a řídit tak, aby byla zachovávána prosperita a vyvážená péče o všechny.

Jednou jsem četl definici morálky ve smyslu, že jde o soubor hodnot, pravidel chování a jednání, na čem se lidé v dané době a na daném místě shodnou a že morálka je díky tomu proměnlivá.

Takové chápání morálky je velmi nebezpečné. Ukazuje základní nepochopení toho, na čem společnost může existovat. Etika, ve smyslu „móda“ může být proměnlivá, tedy někdy budou u pánů očekávány kalhoty široké, někdy úzké, někdy kravata, někdy motýlek a někdy rozhalenka. Někdy plnovous, někdy knírek a někdy vyholená tvář. Ale to jsou jakési společenské konvence, na kterých společnost opravdu existenčně nestojí. Morálka musí být založená ne na tom, co se zrovna danou chvíli někomu líbí nebo ne, ale na skučně základních funkčních hodnotách, na kterých společnost buď stojí, nebo padá, buď žije, nebo umírá.

V této oblasti do jisté míry musí končit svoboda jednotlivce, zrovna jako v případě malého dítěte, které se chystá provést nebezpečnou věc. Nebezpečí však spočívá v tom, že pokud většině lidí ve společnosti nejsou jasné určité zákonitosti, na kterých společnost existuje, jsou schopni si postupně a nenápadně odhlasovat, paradoxně, i svoji „smrt“. (více viz kapitola „Syndrom uvařené žáby“).

Komentáře

Autor

1
02.07.2018
Zde můžete přispět do diskuze.