Příběh o rybách a o toleranci hodnot

Dožadování se tolerance ve společnosti je oprávněné, pokud naším jednáním nezmenšujeme svobodu druhé osoby. Kromě toho ale zároveň platí minimálně ještě jedno pravidlo.

Představme si, že jsme například ryby v jedné velké nádrži. Nádrž je ohromná a je tam tudíž i ohromné množství ryb všeho druhu. Malé, velké, strakaté, pruhované …. Pokud jedna ryba nechce druhou ulovit, pokud jedna ryba nechce z domu vyhnat jinou rybu, mají svobodu, mohou si v podstatě dělat, co chtějí. Některé ryby bydlí mezi koráli, některé u dna, některé u hladiny.

Zde jedna vsuvka důležitá pro zbytek příběhu: každé přirovnání většinou někde méně či více přesně nesedí s realitou. Zde, kromě jiného, předpokládejme, že ryby v naší nádrži mohou teoreticky žít kdekoli - nahoře i dole a nejsou geneticky předurčeny, v jaké hloubce budou žít. O rybách, které mluví, ani nemluvě.

Pokračujme tedy dál v našem příběhu. Představme si, že do celkem poklidného života najednou přijde skupina ryb a hlučně (aby to pokud možno slyšely všechny ostatní ryby), se začne dožadovat „svých práv“. Vysvětlují druhým, že se cítí velmi utlačované a že je to nespravedlivé a že chtějí větší spravedlnost. Vysvětlují, že obvykle bydlí u dna a tam je, jak známo, málo kyslíku, a tak přicházejí s požadavkem, že potřebují ve společné nádrži provrtat díru do dna, aby měly více kyslíku přímo u sebe a mohli se tak cítit rovnoprávně s těmi, které se rozhodly bydlet u hladiny s přirozeně větším množstvím kyslíku …

Protože skandují dostatečně nahlas a přesvědčivě, získávají na svoji stranu značnou podporu i dalších ryb ze středu nádrže, i když tyto ryby nepociťují, že by potřebovaly více kyslíku. Některé ryby si ale říkají - budu ty od dna podporovat, protože co když v budoucnu objevím také já nějakou svoji zvláštní potřebu a budu ji potřebovat prosadit ?

Je zde několik zvláštních věcí:

  • ty ryby, které s návrhem začaly, i ty, co se k němu přidaly, pravděpodobně neznají fakt, že z fyzikálního hlediska vyvrtáním díry do dna rozhodně nezpůsobí větší přísun kyslíku, jak říkají. Žádné bubliny se nebudou vytvářet, protože voda svoji přirozenou váhou bude prostě proudit jenom z nádrže dolů (ven)
  • ryby u dna neřeší dost kyslíku pro ryby ve středu nádrže, ale jenom pro sebe - v oblasti dna
  • ryby u dna ignorují zájmy ryb ze středu nádrže a srovnávají se jenom s rybami u hladiny

Samozřejmě, že tou nejzávažnější věcí na celé protestní kauze je fakt, že kdyby se přistoupilo k přijetí a k realizaci jejich požadavku (díra do dna), znamenalo by to smrt pro všechny ryby v celé nádrži. Znamenalo by to vypuštění nádrže !

Ryby u dna jsou ale přesvědčeny o oprávněnosti svého požadavku, fyzikální argumenty ignorují a pokračují ve svých demonstracích.

Chtějí tyto ryby u dna vyřešit svým požadavkem skutečnou příčinu svého problému, nebo jenom kompenzovat nepříjemné následky okolností ? Skutečná příčina spočívá v tom, že ryby u dna se nejsou ochotny řídit určitými principy. Je zde neznalost a neochota. Neznalost zákonitostí (voda teče dolů) a neochota vyvinout vlastní úsilí (za kyslíkem je potřeba doplavat nahoru). Je jasné, že požadavek ryb ode dna je zničující pro všechny. Pokud je ale mnoho ryb v celé nádrži žijících v neznalosti (díra vytvořená do dna nádrže kyslík nepřivede), je velké nebezpečí, že pokud některé prohnané ryby ze dna toto vědí, mohou vyvolat zdání spravedlnosti a oslovit všechny ryby, aby tedy hlasovali - „bude to spravedlivé ! Každá ryba sama za sebe ! Konečně každá z vás bude mít svůj hlas !“ Jediné, co je jim nadšeně sdělováno, je to, že konečně bude spravedlnost a všechny ryby budou mít konečně dostatek kyslíku pro sebe …

Přichází další komplikace: ozývají se ryby ze shora a snaží se vysvětlit, že jde přeci o vypuštění nádrže a že všechny zahynou. Radí, aby raději ryby od dna doplavaly k hladině, a tam si kyslíku užijí dostatečně. Ale ryby od dna spustí ještě větší povyk: „Nikdo neposlouchejte ty prohnané ryby od hladiny, protože chtějí svými líbivými řečmi jenom zmást ty obyčejné slušné prosté ryby uprostřed a nepřejí jim lepší prostředí. Ryby od hladiny tomu přeci nemohou rozumět ! Ty od hladiny nikdy nebyly u dna ani ve středu! Jen se povyšují ! Žádné takové principy, že by se vytvořením díry do dna vypustila voda z celé nádrže neexistují, to je nesmysl ! To je manipulace ! Nenechte se zmanipulovat !“. Paradoxní je, že ačkoli ryby od hladiny znají více tepla od slunce, více kyslíku, často si musely nějak tu cestu nahoru ze středu a někdy i od dna najít, a někdy i velmi namáhavě. Ačkoliv jsou ryby od hladiny opravdu znalé a nabízejí upřímnou pomocnou ploutev těm druhým, které jsou smutné z nedostatku, nějak to nefunguje a jejich nabídky nejsou přijímány. Ryby od hladiny si přejí lepší podmínky pro všechny, ale také vědí, že plán ryb od dna k opravdovému cíli nevede, naopak, vede k záhubě všech. Co s tím ?

Jak jsme již zmínili shora, obvykle každá analogie někde zadrhává. Pojďme to ještě trochu napravit: ryby se rodí s genetickým kódem, aby žili v konkrétním prostředí, konkrétních podmínkách. Jsou tomu uzpůsobené a měnit se nemohou. My lidé, ať jsme se narodili kdekoli, v jakékoli rase, kultuře nebo místě na zemi - všichni máme svobodu volby - samozřejmě v rámci svých možností, ale máme ! I poslední člověk z přírodních kmenů na poušti nebo v džungli se může rozhodovat v rámci možností, které má, jak bude se svojí svobodou nakládat.

My lidé, někdy sami, někdy s cizí pomocí, máme vždy možnost vyplavat ode dna, směrem vzhůru, k hladině, kde je kyslík a světlo. Je to jednoduché ? Ne, není. Někdy je to extrémně náročné, ale vždy to stojí za námahu. Mnohdy se „ryba“ nedostane dále než jen pár metrů ode dna a více prostě není schopná. Ale to nevadí, protože ukazuje snahu, i když prohrává. Někdy je snaha důležitější, než dosažené výsledky.

Tento příběh v sobě zahrnuje několik poučení:

  • neznalost umožňuje manipulaci a špatná rozhodnutí
  • referendum je bezpečné pouze v rukou národa dobře seznámeného s danou problematikou
  • je třeba se zabývat požadavky menšin, ale zároveň rozlišovat, kdy je požadavek ještě přijatelný a kdy již ne, protože doslova ohrožuje existenci všech, dokonce i když to tak na první pohled nemusí vypadat
  • jinými slovy, existují hodnoty důležité pro celou společnost a ty není radno opouštět, jinak se „nádrž vyprázdní pro všechny“

Pokud se někdo posmívá „pravdoláskařům“, je podobně pošetilý, jako člověk, který komentuje jiného člověka, který v ruce drží vzácnou perlu nesmírné hodnoty, slovy: „Phe ! Obyčejná skleněnka a vy z toho naděláte ! Jste hloupí. Takových kuliček jsem já měl jako malej kluk hromady, ale všechno jsem to vyhodil, protože jsem z toho prostě už vyrost ! Takové blbosti !“. Každý má svobodu a právo volit si, co chce, ale ignorování skutečných hodnot nesnižuje jejich skutečnou cenu, zrovna jako neznalec míjí perlu a považuje ji za nic, ale perla tu hodnotu stále má, i když jen pro toho, kdo ji zná a hledá. Toto podobenství má ale jednu slabinu. Zatímco skutečnou perlu k dobrému životu nepotřebujeme, základní hodnoty k dobrému životu potřebujeme, protože právě tyto hodnoty dělají život dobrým a kvalitním.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu

Někdo může říct, že je někdy těžké se dozvědět, co je pravda, protože různí lidé mají různé názory.

Nezaměňujme pravdu s několika možnými cestami. Ne vždy se dá jednoznačně rozhodnout co, je lepší. Někdy vede více různých cest k jednomu cíli. Ale to už není o hledání pravdy, je to o hledání optimální cesty.

Co je zde ale důležité v souvislosti s pravdou: abychom mohli úspěšně hledat a případně i najít optimální cestu, potřebujeme diskutovat, potřebujeme tříbit naše myšlenky. A k této diskuzi - aby měla smysl a opravdu jsme hledali optimální variantu v rámci všech, je třeba mít čestné záměry a úmysly. Vysvětlím. Pokud do debaty vstupuje někdo, kdo nemá čestný záměr a od samého začátku je jeho úmyslem vést debatu určitým směrem a dosáhnou svého záměru bez ohledu, co je opravdu lepší cesta pro všechny, nedobereme se optimálního řešení. Pokud budeme ke svým záměrům používat polopravdy a pololži a záměrné manipulace, nepovede to ke správnému cíli, protože opět budeme ztrácet pravdu. Ale jestli má skutečně jít o upřímné hledání optimálního řešení, nezbývá, než upřímně hledat pravdu, tedy být otevřený k pravdě. Upřímně naslouchat, jestli protistrana neřekne nějaký argument, který by mně otevřel oči, aby mě pomohl vidět věci jiným úhlem a třeba mi pomohl změnit názor. Nezbývá, než vést všechny diskuze s upřímným záměrem na všech zúčastněných stranách - to ale vyžaduje osobní čestnost.

Jedno je zcela jisté: kdo upřímně (s upřímným záměrem) hledá pravdu, bude ji postupně nalézat.

Pravda se neskrývá. Pravda existuje. My se skrýváme před pravdou.

 

Jaké mohou být motivace pro nerespektování pravdy

Mnozí si našli ve lhaní a podvádění zálibu. Mnohým se možná nelíbí být nečestným a podvádět, ale pod tlakem okolních podmínek si na to tak jednat zvykli, i když v sobě stále pociťují rozpor a vnitřně trpí (hlas svědomí se ozývá). Anebo dokonce někteří další časem „uvěřili“ tomu, že na tom vlastně nic tak špatného není, že je to normální a správné, že je to v dnešní společnosti nezbytný nástroj a přijali to jako svůj standard (hlas svědomí utichl, respektive duchovní hluchota vzrostla - více viz kapitola „Svědomí“).

Další možnosti: jsme polovičníci. V podstatě s pravdou souhlasíme, nebo alespoň nejsme proti. Líbí se nám, když druzí respektují pravdu, ale nám to někdy způsobuje problémy a tak si udělujeme výjimku. Můžeme mít strach z následků přiznat pravdu a tak ji zamlčíme nebo zalžeme. Co by si o nás druzí mysleli, kdybychom přiznali, jak to opravdu bylo ? Někdy je pravda pro nás nevýhodná: náš věk je moc nízký nebo moc vysoký na dosažení výhody na slevu ... „Kdybych přiznal a zdanil všechny své příjmy, zbude nám méně pro naši potřebu“.

 

Motivace k hledání pravdy

Proč bychom měli pravdu nejen respektovat, ale i aktivně hledat ?

Aby hledání pravdy dávalo smysl, musíme k tomu mít správnou motivaci - musí nám jít „opravdu o pravdu“. Pokud se vyskytnou jiné motivace, jako je například osobní sláva nebo zisk, ve skutečnosti jsme již v iluzi, že hledáme pravdu, ale ve skutečnosti hledáme slávu a zisk …

V Bibli je verš „A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:32). Dlouhé roky jsem přemýšlel, od čeho by mě měla pravda osvobodit. Jednou mi došlo, že pokud ne od ničeho jiného, tak určitě od iluzí.

Chceme čestné politiky a úředníky ? Musíme začít u sebe ! Začněme být čestní my. Je iluze se domnívat, že můžeme mít čestné politiky, ale sami žít nečestně. Nejde to. Je to iluze, je to léčka. Jediná cesta, jak z toho ven, je napřímit zase naše páteře. Opět se chopit hodnot, které naši předci znali a drželi se jich. Za tyto hodnoty často platili ohromné oběti. Náš národ se nechal zdevastovat komunistickým režimem. Nebylo to tak těžké se nechat „zpracovat“. Byly to tvrdé podmínky a jenom málo dokázalo odolat. Ale nyní máme svobodu. Bez čestnosti a upřímnosti tuto bitvu vyhrát nemůžeme. Bez té čestnosti a upřímnosti naší osobní. Zdá se vám, že to spolu nijak nesouvisí ? Ale ano. Politici jsou jedni z nás, vycházejí z nás. Politici se narodili v rodinách (mimochodem se nenarodili muži a muži ani ženě a ženě - to příroda neumí) a ty rodiny jim daly, nebo nedaly, do vínku nějaké hodnotové vybavení, nějakou výchovu. A ta výchova je nyní mezi námi. Ty hodnoty jsou mezi námi. My nemůžeme ze sebe vygenerovat lepší vládu, než jsme sami. Chceme skvělou vládu ? Buďme skvělí ! Prožíváme těžkou iluzi. A i kdyby měl nečestný národ čestného vrcholného politika, za chvíli by ho nesnesl a sesadil …

Co by nás tedy mělo motivovat k respektování pravdy ? Abychom byli ochotni pravdu respektovat, potřebujeme po ní toužit. Musíme mít velkou vnitřní touhu se pravdu dozvědět a poznat ji. Čím více chápeme, jak je pravda vzácná a cenná, tím větší touhu máme se jí přidržovat.

Pravda je životodárný princip, díky kterému existujeme.

Když budeme respektovat pravdu uvnitř nás, začneme jako za odměnu být schopni rozlišovat i pravdu kolem nás. Začneme rozlišovat pravdu od iluzí.

Iluze je stav, kdy si myslíme, že známe pravdu, ale ve skutečnosti je pravda jiná.

Raději zemřu, nežli bych pravdu odvolal a lži a klamu sloužil“ prohlásil Mistr Jan Hus.

Kolik lidí v naší společnosti respektuje pravdu podobně jako Jan Hus ?

Domnívat se, že můžeme mluvit zároveň pravdu i lež bez jakýchkoliv osobních následků pro nás v budoucnu je stejně tak naivní, jako předpokládat, že když budeme jíst běžné potraviny a do toho občas přimícháme jed, že to také bude bez následků. Nebude. Ani v jednom případě. Nezapomínejme, že spolu s hmotným vnímáním existuje ještě i naše duchovní rovina - náš duch, který také vnímá, přemýšlí, rozhoduje se, má svoje duchovní oči a uši a umí i mluvit (více viz kapitola „Dva světy“).

Duchovní jedy často nejsou tak zřetelně viditelné hned na začátku, ale to neznamená, že neexistují a že nemají žádné účinky a následky.

Nejde jenom o to, co říkáme a děláme, ale i o to co si myslíme, jaké máme úmysly.

Lidé, kteří nerespektují pravdu, nemají ze sebe radost, myšleno tu čistou radost. Nemají zdravé sebevědomí, mohou mít jenom falešně zvýšené sebevědomí - jak dobře se jim povedlo zalhat. Je to stejně naivní, jako být na sebe hrdý kvůli tomu, že jsem dokázal postavit dům s ošizených dutých cihel, kde měla být správně výplň. Takový dům prostě při zátěži spadne.

Ten, kdo není čestný, není celistvý (v angličtině integrity = celistvost). Jako by měl v sobě trhlinky a praskliny. Je nádobou na vodu, která nemůže udržet svůj obsah. Ten, kdo není čestný, se podobá spíše cedníku, který zadržuje jen ty pravdy, které se mu hodí, ale další pravdy ho míjí bez povšimnutí. Takovému člověku chybí některé části pravdy, tudíž jeho obraz je ochuzen.

Když se „přidržujeme pravdy“, znamená to, že jakmile narazíme na něco, co je pravda, přidržujeme se toho a neopouštíme to. Tím se postupně plníme stále větším množstvím pravdy. Naše mozaika skládaná ze střípků pravdy se zaplňuje a celkový obraz se stává zřetelnějším. Hledání a nalézání pravdy není jenom o tom nemluvit lež a nejednat nepoctivě, ale je to i o tom, umět rozpoznávat iluze a dávat je stranou. Na to potřebujeme posilovat a rozvíjet osobní četnost. Být upřímný sám k sobě je jeden z klíčových bodů poznávání pravdy.