Příběh o rybách a o toleranci hodnot

Dožadování se tolerance ve společnosti je oprávněné, pokud naším jednáním nezmenšujeme svobodu druhé osoby. Kromě toho ale zároveň platí minimálně ještě jedno pravidlo.

Představme si, že jsme například ryby v jedné velké nádrži. Nádrž je ohromná a je tam tudíž i ohromné množství ryb všeho druhu. Malé, velké, strakaté, pruhované …. Pokud jedna ryba nechce druhou ulovit, pokud jedna ryba nechce z domu vyhnat jinou rybu, mají svobodu, mohou si v podstatě dělat, co chtějí. Některé ryby bydlí mezi koráli, některé u dna, některé u hladiny.

Zde jedna vsuvka důležitá pro zbytek příběhu: každé přirovnání většinou někde méně či více přesně nesedí s realitou. Zde, kromě jiného, předpokládejme, že ryby v naší nádrži mohou teoreticky žít kdekoli - nahoře i dole a nejsou geneticky předurčeny, v jaké hloubce budou žít. O rybách, které mluví, ani nemluvě.

Pokračujme tedy dál v našem příběhu. Představme si, že do celkem poklidného života najednou přijde skupina ryb a hlučně (aby to pokud možno slyšely všechny ostatní ryby), se začne dožadovat „svých práv“. Vysvětlují druhým, že se cítí velmi utlačované a že je to nespravedlivé a že chtějí větší spravedlnost. Vysvětlují, že obvykle bydlí u dna a tam je, jak známo, málo kyslíku, a tak přicházejí s požadavkem, že potřebují ve společné nádrži provrtat díru do dna, aby měly více kyslíku přímo u sebe a mohli se tak cítit rovnoprávně s těmi, které se rozhodly bydlet u hladiny s přirozeně větším množstvím kyslíku …

Protože skandují dostatečně nahlas a přesvědčivě, získávají na svoji stranu značnou podporu i dalších ryb ze středu nádrže, i když tyto ryby nepociťují, že by potřebovaly více kyslíku. Některé ryby si ale říkají - budu ty od dna podporovat, protože co když v budoucnu objevím také já nějakou svoji zvláštní potřebu a budu ji potřebovat prosadit ?

Je zde několik zvláštních věcí:

  • ty ryby, které s návrhem začaly, i ty, co se k němu přidaly, pravděpodobně neznají fakt, že z fyzikálního hlediska vyvrtáním díry do dna rozhodně nezpůsobí větší přísun kyslíku, jak říkají. Žádné bubliny se nebudou vytvářet, protože voda svoji přirozenou váhou bude prostě proudit jenom z nádrže dolů (ven)
  • ryby u dna neřeší dost kyslíku pro ryby ve středu nádrže, ale jenom pro sebe - v oblasti dna
  • ryby u dna ignorují zájmy ryb ze středu nádrže a srovnávají se jenom s rybami u hladiny

Samozřejmě, že tou nejzávažnější věcí na celé protestní kauze je fakt, že kdyby se přistoupilo k přijetí a k realizaci jejich požadavku (díra do dna), znamenalo by to smrt pro všechny ryby v celé nádrži. Znamenalo by to vypuštění nádrže !

Ryby u dna jsou ale přesvědčeny o oprávněnosti svého požadavku, fyzikální argumenty ignorují a pokračují ve svých demonstracích.

Chtějí tyto ryby u dna vyřešit svým požadavkem skutečnou příčinu svého problému, nebo jenom kompenzovat nepříjemné následky okolností ? Skutečná příčina spočívá v tom, že ryby u dna se nejsou ochotny řídit určitými principy. Je zde neznalost a neochota. Neznalost zákonitostí (voda teče dolů) a neochota vyvinout vlastní úsilí (za kyslíkem je potřeba doplavat nahoru). Je jasné, že požadavek ryb ode dna je zničující pro všechny. Pokud je ale mnoho ryb v celé nádrži žijících v neznalosti (díra vytvořená do dna nádrže kyslík nepřivede), je velké nebezpečí, že pokud některé prohnané ryby ze dna toto vědí, mohou vyvolat zdání spravedlnosti a oslovit všechny ryby, aby tedy hlasovali - „bude to spravedlivé ! Každá ryba sama za sebe ! Konečně každá z vás bude mít svůj hlas !“ Jediné, co je jim nadšeně sdělováno, je to, že konečně bude spravedlnost a všechny ryby budou mít konečně dostatek kyslíku pro sebe …

Přichází další komplikace: ozývají se ryby ze shora a snaží se vysvětlit, že jde přeci o vypuštění nádrže a že všechny zahynou. Radí, aby raději ryby od dna doplavaly k hladině, a tam si kyslíku užijí dostatečně. Ale ryby od dna spustí ještě větší povyk: „Nikdo neposlouchejte ty prohnané ryby od hladiny, protože chtějí svými líbivými řečmi jenom zmást ty obyčejné slušné prosté ryby uprostřed a nepřejí jim lepší prostředí. Ryby od hladiny tomu přeci nemohou rozumět ! Ty od hladiny nikdy nebyly u dna ani ve středu! Jen se povyšují ! Žádné takové principy, že by se vytvořením díry do dna vypustila voda z celé nádrže neexistují, to je nesmysl ! To je manipulace ! Nenechte se zmanipulovat !“. Paradoxní je, že ačkoli ryby od hladiny znají více tepla od slunce, více kyslíku, často si musely nějak tu cestu nahoru ze středu a někdy i od dna najít, a někdy i velmi namáhavě. Ačkoliv jsou ryby od hladiny opravdu znalé a nabízejí upřímnou pomocnou ploutev těm druhým, které jsou smutné z nedostatku, nějak to nefunguje a jejich nabídky nejsou přijímány. Ryby od hladiny si přejí lepší podmínky pro všechny, ale také vědí, že plán ryb od dna k opravdovému cíli nevede, naopak, vede k záhubě všech. Co s tím ?

Jak jsme již zmínili shora, obvykle každá analogie někde zadrhává. Pojďme to ještě trochu napravit: ryby se rodí s genetickým kódem, aby žili v konkrétním prostředí, konkrétních podmínkách. Jsou tomu uzpůsobené a měnit se nemohou. My lidé, ať jsme se narodili kdekoli, v jakékoli rase, kultuře nebo místě na zemi - všichni máme svobodu volby - samozřejmě v rámci svých možností, ale máme ! I poslední člověk z přírodních kmenů na poušti nebo v džungli se může rozhodovat v rámci možností, které má, jak bude se svojí svobodou nakládat.

My lidé, někdy sami, někdy s cizí pomocí, máme vždy možnost vyplavat ode dna, směrem vzhůru, k hladině, kde je kyslík a světlo. Je to jednoduché ? Ne, není. Někdy je to extrémně náročné, ale vždy to stojí za námahu. Mnohdy se „ryba“ nedostane dále než jen pár metrů ode dna a více prostě není schopná. Ale to nevadí, protože ukazuje snahu, i když prohrává. Někdy je snaha důležitější, než dosažené výsledky.

Tento příběh v sobě zahrnuje několik poučení:

  • neznalost umožňuje manipulaci a špatná rozhodnutí
  • referendum je bezpečné pouze v rukou národa dobře seznámeného s danou problematikou
  • je třeba se zabývat požadavky menšin, ale zároveň rozlišovat, kdy je požadavek ještě přijatelný a kdy již ne, protože doslova ohrožuje existenci všech, dokonce i když to tak na první pohled nemusí vypadat
  • jinými slovy, existují hodnoty důležité pro celou společnost a ty není radno opouštět, jinak se „nádrž vyprázdní pro všechny“

Pokud se někdo posmívá „pravdoláskařům“, je podobně pošetilý, jako člověk, který komentuje jiného člověka, který v ruce drží vzácnou perlu nesmírné hodnoty, slovy: „Phe ! Obyčejná skleněnka a vy z toho naděláte ! Jste hloupí. Takových kuliček jsem já měl jako malej kluk hromady, ale všechno jsem to vyhodil, protože jsem z toho prostě už vyrost ! Takové blbosti !“. Každý má svobodu a právo volit si, co chce, ale ignorování skutečných hodnot nesnižuje jejich skutečnou cenu, zrovna jako neznalec míjí perlu a považuje ji za nic, ale perla tu hodnotu stále má, i když jen pro toho, kdo ji zná a hledá. Toto podobenství má ale jednu slabinu. Zatímco skutečnou perlu k dobrému životu nepotřebujeme, základní hodnoty k dobrému životu potřebujeme, protože právě tyto hodnoty dělají život dobrým a kvalitním.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Po šroubovici nahoru nebo dolů ?

Podobně jako ve fyzickém světě existuje setrvačnost, existuje i v duchovní oblasti. Rozdíl je v tom, že v duchovní oblasti bývá setrvačnost podstatně větší.

Díky zákonu entropie se dobré návyky tvoří obvykle delší dobu, zatímco ztráta dobrých návyků a přijetí negativních návyků trvá často mnohem kratší dobu. Podobně, jako se opasky snadněji povolují, než utahují.

Kromě setrvačnosti je zde ještě jeden faktor - předávání návyků, postojů a hodnot na další generace.

Rodiče vychází z nějakého stavu (návyky, postoje, hodnoty, …). Jakmile rodiče začnou mít svoje děti, dochází k jejich přenosu.

Záměrně jsem použil slovo „přenos“ a záměrně jsem vynechal sloveso „vychovávat“.

Když se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že každá rodina (jednotka) je naprosto unikátní, podobně jako jsme unikátní my jednotlivci. V některých rodinách se uplatňuje různá míra cílevědomé výchovy (vedení, předávání hodnot, zvyků, postojů). V jiných rodinách dochází k výchově spíše pasivní - děti zkrátka vidí, co dělají rodiče a jejich chování (včetně hlubších motivací) mnohdy kopírují. Je to velmi složitá problematika s nekonečným spektrem možností. Detaily zde nechci rozebírat. Důvod, proč to zde zmiňuji, je uvědomit si, že „přenosem“ z rodičů na děti dochází k pohybu po pomyslné kružnici (pokud se zdánlivě nic nemění a děti by byly „přesně jako rodiče). Nebo se vývoj může začít pohybovat po pomyslné šroubovici, pokud dochází ke změnám mezi rodiči a dětmi.

Pokud si rodiče moc neuvědomují svoji zodpovědnost za „přenos“, může se stát, že vlivem Zákonu Entropie  si nová generace s sebou nenese důležité hodnoty. Opouští je. Mohou se zdát zdánlivě bezvýznamné, zbytečné, dokonce obtěžující, směšné nebo trapné. Stačí být „neutrální“, pasivní a vlivem Zákonu Entropie „samovolně“ dojde k „naředění“. Pak další generace (co se týče rozvoje charakteru) se ocitá na nižší úrovni, než jejich rodiče - pohybujeme se po šroubovici směrem dolů.

Je nutné si uvědomit, že abychom překonali účinky zákonu Entropie, potřebujeme do výchovy vkládat prvek aktivity. Pak naopak můžeme způsobit zušlechťování charakteru, a naše děti se budou po šroubovici pohybovat vzhůru.

Zní to jednoduše, protože se samozřejmě dopouštím velkého zjednodušování, ale ten princip tam je. Pochopitelně, do rodin přicházejí různé děti, s různou povahou a na stejné podněty kolikrát reagují velmi různě. Děti, ani kohokoli jiného nemůžeme nutit do čehokoli. Můžeme je ale vést a nabízet to dobré, budeme-li ale o tom dobrém vůbec vědět.

Vzhledem k setrvačnosti, která funguje (návyky, tradice) mají negativní změny katastrofální dopady.

„Generační paměť“ - pokud funguje a používá se správně, funguje jako pojistka před ztrátou cenných hodnot a poznání, které se naučili již naši předci. Pokud nejsme schopni předávat správně tyto zkušenosti a znalosti, jsou následující generace odsouzeny zažívat znovu to, co už zažili jejich předchůdci.

Pokud se tedy rozhodujeme pro pasivitu, nebo dokonce pro negativní hodnoty, ovlivňuje to nejenom náš vlastní život, ale přenášíme to i na naše děti. Naše děti věří tomu, co dostali od svých rodičů a i když mohou zasáhnout různé vlivy v jejich životě, je velký předpoklad, že zůstanou u toho, čeho se jim dostalo ve výchově. Tuto svoji výchovu samozřejmě různě modifikují a předávají na své vlastní děti. Různé předsudky ve společnosti, které se dědí z generace na generaci, mají ohromnou setrvačnou sílu. A pokračujeme po šroubovici o jeden závit - výše nebo níže ?

„Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu.“ je velmi dobře známá „moudrost“, dokonce i 29 let od konce komunismu …

Pohyb po šroubovici, možná přímo po spirále, je dobře vidět například i na určité části živnostníků (ale platí to samozřejmě obecně pro všechny kategorie, včetně zdravotnictví, státních úředníků atd.). Živnostník má pocit, že k němu stát není férový, že místo podpory ho spíše podkopává. Na základě toho může mít například pocit „práva“ obcházet zdaňování. Pokud se toto ale dozví stát, začne přitvrzovat pravidla, zákony a sankce. Tím se situace ještě zhorší a živnostník pociťuje ještě větší křivdu a tak hledá další skuliny jinde … Situace se zhoršuje, smyčka se utahuje.

Při té příležitosti je třeba se ptát též na motivace zúčastněných stran. Jakou motivaci má stát pro vytváření nevhodných podmínek pro živnostníky ? Není v tom nějaký osobní zájem ? Na druhou stranu, nežili by si někteří živnostníci celkem dobře dokonce i při zdanění všech svých příjmů ? Toto vše je třeba diskutovat, vzájemně si vysvětlovat, ale dobré řešení se najít nemůže, dokud nebude na obou stranách ochota respektovat pravdu, žít a jednat čestně.

A dokonce, i když svoje děti vedeme k dobrým hodnotám, je velmi obtížné je u nich udržet, pokud jsou ve svých třídách výjimkou, černou ovcí, zatímco většina společnosti vyznává hodnoty jiné.

Děti pocházející z problémových rodin mají minimálně dva hendikepy najednou:

  • mají životní návyky toho, co je devastující
  • nemají žádnou vizi ani osobní zkušenost života úspěšnějšího a šťastnějšího

Toto je stěžejní místo ve společnosti: přerušit, nebo alespoň zmírňovat začarované kruhy a pohyby po šroubovici směrem dolů.

Na tuto činnost potřebujeme pečovat o svůj charakter, abychom vůbec byli schopni alespoň „vidět“ a „rozumět“, natož pak účinně pomáhat.

Doba komunismu v naší zemi vydrancoval a vyplenila morální hodnoty v ohromném rozsahu. Pak přišla náhlá svoboda v roce 1989, ale náš národ na ni nebyl připraven. Svoboda sama o sobě, pod vlivem zákona Entropie, může být zničující. Ke svobodě potřebujeme zodpovědnost, znalost kritických hodnot a respektování těchto hodnot. Teprve pak se svoboda stává tím krásným a žádoucím.

Stávající stav v naší společnosti je přirozeným následkem dlouhodobé absence základních funkčních hodnot ve významné části společnosti.