Překážky a zkoušky v našem životě

Největší rozvoj našeho charakteru (a tím i charakterových vlastností) nejčastěji nastává při těch nejtěžších zkouškách, kdy ze sebe vydáváme daleko více, než když jsme v pohodlí a klidu. Je přirozené, že toužíme po klidu a pohodlí. Netoužíme (alespoň ne většinově) po problémech a krizích. Toužíme po harmonii, ale zdá se, že je náš život naplněn různými problémy a strastmi. To jsou veliké příležitosti k růstu a odhalování nových dimenzí, o kterých jsme vůbec netušili.

Můžete si zkusit vzpomenout na těžké chvíle vašeho života a přemýšlejte, jestli jste se během těch chvil náhodou nenaučili něčemu novému nebo nepostoupili skokově kupředu v dalším vývoji.

Během krizí zjišťujeme často svoje slabiny. Pod tlakem se začneme hádat. Pod tlakem zalžeme. Pod tlakem začneme druhým ubližovat. Náš charakter vyplouvá na povrch, vybarvuje se.

Občas říkám: „Když chodíte po poušti, nemáte pocit, že by vám nějak mělo vadit, že neumíte plavat. To se ale rychle změní, když dojdete k první řece.

Mnozí z nás buď prožili sami, nebo alespoň slyšeli z vyprávění, jak někdo přeskočil zeď, kterou by normálně ani nepřelezl. Jak vyšplhal na strom před divočákem, ani sám nevěděl jak, a pak ani nebyl schopen sléz dolů.

V pohodlí běžného života nerozvineme náš potenciál. Neobjevíme, co v nás dřímá. Nejde ale jen o objevování, ale o to přidržet se objeveného, použít to pak v životě. Tím může vzrůst naše schopnosti překonávat více v budoucnu a být užitečnější druhým v překonávání jejich překážek.

Když žijeme tak nějak setrvale a poklidně a přijde na nás nějaká nečekaná událost, jsme nuceni reagovat. Když přijde vážná nemoc, obvykle se nám začnou velmi rychle přeskupovat hodnoty. Jeden kolega z jiné firmy a z jiného státu holdoval veselí života, ale byl i vystaven stresu z vysokého pracovního nasazení. Trvalo to roky. Pak dostal infarkt. Zastavil se. Byl rád, že přežil. Přestal kouřit. Alkohol jen občas. Po delší rekonvalescenci začaly vycházky s manželkou do přírody. Začal si cenit života jinak. Opět si začal užívat života, ale jinak, než jak to bylo před tím. Překvapilo mě, jak se vzhledově změnil. Kromě toho, že výrazně zhubnul, z něho nyní zářila pokora, radost a vděčnost, že dostal ještě jednu šanci. Kdyby se toto nestalo, pravděpodobně by pokračoval ve staré stylu, který byl výrazně jiný. Ale za ten nový styl byl nyní velmi vděčný. Byl lepší, než ten předchozí. Kdyby mu ale někdo teoreticky před infarktem vyprávěl, že by mohl žít radostněji, neuvěřil by, neslyšel by, nezměnil by se. Teď už ví. Ví, co před tím nevěděl. Nevěděl, že může žít mnohem radostněji a šťastněji. Viz princip a kapitola „Nevíme, co ještě nevíme“.

Před pár lety jsem měl úraz na prstech pravé ruky a léčilo se to pomalu, obzvlášť obnovení pohyblivosti a citu. I v tomto období jsem musel řešit nejrůznější opravy doma ji jinde. V jedné takové situaci jsem potřeboval v autě zašroubovat matičku a šroubek do sebe a to ve velmi nevhodné pozici, se zalomenýma rukama a dokonce bez možnosti se dívat, tedy jenom pohmatem. Byla to pro mne v té době výzva. Nešlo to a nešlo to, čas utíkal. Asi po půl hodině neúspěšných bojů, kdy mě matička vypadávala z prstů a zakutálela se na jiné nedostupné místo, jsem začal ztrácet trpělivost. Nicméně odložit jsem to nemohl, blížil se čas, kdy jsem s autem potřeboval odjet. V tu chvíli mě napadla myšlenka - „Co kdyby Ti teď šlo o život ??? Zašrouboval bys to ?“. Ta myšlenka se v mé mysli objevila dost realisticky, až sem byl překvapený jak. K mému překvapení jsem byl schopen se do té situace (že mi jako jde o život) na chvíli vžít. Byl jsem překvapený, jak se vše změnilo. Přestal jsem být netrpělivý, rozzlobený a opustila mě pochybovačnost, že to už nedokážu. Místo toho se objevila ve mne velká soustředěnost, koncentrace, odhodlání a víra. Zatímco před tím jsem více jak půl hodiny bojoval neúspěšně, najednou to bylo během několika sekund vyřešené. Do mého života přišla nepříjemnost, ale díky ní jsem získal významnou zkušenost, objevil jsem nové možnosti, nový potenciál. Dozvěděl jsem se to, co jsem před tím nevěděl. A obohatilo to můj život.

Překážky a výzvy v životě se nám většinou nelíbí. Komplikují nám náš pohodlný, nízkoenergetický stav, stav s minimálním možným úsilím. Nutí nás do velké investice a velkého úsilí. Mobilizují nás. To může změnit náš charakter, naše srdce. Zjistíme, že dokážeme více, než jsme si mysleli. To posílí naši víru jít dál. Objevujeme nové a nepoznané oblasti, kde jsme ještě nikdy nebyli. Získáváme zkušenosti.

Záleží na tom, jak na zkoušky zareagujeme. Kdo je nepřijme, možná se mnoho nenaučí a jenom zahořkne, zatrpkne. Pokud se ale předci jen snažíme se pokořit a zkoušku přijmout, byť sebetěžší, jednak se nám uleví a jednak právě začne náš nový školící kurz - začneme se učit nové věci.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Kterým směrem ?

V kapitole „Zákon entropie“ je vysvětleno, že naše povaha, náš charakter většinou nebývá příliš stabilní, pokud o něho aktivně nepečujeme (nedodáváme cílevědomě energii tímto směrem).

Kterým směrem se tedy máme vydat ?

  • nechat se pasivně unášet proudem dění kolem nás ?
  • aktivně se orientovat na pozitivní hodnoty ?
  • aktivně se orientovat na negativní hodnoty ?

Jakou motivaci můžeme mít pro osvojení pozitivních hodnot a k rozvoji našich pozitivních charakterových vlastností ?

  • Držení se pozitivních hodnot a rozvoje našich pozitivních vlastností mají pozitivní dopady na nás samotné i na naše vztahy s druhými. Začne se zvyšovat kvalita našeho života i života druhých kolem nás. Naše společenství bude prosperovat, bude se uvolňovat energie pro tvořivost a prospěch všem.
  • Tím, že se v něčem změníme pozitivním směrem, začnou se před námi otevírat nové obzory, které jsme před tím neviděli - nevěděli jsme, že existují (viz princip v kapitole „Nevíme, co ještě nevíme“). Nové obzory začínají být vidět až za podmínky určitého pokroku ve změně našeho charakteru (více viz kapitol „Omezené obzory a let balónem“) Obzory se též mění s mírou rozvoje dané vlastnosti a zároveň ještě v kombinaci s rozvojem ostatních vlastností. Vzájemně se ovlivňují. Obecně řečeno, komplexní pokrok a rozvoj pozitivním směrem nás vede k většímu poznání, spokojenosti a radosti ze sebe a ze života.
  • Když se nebudeme cíleně přičiňovat o náš rozvoj správným směrem, začnou okolnosti našeho prostředí převažovat ve svém negativním účinku a pouze naše setrvačnost (návyky) této rozkladové síle stačit nebudou. A tak místo pozitivního rozvoje anebo i pouhé stagnace (jak si někteří mylně myslí) budou naše vlastnosti nenápadně nahlodávány, rozmělňovány, jako eroze působící na krajinu. Díky faktu, že přirozené okolnosti vždy působí proti pozitivnímu směru, musíme být rychlejší, než růst plevele. (viz princip v kapitole „Zákon Entropie“).

Měřítko rozvoje vlastností asi nelze jednoznačně stanovit. Na druhou stranu bude samozřejmě rozdíl, pokud budeme „trpěliví“ jenom ve dvou případech z deseti nebo v osmi případech z deseti.

Jeden můj přítel se se mnou podělil o krásnou myšlenku: z malých semínek není předem jasné, co z nich vyroste - jestli květina, zelenina, keř nebo velký strom. Potenciál toho seménka je ukryt uvnitř. Co skutečně obsahuje, se dozvíme jenom tehdy, pokud seménku dáme možnost růstu.

Každý z nás je jako takové malé seménko a pokud nedáme příležitost sami sobě k rozvinutí svých charakterových vlastností, nikdy se nedozvíme, jaký potenciál se v nás skrývá. Vzhledem k tomu, že jsme každý z nás unikátní, máme různé vlohy a možnosti, a tak po přijmutí možnosti se začít rozvíjet, vzniknou jedinečné kombinace, které druhý nabídnout nemůže.

Počítačové hry jsou čím dál tím více složitější. Postavy ve hře plní různé bojové úkoly a mise, mají možnost se stále více rozhodovat atd. Vše je stále více a více dokonalejší a podobnější realitě - virtuální realitě. Mladé i starší fascinuje zanořit se do neexistujícího světa a zažívat pocity důležitosti plynoucí z plnění misí a úkolů. Baví je hrát a vyhrávat. Ale naneštěstí je to svět neexistující, je to vymyšlenost, nerealita. Neustálým utíkáním a skákáním postavičky na obrazovce se tělo hráče neprokrví ani neokysličí. Skákáním bojovníka na stromy a střechy svaly hráče neposílí. Na rozdíl od toho Charakter člověka je realita, navíc, která je neustále s námi - a velmi složitá realita, dokonce tak složitá, že ji nelze ani dokonale zmapovat. Je to reálný prostor pro reálná „dobrodružství“. Můžeme plnit „bojové úkoly a mise“. Je to napínavé do posledního okamžiku hry - až do konce - do posledního našeho dechu. Pak se s těmi zkušenostmi posouváme do dalšího levelu.