Překážky a zkoušky v našem životě

Největší rozvoj našeho charakteru (a tím i charakterových vlastností) nejčastěji nastává při těch nejtěžších zkouškách, kdy ze sebe vydáváme daleko více, než když jsme v pohodlí a klidu. Je přirozené, že toužíme po klidu a pohodlí. Netoužíme (alespoň ne většinově) po problémech a krizích. Toužíme po harmonii, ale zdá se, že je náš život naplněn různými problémy a strastmi. To jsou veliké příležitosti k růstu a odhalování nových dimenzí, o kterých jsme vůbec netušili.

Můžete si zkusit vzpomenout na těžké chvíle vašeho života a přemýšlejte, jestli jste se během těch chvil náhodou nenaučili něčemu novému nebo nepostoupili skokově kupředu v dalším vývoji.

Během krizí zjišťujeme často svoje slabiny. Pod tlakem se začneme hádat. Pod tlakem zalžeme. Pod tlakem začneme druhým ubližovat. Náš charakter vyplouvá na povrch, vybarvuje se.

Občas říkám: „Když chodíte po poušti, nemáte pocit, že by vám nějak mělo vadit, že neumíte plavat. To se ale rychle změní, když dojdete k první řece.

Mnozí z nás buď prožili sami, nebo alespoň slyšeli z vyprávění, jak někdo přeskočil zeď, kterou by normálně ani nepřelezl. Jak vyšplhal na strom před divočákem, ani sám nevěděl jak, a pak ani nebyl schopen sléz dolů.

V pohodlí běžného života nerozvineme náš potenciál. Neobjevíme, co v nás dřímá. Nejde ale jen o objevování, ale o to přidržet se objeveného, použít to pak v životě. Tím může vzrůst naše schopnosti překonávat více v budoucnu a být užitečnější druhým v překonávání jejich překážek.

Když žijeme tak nějak setrvale a poklidně a přijde na nás nějaká nečekaná událost, jsme nuceni reagovat. Když přijde vážná nemoc, obvykle se nám začnou velmi rychle přeskupovat hodnoty. Jeden kolega z jiné firmy a z jiného státu holdoval veselí života, ale byl i vystaven stresu z vysokého pracovního nasazení. Trvalo to roky. Pak dostal infarkt. Zastavil se. Byl rád, že přežil. Přestal kouřit. Alkohol jen občas. Po delší rekonvalescenci začaly vycházky s manželkou do přírody. Začal si cenit života jinak. Opět si začal užívat života, ale jinak, než jak to bylo před tím. Překvapilo mě, jak se vzhledově změnil. Kromě toho, že výrazně zhubnul, z něho nyní zářila pokora, radost a vděčnost, že dostal ještě jednu šanci. Kdyby se toto nestalo, pravděpodobně by pokračoval ve staré stylu, který byl výrazně jiný. Ale za ten nový styl byl nyní velmi vděčný. Byl lepší, než ten předchozí. Kdyby mu ale někdo teoreticky před infarktem vyprávěl, že by mohl žít radostněji, neuvěřil by, neslyšel by, nezměnil by se. Teď už ví. Ví, co před tím nevěděl. Nevěděl, že může žít mnohem radostněji a šťastněji. Viz princip a kapitola „Nevíme, co ještě nevíme“.

Před pár lety jsem měl úraz na prstech pravé ruky a léčilo se to pomalu, obzvlášť obnovení pohyblivosti a citu. I v tomto období jsem musel řešit nejrůznější opravy doma ji jinde. V jedné takové situaci jsem potřeboval v autě zašroubovat matičku a šroubek do sebe a to ve velmi nevhodné pozici, se zalomenýma rukama a dokonce bez možnosti se dívat, tedy jenom pohmatem. Byla to pro mne v té době výzva. Nešlo to a nešlo to, čas utíkal. Asi po půl hodině neúspěšných bojů, kdy mě matička vypadávala z prstů a zakutálela se na jiné nedostupné místo, jsem začal ztrácet trpělivost. Nicméně odložit jsem to nemohl, blížil se čas, kdy jsem s autem potřeboval odjet. V tu chvíli mě napadla myšlenka - „Co kdyby Ti teď šlo o život ??? Zašrouboval bys to ?“. Ta myšlenka se v mé mysli objevila dost realisticky, až sem byl překvapený jak. K mému překvapení jsem byl schopen se do té situace (že mi jako jde o život) na chvíli vžít. Byl jsem překvapený, jak se vše změnilo. Přestal jsem být netrpělivý, rozzlobený a opustila mě pochybovačnost, že to už nedokážu. Místo toho se objevila ve mne velká soustředěnost, koncentrace, odhodlání a víra. Zatímco před tím jsem více jak půl hodiny bojoval neúspěšně, najednou to bylo během několika sekund vyřešené. Do mého života přišla nepříjemnost, ale díky ní jsem získal významnou zkušenost, objevil jsem nové možnosti, nový potenciál. Dozvěděl jsem se to, co jsem před tím nevěděl. A obohatilo to můj život.

Překážky a výzvy v životě se nám většinou nelíbí. Komplikují nám náš pohodlný, nízkoenergetický stav, stav s minimálním možným úsilím. Nutí nás do velké investice a velkého úsilí. Mobilizují nás. To může změnit náš charakter, naše srdce. Zjistíme, že dokážeme více, než jsme si mysleli. To posílí naši víru jít dál. Objevujeme nové a nepoznané oblasti, kde jsme ještě nikdy nebyli. Získáváme zkušenosti.

Záleží na tom, jak na zkoušky zareagujeme. Kdo je nepřijme, možná se mnoho nenaučí a jenom zahořkne, zatrpkne. Pokud se ale předci jen snažíme se pokořit a zkoušku přijmout, byť sebetěžší, jednak se nám uleví a jednak právě začne náš nový školící kurz - začneme se učit nové věci.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Láska

Láska podle mne patří do dvojice nejdůležitějších principů (Pravda a Láska).

Když jsem na výletech přírodou občas narazil na pramen vody, který viditelně vyvěrá ze země, byl jsem vždy znovu ohromen. Pamatuji si na jedno kouzelné místo, kde byl velmi slabý pramínek, který jenom mírně nadzdvihoval hladinu tůňky. Tůňka byla zaplněná bílým pískem. Ta jemnější zrnka se chvíli vznášela ve vyvěrajícím pramínku a pak byla odnesena o kousek dále. Jako malý kluk jsem byl zvídavý a tak jsem si vzal klacík a opatrně jsem šťouchnul do středu pramene, abych zjistil, co se stane. Na chvíli se voda zčeřila, zakalila bahnem a nečistotami uvolněnými z klacíku. Pak se ale stalo něco, nad čím jsem užasl. Pramen průzračně čisté vody se neuvěřitelně rychle dokázal sám očistit a obnovit do své původní průzračnosti. Za několik málo okamžiků byla veškerá nečistota odplavena.

Lásku si představuji podobně. Je to zdroj dobra, který neustále vyvěrá, nenechá se ušpinit, a pokud se k němu dostane nějaká nečistota, je rychle odplavena pryč.

Lásku (pravou lásku) vnímám jako princip. Jako osobní rozhodnutí přát druhým dobro, cítit vůči nim skutečný zájem a být připraven jim pomoci, je-li to vhodné. Lásku v tomto smyslu vnímám jako jednostranný akt. Pravá láska je nezávislá na okolnostech a podmínkách. (viz knížka „Milujte se“ Leo Buscaglia). Je to můj osobní postoj směrem zevnitř ven. Je to zdroj čistoty, který má neustále vyvěrat a „oplachovat“ a odnášet nečistotu pryč. 

Nikdy nedovolte, aby problém, který má být vyřešen, byl důležitější, než ten, kdo má být milován.

Největší mocí, která může někoho změnit, je pravá láska.

Nejsem si jistý, jak moc mladší generace našeho národa mají možnost zažívat skutky dobra a lásky ve svých osobních životech. Již před více lety se moje rodina ocitla v situaci, kdy se moje manželka, která byla doma s dětmi, nemohla hýbat a přitom bylo nutné se o malé děti postarat. Já zrovna nutně potřeboval být v práci. Bez jakéhokoli varování se během dopoledne před našimi dveřmi objevila naše kamarádka, s úsměvem na rtech, starší paní, dobrá duše, která přijela k nám na kole, několik kilometrů, a na řídítkách svého kola měla zavěšeny dvě veliké tašky, které obsahovaly uvařený oběd pro moji rodinu, včetně moučníku ... To jsou lekce života. Utřete si slzy dojetí, obejmete ji a nevíte, jak poděkovat. Tato osoba s dobráckým úsměvem na rtech řekne něco o tom, že bude ráda, jestli nám to bude chutnat a přes naše výzvy, aby zůstala a pojedla s námi, se otočí a vrací se dalších několik kilometrů zpět do svého domova. Na tváři je vidět čistý, bezelstný, pokorný a tichý úsměv. Toto je čistá láska. Kéž by naše mladá generace mohla zažívat takovéto zkušenosti, ne o nich jenom slyšet. Prožitky jsou to, co nás utváří.

Kdo jim takové prožitky může poskytnout ?

Nikdy pochopitelně nenastane okamžik, kdy bude možno říct, že pravda a láska definitivně zvítězily. Ale vždy znovu má smysl o jejich vítězství usilovat. A ještě něco: pakliže jsem k pravdě, která byla tradičně na standartě československého prezidenta, přidal lásku, mělo to své filozofické důvody: vstupujeme totiž do éry, kdy nás pouhá pravda už nezachrání.“ Václav Havel.