Charakter člověka

Po šroubovici nahoru nebo dolů ?

Podobně jako ve fyzickém světě existuje setrvačnost, existuje i v duchovní oblasti. Rozdíl je v tom, že v duchovní oblasti bývá setrvačnost podstatně větší.

Díky zákonu entropie se dobré návyky tvoří obvykle delší dobu, zatímco ztráta dobrých návyků a přijetí negativních návyků trvá často mnohem kratší dobu. Podobně, jako se opasky snadněji povolují, než utahují.

Kromě setrvačnosti je zde ještě jeden faktor - předávání návyků, postojů a hodnot na další generace.

Rodiče vychází z nějakého stavu (návyky, postoje, hodnoty, …). Jakmile rodiče začnou mít svoje děti, dochází k jejich přenosu.

Záměrně jsem použil slovo „přenos“ a záměrně jsem vynechal sloveso „vychovávat“.

Když se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že každá rodina (jednotka) je naprosto unikátní, podobně jako jsme unikátní my jednotlivci. V některých rodinách se uplatňuje různá míra cílevědomé výchovy (vedení, předávání hodnot, zvyků, postojů). V jiných rodinách dochází k výchově spíše pasivní - děti zkrátka vidí, co dělají rodiče a jejich chování (včetně hlubších motivací) mnohdy kopírují. Je to velmi složitá problematika s nekonečným spektrem možností. Detaily zde nechci rozebírat. Důvod, proč to zde zmiňuji, je uvědomit si, že „přenosem“ z rodičů na děti dochází k pohybu po pomyslné kružnici (pokud se zdánlivě nic nemění a děti by byly „přesně jako rodiče). Nebo se vývoj může začít pohybovat po pomyslné šroubovici, pokud dochází ke změnám mezi rodiči a dětmi.

Pokud si rodiče moc neuvědomují svoji zodpovědnost za „přenos“, může se stát, že vlivem Zákonu Entropie  si nová generace s sebou nenese důležité hodnoty. Opouští je. Mohou se zdát zdánlivě bezvýznamné, zbytečné, dokonce obtěžující, směšné nebo trapné. Stačí být „neutrální“, pasivní a vlivem Zákonu Entropie „samovolně“ dojde k „naředění“. Pak další generace (co se týče rozvoje charakteru) se ocitá na nižší úrovni, než jejich rodiče - pohybujeme se po šroubovici směrem dolů.

Je nutné si uvědomit, že abychom překonali účinky zákonu Entropie, potřebujeme do výchovy vkládat prvek aktivity. Pak naopak můžeme způsobit zušlechťování charakteru, a naše děti se budou po šroubovici pohybovat vzhůru.

Zní to jednoduše, protože se samozřejmě dopouštím velkého zjednodušování, ale ten princip tam je. Pochopitelně, do rodin přicházejí různé děti, s různou povahou a na stejné podněty kolikrát reagují velmi různě. Děti, ani kohokoli jiného nemůžeme nutit do čehokoli. Můžeme je ale vést a nabízet to dobré, budeme-li ale o tom dobrém vůbec vědět.

Vzhledem k setrvačnosti, která funguje (návyky, tradice) mají negativní změny katastrofální dopady.

„Generační paměť“ - pokud funguje a používá se správně, funguje jako pojistka před ztrátou cenných hodnot a poznání, které se naučili již naši předci. Pokud nejsme schopni předávat správně tyto zkušenosti a znalosti, jsou následující generace odsouzeny zažívat znovu to, co už zažili jejich předchůdci.

Pokud se tedy rozhodujeme pro pasivitu, nebo dokonce pro negativní hodnoty, ovlivňuje to nejenom náš vlastní život, ale přenášíme to i na naše děti. Naše děti věří tomu, co dostali od svých rodičů a i když mohou zasáhnout různé vlivy v jejich životě, je velký předpoklad, že zůstanou u toho, čeho se jim dostalo ve výchově. Tuto svoji výchovu samozřejmě různě modifikují a předávají na své vlastní děti. Různé předsudky ve společnosti, které se dědí z generace na generaci, mají ohromnou setrvačnou sílu. A pokračujeme po šroubovici o jeden závit - výše nebo níže ?

„Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu.“ je velmi dobře známá „moudrost“, dokonce i 29 let od konce komunismu …

Pohyb po šroubovici, možná přímo po spirále, je dobře vidět například i na určité části živnostníků (ale platí to samozřejmě obecně pro všechny kategorie, včetně zdravotnictví, státních úředníků atd.). Živnostník má pocit, že k němu stát není férový, že místo podpory ho spíše podkopává. Na základě toho může mít například pocit „práva“ obcházet zdaňování. Pokud se toto ale dozví stát, začne přitvrzovat pravidla, zákony a sankce. Tím se situace ještě zhorší a živnostník pociťuje ještě větší křivdu a tak hledá další skuliny jinde … Situace se zhoršuje, smyčka se utahuje.

Při té příležitosti je třeba se ptát též na motivace zúčastněných stran. Jakou motivaci má stát pro vytváření nevhodných podmínek pro živnostníky ? Není v tom nějaký osobní zájem ? Na druhou stranu, nežili by si někteří živnostníci celkem dobře dokonce i při zdanění všech svých příjmů ? Toto vše je třeba diskutovat, vzájemně si vysvětlovat, ale dobré řešení se najít nemůže, dokud nebude na obou stranách ochota respektovat pravdu, žít a jednat čestně.

A dokonce, i když svoje děti vedeme k dobrým hodnotám, je velmi obtížné je u nich udržet, pokud jsou ve svých třídách výjimkou, černou ovcí, zatímco většina společnosti vyznává hodnoty jiné.

Děti pocházející z problémových rodin mají minimálně dva hendikepy najednou:

• mají životní návyky toho, co je devastující
• nemají žádnou vizi ani osobní zkušenost života úspěšnějšího a šťastnějšího

Toto je stěžejní místo ve společnosti: přerušit, nebo alespoň zmírňovat začarované kruhy a pohyby po šroubovici směrem dolů.

Na tuto činnost potřebujeme pečovat o svůj charakter, abychom vůbec byli schopni alespoň „vidět“ a „rozumět“, natož pak účinně pomáhat.

Doba komunismu v naší zemi vydrancoval a vyplenila morální hodnoty v ohromném rozsahu. Pak přišla náhlá svoboda v roce 1989, ale náš národ na ni nebyl připraven. Svoboda sama o sobě, pod vlivem zákona Entropie, může být zničující. Ke svobodě potřebujeme zodpovědnost, znalost kritických hodnot a respektování těchto hodnot. Teprve pak se svoboda stává tím krásným a žádoucím.

Stávající stav v naší společnosti je přirozeným následkem dlouhodobé absence základních funkčních hodnot ve významné části společnosti.