Charakter člověka

Život mezi dvěma světy

Někteří z nás celý život trpí a necítí se dobře, protože jsou moc „silní“ v pase, jiní moc vysocí, moc malí, moc hubení, mají moc velké boky, moc malá prsa, někdo má moc pih a někdo zase málo, … Někteří z nás odvozujeme svoji vlastní hodnotu od vzhledu nebo funkčnosti našeho těla. Nejsme spokojení s naším tělem, srovnáváme se s jakým si ideálem, ale na těle toho často moc změnit nemůžeme. Co ale určitě změnit a měnit můžeme, je „tvar a velikost“ našeho charakteru. Tam záleží jenom na naší ochotě, touze a vůli. Našeho ducha si můžeme utvořit tak krásného, jak jen budeme sami chtít. A ještě jedno pozor: ano, naše tělo je často hned vidět druhými. Ale náš duch je také velmi často „viděn“, respektive vnímán druhými. Častěji je to realizováno možná spíše podvědomě, ale je. Když se s někým setkáte poprvé, možná že místo vyhodnocování jeho vzhledu vyhodnocujete spíše, jaké z toho člověka máte „pocity“. Velmi často se vlastně odehrává to, že podvědomě náš duch zkoumá ducha toho druhého, vnímá jeho vliv a snaží se ho vyhodnotit. To, že se v něčí společnosti cítíme tak dobře a v něčí naopak tak špatně, nepochází z našich těl. Pochází to ze stavu našich duchů - ze stavu našeho charakteru.

Abychom mohli existovat pomocí našeho těla, musí být proto naplněny určité podmínky: přísun jídla (živin), přísun vody, vzduch obsahující dostatek kyslíku a vhodná okolní teplota. Naše tělo podléhá určitým zákonitostem, které musí být splněny, aby tělo mohlo fungovat. Chceme-li vidět, potřebujeme světlo. Náš duch podléhá podobným zákonitostem ve své sféře. Chceme-li, aby náš duch fungoval, potřebujeme naplnit tyto podmínky. Chceme-li duchovně vidět, potřebujeme nejprve získat duchovní světlo. Chceme-li duchovně slyšet, potřebujeme nejprve zorganizovat ztišení těla, abychom mohli slyšet to, co přichází z jeho sféry.

Svým způsobem žijeme paralelně ve dvou různých světech, kdy každý z nich má trochu jiná pravidla a podmínky, viz například podobenství o člověku řídícím plachetnici (zmíněno v úvodu druhé části). Tyto dva světy jsou také často naznačovány v pohádkách. Velmi výstižná je také scéna ve filmu Percy Jackson - Zloděj blesku, kdy skupinka hlavních hrdinů dostane za úkol hledat zvláštní perly. Jsou odhodláni pro jejich hledání udělat vše, co je v jejich silách. Jednu perlu musí hledat v zábavním parku, kde jim personál nabízí zdarma lotosové květy, které způsobují, že přestávají vnímat čas, zapomínají na to, proč tam vlastně přišli a co bylo jejich cílem. Zapomněli, že mají už jen velmi málo času a oddali se místo toho zábavě. Začali být plně zaměstnáni světem podle těla a zapomněli na svoje „mentální“ poslání. Hlavního hrdinu nakonec musel probrat až hlas, který přišel „z venku“ - odjinud a připomenout mu jeho skutečný cíl. Začal se rozvzpomínat na svůj původní záměr, začal si uvědomovat, že se nechal chytit do léčky a běžel vyhledat své přátele, aby je také „probudil“ a uvedl zpět do akce. Hrdinové se dostali do „světa“, kde bylo dobře postaráno o jejich osobní tělesné touhy, ale přitom zapomněli, že měli i nějaké poslání - pomoci někomu jinému.

Až jednou opustíme toto naše tělo a ocitneme se v duchovním světě, necháme zde na zemi všechny naše peníze, slávu, mobily, auta, bazény, obleky i šperky. Zůstanou nám jenom naše znalosti, zkušenosti a - náš charakter. To budou „platidla“ v novém světě. Ty staré „bankovky“ už nebudou mít žádnou hodnotu. Jediným šperkem, kterým se budeme moci zdobit, budou naše ctnosti.