Charakter člověka

Posvátnost

Některá slova, jako by vycházela z módy, ve veřejném projevu je již téměř neslyšíme. Posvátnost, svatost a podobně rozhodně patří mezi ně.

Jsou tato slova jenom nějaký blábol a přelud ? Je to něco, co nemá obsah a vlastně to neexistuje ? Nebo, pokud existují i obsahy těchto slov, jaké tedy jsou ?

Když se lidí ptám, co si pod pojmem „svatý“ představují, často vyjadřují jako „čistý“, nebo „nevinný“. Něco, kde není nic negativního. Určitě tam bude i pravda a láska.

Pokud lidé zavrhli Boha, se kterým byla svatost spojena, k čemu více potřebujeme takové slovo ?

Pro mnohé tato slova mohou být něčím nepříjemným, protože připomínají něco, „co by také mělo existovat“, ale pokud by existovalo, mohlo by je to v jejich nitrech obviňovat. A to je samozřejmě něco, co se většinou moc nelíbí …

Vzpomínám si, jak před mnoha lety, když jsem ještě pracoval jako technik v nemocnici, jsem se zúčastnil, jednoho semináře pro lékaře a pak následoval společenský večer. Popíjelo se, nálada se rozvolňovala. V jednom okamžiku si ke mně přisedla jedna moje známá (lékařka), o které jsem věděl, že je mírné a laskavé povahy. Opravdu milá žena. Podívala se na mě, již trochu pod vlivem alkoholu, a trochu laskavě, trochu žertem, ale zároveň trochu vyčítavě mi řekla něco jako: „Tomáši, to je s tebou hrozný ! Ty nepiješ, nekouříš, na ženský nejseš. Máš vůbec nějakou neřest ??? Tak se taky alespoň trochu opij, ať se my ostatní necítíme tak trapně …“.

Byla to velmi milá a laskavá žena. Znal jsem jí a vážil jsem si jí. Možná právě pro svoji citlivost v sobě cítila určitý rozpor ve svém vlastním životě. Jednala tak, jak od ní druzí očekávali, ale zároveň toto její jednání bylo v rozporu s jejím vlastním nitrem. Nyní byla konfrontována někým, kdo se nechoval jako její okolí a kdo jí vlastně připomínal, jak ona sama cítila, že by se měla chovat. Ona mi vlastně sdělovala tuto svoji obavu.

Zažíváte někdy posvátné pocity ? Zkuste zapátrat ve své mysli. Pokud ano, tak kdy, při jakých příležitostech ? Nebo je to pro vás slovo bez obsahu ?

Pro mne osobně, jedny z nejposvátnějších chvil, které jsem během života zažil, byly okamžiky, když jsem byl u porodu mých dětí a když jsem viděl, jak se rodí na tento svět.

Vždy, když se k nám do rodiny narodilo nové miminko, celá rodina se na chvíli změnila, zjemnila. Vnímali jsme něco velmi posvátného. Potichu jsme se vždy chodili dívat na ten velký zázrak zabalený do malinké peřinky.

Mnozí lidé chodí rádi do přírody a cítí se tam velmi dobře. Proč ? Není tam vliv člověka. V čisté přírodě (bez zásahu člověka) panuje určitý řád, harmonie, radost. Člověk skrze svoji nekultivovanost zanáší do harmonie disharmonii. Člověk může zažívat různé posvátné okamžiky, ale ty přicházejí jen za určitých podmínek.