Charakter člověka

Svobodná vůle

Je potřeba si uvědomit jeden velký dar, který jako lidé máme - každý máme možnost se svobodně rozhodovat - máme svobodnou volbu. Můžeme se rozhodovat sami za sebe.

Proč je to tak důležité ?

Představte si dítě, které budete vychováváno tak, že se o ničem nebude moci samo rozhodnout. Vše za něho budou rozhodovat jeho rodiče. Jaké to bude mít následky ?

Neschopnost se rozhodovat sám ? Nízké sebevědomí ? Vyloučení zkušeností z důsledků jeho rozhodování ? Podle povahy dítěte z něho může být například velmi uzavřená osobnost nebo naopak agresivní extrémista. Určitě objevíte další.

Svobodu ve svém rozhodování potřebujeme kromě jiného také proto, abychom se za svá rozhodnutí učili být zodpovědní. Abychom se s naší svobodou učili nakládat správně a moudře. Abychom si mohli zachovávat integritu.

Nemohli bychom objevovat naši jedinečnost, kdyby bylo vše před námi nalinkováno. Proto v totalitních režimech vítězí šedá průměrnost.

Svoboda volby byla dobře vidět po sametové revoluci. S pádem komunismu spadly i mnohé zakázané nebo prostě jenom nedostupné věci. Naše svoboda se dramaticky rozšířila.

Ale paradoxně, kdo použije svoji svobodu nesprávným způsobem (např. užívání drog), svoji svobodu tím ztrácí. Svoboda je krásná věc, ale musíme se učit o ní aktivně pečovat a umět ji i bránit, aby nám zůstala. Musíme se učit používat svobodu správně, aby se neobrátila proti nám.

Proaktivita, reaktivita

V poslední době ve společnosti roste iluze (mylná představa), že svoboda jednání znamená, že si každý může dělat, co chce - cokoli. To samozřejmě není pravda. Občas sice slyším varování, že si nemůžeme dělat, co chceme, případně, že „svoboda jednoho končí tam, kde svoboda druhého začíná“, ale tím to končí. Postrádám další vysvětlování a obávám se, že mnozí nechápou tuto myšlenku a ignorují ji. Proto zde uvedu k tomu komentář.

Máme-li žít v rámci nějaké společnosti a nemá-li tato společnost zaniknout pomocí nějakých destruktivních jevů, musíme tyto negativní jevy zakázat. Musíme se aktivně starat o to, aby tyto jevy nerozbujely. Proto jsou dány zákony země. Proto je zákonem zakázáno krást a vraždit, protože to jsou destruktivní činnosti. Aby si společnost alespoň částečně vymohla poslušnost vůči těmto pravidlům, jsou zavedeny sankce - tresty. Je zakázáno mnoho činností, které jsou pro společnost nebezpečné. Takže když v rámci toho mluvíme o svobodě, neznamená to, že si každý může dělat zcela co chce. Respektive ano, může, ale jsou stanoveny určité dopady za určité činnosti. Občan si může zvolit činnost, ale už si nemůže zvolit důsledek za to.

Zatímco překotně vydáváme další a další zákony, protože vychytralost mnohých z nás se zdá být nekonečná, paradoxně je stále v oblibě pořekadlo „zákony jsou od toho, aby se obcházely“, a tak přidáváme další a další dovětky na místa, kde původní zákon byl děravý, aby nebylo tak snadné ho obejít. Mě to připomíná moje dětská léta, kdy jsem jako kluk rád stavěl přehrady na malých potůčcích. Probíhalo to vždy velmi podobně: na začátku to vypadalo velmi slibně - velké kameny přehradily cestu, pak jsem dosypával ty menší a případně jsem to ještě zpevňoval větvemi. A nakonec jemný písek, který ucpával i ty nejmenší skulinky. Alespoň se to tak zdálo … Ale pak přišla realita: voda měla sílu. Vody přibývalo. Voda si prostě našla cestu nejmenšího odporu a odplavila několik malých zrníček písku, nabrala na síle a začala brát i větší kamínky a po chvíli už běžela voda zase jako před tím, jako by se nic nestalo, jako by žádná hráz nebyla. Zcela teoreticky, zákony a restrikce existují jen kvůli tomu, že je někdo chce obcházet. Že někdo chce chodit po destruktivních cestách, po škodlivých cestách. Tak se mu to zakazuje zákonem. Ale o co by bylo efektivnější, kdyby lidé byli sami motivováni k dobru a k dobrým hodnotám. Teoreticky by pak zákony vůbec nemusely být. Vím, že je to teorie a že se nemůžeme bavit jen o bílé nebo o černé, ale o odstínech mezi tím. Ale na druhou stranu se také můžeme a musíme bavit o míře. Čím více občanů žije dobrovolně podle zákonů, tím menší restrikce jsou nutné. Jsou národy, kde čestnost je stále ve velké míře respektována. Jsou ale také národy, kde si nemůžete být jisti téměř ničím. Toto je diskuze o míře - o podílu občanů jedné nebo druhé skupiny. Tuto míru můžeme ovlivňovat při zachovávání svobody pro každého ! Potřebujeme se učit a vzdělávat se v oblasti našeho charakteru.

Svobodu volby se potřebujeme učit používat, abychom mohli být zodpovědnými. Nejde jenom o omezování a restrikci. Jde také o uplatňování svobody druhým směrem - ze své svobodné vůle na sebe vzít zodpovědnost a dělat věci dobré.

Svobodnou vůlí máme možnost překonat účinky zákona Entropie.

Nedávno jsem slyšel hezké přirovnání: papírový drak létající po obloze je chudáček nesvobodný - je přivázaný na provaz. Ale „dejte“ mu svobodu odříznutím z provazu a přestane létat a spadne na zem.

Určitá pravidla a zákony se mohou zdát omezující, ale přitom, právě díky nim můžeme existovat a prosperovat. Bez respektování pravidel a zákonů začíná chaos. Život nevznikl chaosem a nedá se chaosem udržet. Lze ho udržet cílevědomým dodáváním naší aktivity a přemáháním překážek, které nás stále obklopují.

Když se rozhodneme ze své svobodné vůle nedbat o sebe, o svůj charakter, začne upadat do chaosu. Když každý z nás se cílevědomě nerozhodneme pečovat o společnost, účastnit se jí, společnost upadne do moci těch málo, kteří svobodu volby nevzdali, nicméně nic nám nemůže zaručit, že tito jedinci to s námi budou myslet dobře, dokonce, i když to budou navenek tak říkat a budou se tak tvářit.

Když se vrátíme do kapitoly „Dva světy“, uvědomíme si, že jsme dvojí podstaty - jsme tělo, ale jsme také duch. Pokud se bavíme o svobodné vůli, je dobré si uvědomit, že svobodnou vůli musíme umět rozlišovat podle naší podstaty - možná, že budeme ve vězení, možná že budeme uvězněni na vozíčku či posteli a naši svobodu volby nebudeme moct aplikovat na naše tělo. Nebudeme se moct rozhodnout běžet, pokud nebudeme mít funkční nohy. Ale i za těchto okolností můžeme uplatnit svobodu rozhodování našeho ducha - jaké budeme mít postoje, hodnoty, názory a co budeme vymýšlet a pro co se rozhodneme v rámci těch fyzických možností, které k dispozici máme.

Volba je rozhodování mezi něčím, mezi možnostmi. Vzhledem k tomu, že mámě vědomí, rozhodneme-li se pro to, že se rozhodovat nebudeme, stejně jsme se již rozhodli.