Charakter člověka

Kterým směrem ?

V kapitole „Zákon entropie“ je vysvětleno, že naše povaha, náš charakter většinou nebývá příliš stabilní, pokud o něho aktivně nepečujeme (nedodáváme cílevědomě energii tímto směrem).

Kterým směrem se tedy máme vydat ?

• nechat se pasivně unášet proudem dění kolem nás ?
• aktivně se orientovat na pozitivní hodnoty ?
• aktivně se orientovat na negativní hodnoty ?

Jakou motivaci můžeme mít pro osvojení pozitivních hodnot a k rozvoji našich pozitivních charakterových vlastností ?

• Držení se pozitivních hodnot a rozvoje našich pozitivních vlastností mají pozitivní dopady na nás samotné i na naše vztahy s druhými. Začne se zvyšovat kvalita našeho života i života druhých kolem nás. Naše společenství bude prosperovat, bude se uvolňovat energie pro tvořivost a prospěch všem.
• Tím, že se v něčem změníme pozitivním směrem, začnou se před námi otevírat nové obzory, které jsme před tím neviděli - nevěděli jsme, že existují (viz princip v kapitole „Nevíme, co ještě nevíme“). Nové obzory začínají být vidět až za podmínky určitého pokroku ve změně našeho charakteru (více viz kapitol „Omezené obzory a let balónem“) Obzory se též mění s mírou rozvoje dané vlastnosti a zároveň ještě v kombinaci s rozvojem ostatních vlastností. Vzájemně se ovlivňují. Obecně řečeno, komplexní pokrok a rozvoj pozitivním směrem nás vede k většímu poznání, spokojenosti a radosti ze sebe a ze života.
• Když se nebudeme cíleně přičiňovat o náš rozvoj správným směrem, začnou okolnosti našeho prostředí převažovat ve svém negativním účinku a pouze naše setrvačnost (návyky) této rozkladové síle stačit nebudou. A tak místo pozitivního rozvoje anebo i pouhé stagnace (jak si někteří mylně myslí) budou naše vlastnosti nenápadně nahlodávány, rozmělňovány, jako eroze působící na krajinu. Díky faktu, že přirozené okolnosti vždy působí proti pozitivnímu směru, musíme být rychlejší, než růst plevele. (viz princip v kapitole „Zákon Entropie“).

Měřítko rozvoje vlastností asi nelze jednoznačně stanovit. Na druhou stranu bude samozřejmě rozdíl, pokud budeme „trpěliví“ jenom ve dvou případech z deseti nebo v osmi případech z deseti.

Jeden můj přítel se se mnou podělil o krásnou myšlenku: z malých semínek není předem jasné, co z nich vyroste - jestli květina, zelenina, keř nebo velký strom. Potenciál toho seménka je ukryt uvnitř. Co skutečně obsahuje, se dozvíme jenom tehdy, pokud seménku dáme možnost růstu.

Každý z nás je jako takové malé seménko a pokud nedáme příležitost sami sobě k rozvinutí svých charakterových vlastností, nikdy se nedozvíme, jaký potenciál se v nás skrývá. Vzhledem k tomu, že jsme každý z nás unikátní, máme různé vlohy a možnosti, a tak po přijmutí možnosti se začít rozvíjet, vzniknou jedinečné kombinace, které druhý nabídnout nemůže.

Počítačové hry jsou čím dál tím více složitější. Postavy ve hře plní různé bojové úkoly a mise, mají možnost se stále více rozhodovat atd. Vše je stále více a více dokonalejší a podobnější realitě - virtuální realitě. Mladé i starší fascinuje zanořit se do neexistujícího světa a zažívat pocity důležitosti plynoucí z plnění misí a úkolů. Baví je hrát a vyhrávat. Ale naneštěstí je to svět neexistující, je to vymyšlenost, nerealita. Neustálým utíkáním a skákáním postavičky na obrazovce se tělo hráče neprokrví ani neokysličí. Skákáním bojovníka na stromy a střechy svaly hráče neposílí. Na rozdíl od toho Charakter člověka je realita, navíc, která je neustále s námi - a velmi složitá realita, dokonce tak složitá, že ji nelze ani dokonale zmapovat. Je to reálný prostor pro reálná „dobrodružství“. Můžeme plnit „bojové úkoly a mise“. Je to napínavé do posledního okamžiku hry - až do konce - do posledního našeho dechu. Pak se s těmi zkušenostmi posouváme do dalšího levelu.