Poslání stránek
Aktuality
Podmínky používání
O Autorovi

Soucit

na kapitole se pracuje ... ale do komentářů můžete vkládat vlastní příspěvky již nyní


AKTUÁLNĚ

ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Zákon entropie

Wikipedie uvádí definici zákonu entropie takto: „Celková entropie uzavřeného systému se nemůže nikdy zmenšit. V přírodě tedy všechny děje směřují do více neuspořádaného stavu. Stejně tak roste entropie ve vesmíru.“

Abychom od vědeckého pojetí přešli do reálného života: Když složíte kupu písku u vás na dvorku, nezůstane moc dlouho v původním tvaru - díky vnějším vlivům se bude postupně zmenšovat její výška a kupa se bude rozšiřovat. Když o tu kupu nebudete speciálně dbát (nebudete aktivní), ale necháte to jen na okolních podmínkách (pasivita), časem kupa zcela splyne s okolím. Když budete pečovat o svůj záhonek s květinami nebo zeleninou (aktivita) bude se vám dařit tam něco vypěstovat. Necháte-li záhonek sám sobě (i když tam na začátku umístíte seménka či mladé rostlinky), nakonec vše zanikne a zaroste plevelem. Zákon entropie způsobuje, že - necháte-li něco jen tak - ladem (nebo jen s nedostatečnou péčí) vše zanikne, rozpadne se. Zákon entropie můžeme přemoci jenom tím, že vyvineme dostatečnou aktivitu, že dodáme energii, práci, činnost, …, které budou v souhrnu větší, než tendence samovolného rozpadu

„Aktivita“ a „Pasivita“ jsou dva nesmírně důležité postoje, které rozhodují o tom, jakou roli bude v našem životě zákon Entropie hrát.

Mezi pasivní chování patří lhostejnost.

Zákonu Entropie podléhá vše kolem nás - dřevo shnije, železo zrezatí, živé útvary se časem stanou mrtvými, papír žloutne a rozpadá se. Navíc díky zákonu Entropie platí, že sice papír můžeme zapálit a nechat shořet na popel, ale z popela není již tak snadné udělat zpět papír.

Zdá se, že zákonu Entropie ale podléhají též věci v duchovní rovině: nebudeme-li cílevědomě pečovat o náš charakter, bude chátrat, bude se pomalu rozmělňovat a mizet, podobně jako hromada písku.

První plevel na jinak čistém záhonku může provokovat k úvaze, že jeden plevel nevadí a rostlinky mají stále ještě dost místa. K tomuto mylnému závěru můžeme dojít snadno, pokud nejsme zkušení zahrádkáři a nevíme a nebereme na vědomí, že plevel pod úrovní země, v skrytu, množí svůj kořenový systém. Delší dobu se může zdát, že je vše ještě pod kontrolou. Ale jakmile na pár dní pustíme záhonek z naší pozornosti a zaprší a oteplí se, nestíháme se divit nad devastačními účinky plevele - během velmi krátkého času je celý záhonek najednou zarostlý hustým plevelem. Nad jednou nepravdou a jednou nečestností je snadné mávnout rukou - vždyť se zase tak moc nestalo. Ale duchovní plevel, necháme-li tohoto prvního vetřelce bez povšimnutí a bez příslušné aktivity, se začne množit, aniž bychom si toho mohli jasně všimnout (viz princip v kapitole „Syndrom uvařené žáby“) a necháme-li plevel konat svoje dílo, končíme jako ti, kteří se posmívají těm, kteří pravdu respektují …

Aktivita nebo pasivita je v našich životech tak zásadní ! Pokud umístíme na velké jezero lodičku s pádly a sedneme si do ní, můžeme se rozhodnout, jestli budeme aktivní nebo pasivní. Když budeme pasivní, lodička se bude pomalu a nenápadně sunout tam, tam bude zrovna foukat vítr. Nemáme možnost ovlivnit to, do jakého místa se s lodičkou dostaneme. Když si ale zvolíme aktivitu, bude to znamenat, že si stanovíme cíl a směr, chopíme se pádel a budeme dělat vše proto, abychom se tam dostali, dokonce, i když bude foukat silný protivítr. To je převzetí zodpovědnosti za svůj život - nenechat se unášet středním proudem společnosti, aniž bychom vlastně věděli kam, a jaké to bude mít důsledky. Místo toho si můžeme dobře promyslet cíl, zvážit a zjistit důsledky, až tam dopluji. Jinými slovy, zvolit si to, co opravdu já chci a pak se o to přičinit.

Díky entropii se snažíme minimalizovat naše úsilí. Optimální je si vytvořit návyky, které pak používáme „automaticky“ a vyžadují minimální množství energie navíc. Snažíme se šetřit energii. Ale někdy jdeme i proti entropii, a to když například použijeme naši svobodnou vůli. Projevuje se to v oblasti těla i v oblasti mentální. Otázka je, zda naše návyky jsou vědomé, zdravé, správné, vedoucí k prosperitě, nebo naopak, návyky vytvořené spíše naším okolím, pasivním odevzdáním se, které spíše podporují náš rozklad, ať již těla, nebo mysli.

Uklizený pracovní stůl nás podněcuje k udržování toho pořádku. Jeden odpadek volně pohozený provokuje nás i druhé přidal odpadek další. Když už tam je jeden, proč by mělo vadit jich tam mít více ? Když už se z práce ulévá kolega, proč bych se nemohl ulévat také já ?

Pokud se chceme osvobodit z nesprávných návyků, vyžaduje to vydat dostatečné množství energie navíc, protože ze stabilizované úrovně se nám prostě nechce. Zvykli jsme si na ně, tak v nich chceme pokračovat. Je to pro nás pohodlné. To platí na všech úrovních. To je vždy křiku a nevole, má-li se zaběhnout ve firmě nějaký nový návyk, a všichni jsou již léta zvyklí dělat tu svoji rutinu. Místo pohodlné, robotické činnosti, která vyžaduje jenom minimum mentální energie, pokud vůbec nějakou, se najednou vše pohodlné mění, opouští nás to a jsme vystaveni nepohodlí a stresu, kdy se musíme hlídat, kontrolovat, soustřeďovat se, abychom to dělali správně novým způsobem. Někteří se samozřejmě rozhodnou tyto věci bojkotovat. „Šlo to tak dosud, proč ne nyní ? Co je to za pitomce ? Co to zase zavádějí za blbosti ?“.

Kdysi jsem slyšel jedno hezké přirovnání, myslím, že to bylo ohledně evoluce - že se jen tak, z nižších forem nemohou sami od sebe vyvinout formy vyšší a složitější. Kdosi prohlásil: „Tak dobře, otestujeme ten váš princip evoluce. Uděláme experiment. Dovezte mi támhle dozadu do rohu mojí zahrady nákladní auto plné cihel a já si sednu sem do stínu a budu pozorovat, jak se z těch cihel, sám od sebe postaví dům.“

Náš charakter, nechaný ladem, se bude vyvíjet směrem k zaujetí nejnižší možné energie: „Toto se mi nechce. Je pro mne jednodušší to udělat takto, bez ohledu na hodnoty a na ostatní. Já už jsem prostě takový, měnit se nebudu. Je to pro mne nevýhodné. Již jsem unavený.

Chceme-li náš charakter zušlechťovat směrem k vyšším hodnotám (pozitivním), musíme počítat s tím, že budeme muset odložit pohodlí a jít proti větru, že budeme muset dodávat energii v podobě aktivity a proaktivity. Zajistit, aby se něco stalo.

Společnost poddaná zákonu entropie upadá do pasivity, zaměstnaná sama sebou, vzhlížíce se v zrcadle samolibosti.