Soucit

na kapitole se pracuje ... ale do komentářů můžete vkládat vlastní příspěvky již nyní


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Dvojníci a Náhražky

Jak je uvedeno v kapitole „Dva světy“, jsme dvojí povahy a záleží, jestli si vybereme svět těla nebo svět ducha.

Podvědomě v nás, hluboko v nás jsou zakotveny naše duchovní potřeby, protože naše podstata je duchovní. Pokud se tedy snažíme uspokojit potřeby našeho ducha, musíme chápat mechanismy s tím spojené a nezaměňovat je s potřebami těla. Pokud jim nebudeme rozumět, může se stát, že je budeme nevědomě zaměňovat.

Tak jako se někteří snaží živit některými průmyslově vyrobenými potravinami, které v sobě obsahují jenom málo živin a zbytek jsou levná a nevýživná plnidla, tak se někteří uchylujeme ke konzumaci činností, které v sobě obsahují jen velmi málo živin duchovních, ale obsahují mnoho balastu, který ducha nenasytí. Takoví lidé strádají, protože ačkoliv svoji duši „sytí“, jejich duše i tak hladoví neuspokojením a lační stále po dalším a dalším. Naneštěstí, pokud si neuvědomíme a nedokážeme rozlišit, co je skutečná výživa našeho ducha, můžeme strávit roky a roky, potažmo celý život, pojídáním „ničeho“, abychom na sklonku svého života zjistili, že jsme vlastně i nadále žalostně vyhládlí a vyzáblí, ačkoli, paradoxně, jsme se celou dobu snažili živit.

Pokud se lidé snaží uspokojovat jenom potřeby těla a ne také potřeby ducha, nutně strádají, protože obě potřeby jsou zde a obě volají po uspokojení. Potřeby těla jsou „viditelnější“, snadněji je identifikujeme, jsou „na očích“. Když má tělo nedostatek živin, řekne si. Nedostatek energie, řekne si. Potřebujeme spát, jíst, pít odpočívat. Je-li tělo nemocné, často na to upozorní bolestí. Pak je potřeba přistoupit k léčbě.

Naše tělo nebylo vytvořeno jen tak, náhodou. V mnohém připomíná vlastnosti našeho ducha. I náš duch má hlad a žízeň, i náš duch může být nemocný a cítit se špatně. I náš duch může být léčen a vyléčen.

Na lásku se můžeme dívat buď z pohledu těla, nebo z pohledu ducha. Jsou to dvojníci.

Na radost se můžeme dívat též z těchto dvou pohledů.

Podobně sláva a moc a další termíny.

Pokud náš duch hledá těch věcí duchovních, ale tělo mu nabízí obdoby tělesné, je duch zmaten. Dostává náhražky, které na první pohled vypadají stejně, ale ve skutečnosti jsou jiné podstaty a tudíž přinášejí i jiné konečné plody.