Úcta, uctivost, ohleduplnost

Projevování úcty ubývá. Dokonce se to stává i předmětem posměchu. Nevím, proč se tomu mladí lidé smějí, proč mají pocit, že je to trapné nebo minimálně zbytečné a staromódní. Proč se cítí trapně, když mají za něco poděkovat, nebo jenom přijít někam a pozdravit. To jsou ty nejdrobnější projevy úcty k druhým lidem. Uctivost vůči druhým je tak nutná !

Jde o to, že uctivost vyjadřuje míru toho, jak moc si druhých vážíme. Jakou cenu v nich vidíme. Ve výrobní firmě vidíte, jestli ředitel projevuje úctu ke všem svým zaměstnancům, bez ohledu na jejich pracovním zařazení. Je schopen podržet dveře dělníkovi nebo jedná povýšeně ? Má upřímný zájem nebo je to jenom předstírání a vypočítavost ?

Uctivost je jeden z projevů lásky. Když druhého člověka vnímáme s úctou - vnímáme, že má velkou hodnotu, chováme se k němu laskavě a mírně.

Pokud se nám daří prohlubovat naši úctu (vůči druhým i vůči sobě sama), můžeme si všimnout, že se začnou v našem životě projevovat určité změny. Bude v nás větší klid. Budeme schopni se soustředit více na důležité životní myšlenky a budeme prožívat více klidné a tiché radosti. Budeme schopni více rozlišovat pravdu od iluzí. Úcta vede ke smířlivosti a tiché důstojnosti.

Máme-li úctu k našemu tělu, chováme se k němu s péčí a ohledem. Oblékáme se odpovídajícím způsobem.

Naopak neuctivost se často projevuje hlučností, obhroublostí, sprostými slovy, zesměšňováním, ponižováním, povýšeností, ironií, sarkasmem, vtípky na účet druhého, hádkami a podobně. Projevy rostoucí neúcty můžeme vnímat ve vysílání radiových stanic, v televizi a samozřejmě v bulvárním tisku … Písně, filmy, knihy, divadlo, tam všude jakoby narůstá určitá forma neuctivosti.

Tam, kde lidé děkují a prosí, kde jsou k sobě zdvořilí a snaží si vzájemně vyhovět, tam se duch člověka otevírá a pookřeje, je tam radostná a tvořivá nálada. Musí samozřejmě ale jít o upřímný a spontánní projev našeho charakteru, nesmí jít o povrchnost a přetvářku.

Naproti tomu jsem zažil i pracoviště ponurá, kde jenom většina pracovníků nadávala, urážela se vzájemně a pomlouvala. A když někdo po někom něco chtěl, tak to normálně nešlo, až spíše pomocí varování před postihy. Není v tom zásadní rozdíl ?

Nebezpečí zneužívání vyjadřování úcty

Když budeme projevovat úctu k lidem, ať již chudým nebo bohatým, zdravým nebo postiženým, vzdělaným více či méně, může se nám stát, že občas narazíme na ty, kteří to mohou začít zneužívat. Nemusí oplácet stejné stejným a místo opětování úcty se mohou začít chovat nadřazeně, posmívat se, zesměšňovat a podobně. Pokud ten, kdo vyjadřuje úctu, nemá zároveň v sobě dostatečnou duchovní sílu, nemá v sobě dobře uspořádané chápání, co je pravda a co zdání, může se cítit ohrožen nebo zraněn, může se uzavřít do sebe. Může ztratit odvahu i nadále projevovat úctu. Tím se může nastartovat cesta po šroubovici dolů (viz kapitola „Po šroubovici nahoru nebo dolů ?“). Více jsem zraněn, více se bojím, více se uzavírám, méně vyjadřuji úctu a více začínám být pasivní nebo agresivní, abych si v sobě ubránil to, o co mám strach. Vždy musí být na začátku ve společnosti dostatek jedinců, kteří se nebojí žít podle pravdy a mají dostatek vnitřní síly, aby se ubránili posměškům a útokům, nenechali se odradit a kráčeli vpřed. Pokud vydrží, jsou vzorem pro ostatní, kteří nejsou tak silní. Nemít dost síly není hanba, není to nic špatného, každému někdy dochází síla. Každý máme omezené možnosti. Někdo je vybaven tím, někdo zase něčím jiným. Jsme tu od toho, abychom se vzájemně podpírali, vzájemně povzbuzovali a šli společně vpřed. Kam ? Za hodnotami, o kterých víme, že vedou jednotlivce i společnost k prosperitě.

V komentářích můžete přispět svými zkušenostmi, názory, myšlenkami ...


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Část 1.

Charakter člověka - definice

Když si budeme v naší mysli procházet postupně náš každodenní život, krok za krokem, zjistíme, že téměř všude, do každé životní situace, se nějak promítají naše charakterové vlastnosti, ale i charakterové vlastnosti lidí, se kterými komunikujeme. Kvalita našich vztahů je závislá na stavu našich charakterů. Kvalita našeho života je v mnohém značně určena našimi charakterovými vlastnostmi.

Na našich silnicích potřebujeme často trpělivost, spíše než zlobu.

Členové naší rodiny na nás možná nejvíce ocení laskavost, spíše než nerudnost.

Když chceme vystudovat střední nebo vysokou školu, potřebujeme k tomu víru, že to dokážeme.

Pokud se něco chceme naučit, potřebujeme pokoru a houževnatost.

Když chceme mít děti, obvykle potřebujeme něco obětovat.

Od politiků očekáváme poctivost. Zaměstnavatel očekává poctivost od nás. My očekáváme poctivost od řemeslníků.

Pokud nechceme být nadosmrti vězni sama sebe, potřebujeme umět odpouštět.

Od rodinných příslušníků a přátel očekáváme upřímnost.

Dobrota umí pohladit po ztrápené duši a dodat naději.

Nezištná pomoc v nouzi vzbuzuje vděčnost.

„Charakterovými vlastnostmi“ zde myslím shora zmíněné vlastnosti. Neberu zde v potaz různé typologie osobnosti (temperament jednotlivce - například typické dělení na sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik). Tento temperament může výrazně ovlivňovat naše charakterové vlastnosti, ale co je důležité, změnou našeho charakteru můžeme dost výrazně zpětně ovlivnit projevy našeho temperamentu.

Existuje nějaká vlastnost (například trpělivost) sama o sobě ? Myslím, že ne. Myslím, že trpělivost, podobně jako všechny ostatní takzvané vlastnosti neexistují samy o sobě, ale jsou jenom projevem stavu našeho charakteru. Pokud nejsme trpěliví, je tam k tomu nějaký důvod, nějaký náš postoj způsobuje netrpělivost. A tak, soustředit se na trpělivost a snažit se ji změnit samu osobě, může být stejně těžké, jako ohnout stín našeho vzpřímeného těla. Chceme-li ohnout stín, potřebujeme ohnout tělo. Chceme-li změnit vlastnost, potřebujeme změnit náš charakter.

Confucius řekl: "Abychom udělali pořádek ve světě, musíme nejdříve udělat pořádek v národě; abychom udělali pořádek v národě, musíme nejdříve udělat pořádek v rodině; abychom udělali pořádek v rodině, musíme nejdříve udělat pořádek ve svém osobním životě; abychom udělali pořádek ve svém osobním životě, musíme udělat pořádek ve svém srdci."

Udělat si pořádek ve svém srdci není nic jiného, než pořádek ve svém nitru, ve své duši, nebo-li zorganizovat náš charakter a naše hodnoty.

Když budeme zkoumat cokoli kolem nás, co souvisí s člověkem, dojdeme k překvapivému závěru - ve všem tom je nesmazatelný otisk jeho charakteru. Paradoxně, pakliže je vše naším charakterem tak zásadně ovlivněno, kolik z nás se svým charakterem cíleně zabývá a zušlechťuje ho ?

Kolik času věnujeme ráno našemu tělu, našemu vzhledu ? Samozřejmě, že si přejeme vypadat dobře - jednak sami před sebou, jednak i před druhými, aby se nás ráno na chodníku nebo v tramvaji někdo nezděsil :-).

A kolik času a péče věnujeme našemu srdci, našemu nitru ? Zkoumáme jeho stav nebo raději před naším nitrem utíkáme, protože podvědomě cítíme, že tam je něco, co vlastně ani nechceme vědět a vidět ? Snažíme se zjistit, jak je naše nitro naladěno? Víme, kam chceme směřovat ? Máme jasno v našich hodnotách. Děláme si duchovní rozcvičku ? Nebo ven vycházíme s tím, že je naše srdce naplněno podrážděností, křivdou, uražeností, žalem, závistí, nebo dokonce zlobou nebo hněvem … ? Pokud je to to druhé, vycházíme sice ven na povrchu možná upravení, ale pod rouškou make-upu, laků, deodorantů, značkových obleků, hodinek a mobilů zároveň vychází na ulici i náš duchovní kostlivec.

Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ T.G. Masaryk.

Náš charakter (naše charakterové vlastnosti) zásadním způsobem určují, jaký máme vztah k sobě i k druhým lidem kolem nás. Jaký život tedy prožijeme. Náš charakter nás všechny ovlivňuje den za dnem, okamžik za okamžikem. Naše charakterové vlastnosti určují, do jaké míry jako společnost i jednotlivci vytváříme prostředí spolupráce, radosti a klidu, nebo naopak žijeme v atmosféře zloby, strachu, nenávisti a boje. Proto se v tolika uměleckých dílech vyskytují postavy ztvárňující různé charakterové rysy a ve školách provádí studenti rozbory děl, jejichž součástí je zkoumání charakterových vlastností hlavních hrdinů. Poučujeme se z toho ?

Všeobecně přijaté hodnoty v dané společnosti jasně určují, jak se společnost bude vyvíjet, kam směřuje.

Je-li například lhaní, podvádění a jakákoli jiná forma nečestnosti převažující hodnota společnosti, její směr bude výrazně jiný, než u společnosti, kde bude převažovat čestnost. Nelze, aby při použití dvou odlišných cest byl výsledek stejný ! Kdo trochu cestujete po světě, doufám, že mi dáte za pravdu, že základní hodnoty a rysy jsou v různých národech zřetelně vidět a mohou se výrazně lišit - a to v obou směrech - někde více k pozitivním, někde více k negativním hodnotám.

Jaké důsledky má, pokud v naší mysli necháme pracovat hněv ? Podobně, jaké důsledky má, pokud ve svém mysli necháme pracovat zlobu, zášť, závist, nenávist, touhu po pomstě, pocit křivdy a další negativní postoje ?

Velmi obdivuji autory televizního seriálu „O ztracené lásce“ (natočený Českou televizí v roce 2002). Především v prvních dílech je ukázána naprosto ojedinělá plejáda charakterů a rysů a toho, co způsobují. Je tam mnohé ukázáno ve své nahotě a krutosti tak, jak to v reálném životě funguje. Pro někoho natolik děsivé, až se mu to nelíbí, ale přesto velmi výstižné a popisující realitu života. Toto dílo působí jako slabikář charakterů. Díky výborným hereckým výkonům, díky hudbě, kameře a samozřejmě díky úžasnému scénáři, jsme doslova vtaženi do scén, které často až drásají srdce, jak jsou upřímné a ze života.