Charakter člověka

Hodnoty

S pojmem „Hodnoty“ se můžeme setkat nejen v osobním životě, nejen v rámci společnosti, ale i v rámci různých menších uskupení, jako jsou firmy, spolky atd. Definice hodnot je zásadní, protože tím může být významně určeno, jakým směrem půjde vývoj daného jednotlivce, organizace nebo i státu.

Je zcela jasné, že pro výrobní firmu bude zásadní rozdíl, jestli její pracovníci budou více preferovat hodnotu „být poctivý“ než hodnotu „kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“.

Samozřejmě i pro náš stát, společnost jako celek, má stanovování (a nebo i nestanovování) hodnot stěžejní dopad. Podle preferovaných hodnot se odvíjí směr celé společnosti. Pokud cestujete po světě, můžete si všimnout, jak preferované hodnoty v jednotlivých státech a národech ovlivňují vývoj dané země.

Pakliže chceme jako celek prosperovat a cítit se dobře, musíme si zvolit takové hodnoty, které nás tam dovedou. Krátkodobě se může zdát, že hodnoty typu „tvrdé lokty, pragmatismus, jít i přes mrtvoly, ziskovost za každou cenu“ a podobně, že fungují. Dočasně možná. Ale dlouhodobě nikoli.

Hodnoty jsou doslovnými pilíři, na které se upevňuje celá stavba. Hodnoty jsou naše nejvyšší priority.

Životní „hodnoty“ jsou něco, co pro nás má opravdu „hodnotu“, vysokou, nejvyšší. Je to to, co řídí naše životy. Životní hodnoty, ať vědomě či podvědomě, používáme při našich denních rozhodováních, když volíme výhybky na kolejišti našeho života. Hodnoty jsou to, po čem nejvíce toužíme, kam nás táhne naše srdce. Vyvěrají z našeho nitra a doslova řídí náš život.

Kromě osobních hodnot, které je vhodné si sám pro sebe ujasnit, si potřebujeme ještě ujasnit a nadefinovat hodnoty společenské, chceme-li žít jako součást určité společnosti.

Kdybychom existovali každý sám izolovaně, bez společenství, mohli bychom si dovolit hodnoty teoreticky jakékoli (bez ohledu, kam nás nakonec zavedou). Ale protože žijeme ve společnosti, musíme si stanovit základní společné hodnoty, platné pro všechny, na kterých bude zajištěna důstojná existence celé společnosti, většiny i menšin. Na druhou stranu, všichni musí tyto hodnoty potom respektovat.

Zkoumáním různých pozitivních charakterových vlastností jsem ke svému překvapení nakonec dospěl k tomu (světe div se, objevil jsem Ameriku !), že totiž všechny tyto různé vlastnosti, jsou nějakým způsobem odvozeny nebo vycházejí přímo ze dvou základních hodnot - pravda a láska.

Pravda

Aby společnost mohla existovat a prosperovat, je potřeba, aby se nekradlo a nelhalo a to je jeden z projevů respektování pravdy (více viz kapitola „Respektování pravdy“).

Různé formy nečestného jednání dávají podnět ke vzniku konfliktů, nedůvěry, osočování a mnoho dalších negativních jevů na všech úrovních společnosti. Společnost tím zatěžují, a pokud se včas nezasáhne, vývoj graduje obvykle až do nástupu diktátora nebo silných mafiánských skupin. Prosperita se nakonec omezí na několik málo vyvolených a zbytek společnosti méně či více trpí. Známe to z historie a známe to i ze současnosti. Je to všude kolem nás.

Láska

Kdyby existovala jenom rozumová stránka a pravda by se vymáhala jenom rozumem a logikou, svět by asi i tak nebyl k žití a pravděpodobně by též skončil někde ve velmi nehezkém bodě fanatismu. Kromě pravdy a logiky, nutně a nezbytně potřebujeme pravou lásku - postoj úcty a přání dobra druhým lidem. Láska umí řešit věci tam, kde rozum se svojí mocí již skončil. Láska má opravdovou moc a sílu, která je ovšem velkou částí populace naneštěstí ignorována, protože tato část populace tuto moc osobně nepocítila, neví, co to je. Nechápe ji. K pojmu „Láska“ si přiřazujeme svoji vlastní zkušenost a představu, která ovšem skutečný obsah tohoto termínu často nepokrývá (viz kapitola „Termíny na povrchu a pod povrchem“). Pravda a láska jsou dvě základní hodnoty, na kterých má smysl budovat společnost, kde je reálné očekávat, že maximální možná část populace se bude díky těmto hodnotám cítit dobře a bude zajištěno pokračování prosperující společnosti i v budoucnosti.

Pokud zmiňuji termín „charakter národa“, mám tím na mysli pomyslný „průměr“. Spočítat to nelze, ale když jste v nějakém národě na návštěvě, jejich „průměr“ zpravidla velmi rychle pocítíte.

Záleží tedy na charakteru národa (na míře jeho rozvinutí nebo útlumu a zakrnění, neřkuli úpadku a devastaci), jestli se na úřadech úředníci snaží vyjít občanům vstříc a skutečně se jim snaží pomáhat, nebo jestli si úředníci ze svého zaměstnání a pozice vytvářejí svoje malé autonomní „království“, kde se snaží vládnout a panovat, kde realizují svůj pokřivený charakter a „učí“ své spoluobčany svým vlastním pravidlům, například úplatkům.

Rodina

Stále méně pochopovanou hodnotou a stále více opouštěnou hodnotou je rodina. Rodina je speciální, unikátní společenský útvar v rámci unikátních podmínek. Do rodiny se mohou rodit děti. Z mužů se stávají otcové, z žen se stávají matky. Vznikají nové vztahy - otcovství a mateřství. Přichází nové zkušenosti, které mimo rodinu získat nelze. Osoby bydlící spolu v rodině mají k sobě daleko blíže, než ke komukoli jinému. Tráví spolu nejvíce času pohromadě (alespoň v nižším věku dětí), sdílí spolu určité soukromí, vytváří se nějaké vztahy a rodina se snaží nějak fungovat - nějak být funkční. Právě rodina je zodpovědná za předávání hodnot z rodičů na děti a za kultivaci charakteru, tedy aby pokud možno nová generace na tom byla lépe (nebo alespoň stejně dobře) jako ta předešlá. Pokud se rodiny rozkládají a neplní tyto funkce, nemůžeme mít zdravou společnost s kultivovaným charakterem. To nejde.

Rodina coby hodnota, je nežádoucí pro ty, co zavrhli jiné hodnoty, na kterých je rodina postavena.

Společnost, která nepodporuje rodiny, se chová sebedestruktivně. Společnost je založena na rodinách. Pokud společnost nepodporuje rodiny, je to jako by pod sebou podřezávala větev. Nejde ale jenom o podporu rodin hmotnou, finanční, zákonnou, ale základem úspěšných rodin jsou především duchovní hodnoty, na základě kterých se vytvářejí vztahy a vyrůstají jednotlivci s potenciálem přispívat společnosti, společnost vést a řídit tak, aby byla zachovávána prosperita a vyvážená péče o všechny.

Jednou jsem četl definici morálky ve smyslu, že jde o soubor hodnot, pravidel chování a jednání, na čem se lidé v dané době a na daném místě shodnou a že morálka je díky tomu proměnlivá.

Takové chápání morálky je velmi nebezpečné. Ukazuje základní nepochopení toho, na čem společnost může existovat. Etika, ve smyslu „móda“ může být proměnlivá, tedy někdy budou u pánů očekávány kalhoty široké, někdy úzké, někdy kravata, někdy motýlek a někdy rozhalenka. Někdy plnovous, někdy knírek a někdy vyholená tvář. Ale to jsou jakési společenské konvence, na kterých společnost opravdu existenčně nestojí. Morálka musí být založená ne na tom, co se zrovna danou chvíli někomu líbí nebo ne, ale na skučně základních funkčních hodnotách, na kterých společnost buď stojí, nebo padá, buď žije, nebo umírá.

V této oblasti do jisté míry musí končit svoboda jednotlivce, zrovna jako v případě malého dítěte, které se chystá provést nebezpečnou věc. Nebezpečí však spočívá v tom, že pokud většině lidí ve společnosti nejsou jasné určité zákonitosti, na kterých společnost existuje, jsou schopni si postupně a nenápadně odhlasovat, paradoxně, i svoji „smrt“. (více viz kapitola „Syndrom uvařené žáby“).