Charakter člověka

Čestnost, poctivost (důvěra je uvedena níže v textu)

Čestnost je respektování pravdy (viz kapitola „Respektování pravdy“). Mnozí lidé čestnost neberou vážně, vysmívají se těm, kteří o čestnost usilují a považují čestnost za nesmysl. Jiní možná připouští, že čestnost je správná, ale mohou mít pocit, že se zrovna nalézají v takové části svého života, kdy čestnost by pro ně nebyla příliš výhodná.

Nevím, kolik z nás si uvědomuje, že osobní čestností neobyčejně vzrůstá zdravé sebevědomí, radost ze života a duchovní/duševní síla.

Osobní čestnost (nebo nečestnost) se projevuje v každé naší myšlence, úvaze, činu, v našich záměrech.

Čestnost neboli respektování pravdy se projevuje tím, že nelžeme, nekrademe, neklameme, nepodvádíme, nic nepřekrucujeme, ani nepřijímáme nebo nenabízíme úplatky.

Nejde jenom o to, co říkáme a děláme, ale i o to, co si myslíme, jaké máme úmysly.

Úmysl neboli záměr, je nesmírně důležitý. Pokud se záměr rozchází s tím, co navenek deklarujeme, je to forma nečestnosti a tím ztrácíme osobní „celistvost“. Je-li nádoba popraskaná (není-li celistvá, jsou-li v jejím plášti trhliny a praskliny), neudrží v sobě vodu. Nejsme-li celiství my, neudržíme v sobě pravdu. Kde není pravda, tam je iluze. Kde je iluze, tam je zmatek.

Snaha omlouvat svoji nečestnost

Pokud máme alespoň trochu funkční naše svědomí a děláme-li něco, kde se hlas svědomí ozývá, můžeme mít tendenci svoji nečestnost začít ospravedlňovat. Dokážeme v tom být velmi tvůrčí … „Vždyť ostatní to dělají také. Zase tak důležité to není. Sám toho má dost, tak toto mu chybět nebude. Mám na to právo ! Zasloužím si to.“ a mnoho dalších. Bez ohledu, jak moc naše výmluvy mohou působit věrohodně, podvádíme především sami sebe a nečestnost zůstane nečestností, i když přes ni natáhneme ozdobný přehoz výmluv. Lžeme sami sobě.

Jak můžeme očekávat čestnost od politiků, pokud sami nejsme čestní ?

Důvěra

Pokud jednáme s druhými čestně a pokud přitom máme i česné úmysly (myslíme to upřímně), druzí to většinou cítí. Vztahy založené na opravdové čestnosti vytvářejí důvěru. Důvěra je tak důležitá ! Důvěřovat někomu znamená svým způsobem odevzdat mu klíč od nějaké části mého já ! Důvěřuji-li někomu, otevírám se mu, a tudíž se stávám zranitelným. To si každý rozumně myslící jedinec samozřejmě vždy dobře rozmyslí. Je tak krásné mít kolem sebe lidi, kterým mohu plně důvěřovat ! Mám volnost, mám svobodu. Mohu otevřít své brány a být sám sebou.

Pracuji ve výrobní firmě, kde máme více méně stále stejné zákazníky i dodavatele po dlouhá léta, a ti jsou často reprezentováni i konkrétními lidmi, se kterými komunikujeme. Ve chvíli, kdy jsem se snažil se všemi jednat upřímně a čestně, mnozí to zaregistrovali. Během prvních let se tak vytvořily vztahy, které oceňovali obchodníci zákazníků a často bylo slyšet vyjádření „my chceme spolupracovat právě s vámi, protože vám důvěřujeme, děláte skvělý zákaznický servis.“

Osobní čestnost mohutným způsobem určuje, jaké budou vztahy uvnitř manželství a mezi rodiči a dětmi.

Jaký klid prožívám díky tomu, že důvěřuji mojí manželce, že se mnou vždy jedná čestně ! Doufám, že i ona může říci něco podobného o mne. Takový vztah je velkou kotvou uprostřed rozbouřeného moře. Jak si mohou lidé sebe navzájem vážit, pokud spolu nejednají čestně ? Obavy a pochybnosti zde nemají prostor.

Nečestnost ve vztazích vždy vyrábí zátěž, někdy větší, někdy menší. Nutí člověka být ve střehu. Nutí ověřovat, jestli druhá strana mluví pravdu, jestli jedná čestně, nebo ne. Co energie, úsilí a starostí generuje ve vztazích nedůvěra !

Naopak - možnost důvěry ve druhé lidi, přináší klid a harmonii. Můžeme se soustřeďovat na jiné věci, než na to, jestli právě získáváme pravdivé informace.

Ve firmě, kde se nejedná čestně a otevřeně, kde existuje politikaření, úskoky, manipulace, postranní hry a boje, je efektivita pracovního nasazení zaměstnanců zahrnutých do těchto „her“ tak nízká ! Většinu svého pracovního času, své energie a mentální kapacity nevěnují řešení pracovních úkolů, ale řešení mnohdy neřešitelných situací ! Pracovníci z takových firem domů odcházejí vyčerpaní, demotivovaní a navíc frustrovaní z toho, že nestihli udělat to, co měli, protože museli řešit tyto nešťastné záležitosti.

Zajímalo by mě, jestli vůbec existuje nějaký zaměstnavatel, který by explicitně nebo implicitně neočekával od všech svých zaměstnanců čestné jednání. Je někdo, kdo by si přál, aby jeho zaměstnanci ve firmě kradli nebo lhali ?

Kdo dělá nečestné věci, často nemá díky tomu rád pravdu, protože pravda odkrývá to, co by on sám chtěl zakrýt.