Vděčnost

Vděčnost je charakterová vlastnost, která mě fascinuje svojí mocí. Funguje jako kouzelná hůlka - jedno mávnutí a náš život se v okamžiku zcela změní, ze světa chmur a depresí do světa naplněného optimismem a radostí. Vděčnost (nebo také nevděčnost) poukazuje na to, jakou hodnotu přiřazujeme lidem a věcem a okolnostem kolem nás.

Řecký filosof Epiktétos pronesl tuto myšlenku: „Moudrý je ten, kdo se nermoutí kvůli tomu, co nemá, ale raduje se z toho, co má.“  Je to krásná definice vděčnosti. Vděčnost je uvědomování si hodnoty toho, co máme.

Sokrates řekl něco podobného: „Kdo není spokojen s tím, co má, by nebyl spokojen ani s tím, co by rád měl.

Kdo umí hledět na svět očima vděčnosti, vidí svět krásný a šťastný. Není to nalhávání si a namlouvání. Nejde o vsugerování si, že „jsem šťastný“, ale jde o životní postoj, který naplňuje radostí. Pokud máte pocit, že je to příliš laciný trik, zkuste to a uvidíte, jakou cenu budete muset zaplatit, aby to šlo.

Jde o vnitřní mír a radost. Jde o to, že vděčnost ve skutečnosti nemění svět, nemění věci kolem nás, ale mění brýle (filtry), kterými se na svět díváme. Slyšel jsem příběh o dvou sestrách, které se neprovdaly a celý život žily spolu v jedné domácnosti a obě si psaly svůj deník. Když zemřely, lidé si jejich deníky měli možnost přečíst. Jedna z nich stránku za stránkou popisovala, jak je její život krásný a radovala se. Druhá z nich stránku za stránkou popisoval, jak je její život hrozný a šťastná nebyla. Byl to jeden život, jedno prostředí, stejné podmínky, stejné události, ale dva různé pohledy. Záleží na nás, pro jaký pohled se rozhodneme. Nenechte se napálit a odradit argumenty, že to je příliš jednoduché. Pro někoho to jednoduché vůbec nemusí být. Ale výsledek stojí za to.

Každý z nás toto máme nastavené jinak. Každý si můžeme udělat takový jednodenní monitoring (i více denní samozřejmě, chcete-li) - jak často a za co pociťujeme vděčnost a jak často a kvůli čemu prožíváme pocit zklamání, ukřivděnosti případně rozladěnosti, že něco nemáme, něco nedopadlo, něco bychom chtěli jinak, něco se nám nelíbí atd. Zkuste si na konci dne udělat takovou rekapitulaci - za kolik věcí jste pocítili vděčnost a za kolik zklamání.

Každopádně, je-li vaše mysl upřená na něco, co vás trápí, co nemáte, zkuste poděkovat a pocítit vděčnost za věci, které již máte a které možná považujete za samozřejmost, a ne za vymoženost. Je dobré, když jsme občas konfrontování nějakým kontrastem, abychom povyskočili z horké vody (viz Syndrom uvařené žáby). Takové probuzení například zažívám, když vidím v dokumentárních filmech, v jakých podmínkách někteří lidé na zemi žijí. Nedávno jsem například viděl, jak některé děti v Africe mají svoji jasně stanovenou denní zodpovědnost: ráno opouští vesnici a vydávají se s nádobou ke zdroji vody. Po několika hodinách chůze tam dorazí. Naplní nádobu, odpočnou si a pak nastupují několika hodinovou cestu zase zpět s nádobou vody. Navíc voda je zdravotně závadná, takže tím ještě trpí dalšími problémy. A tak je to den za dnem. Kdy jsme naposledy pocítili vděčnost za to, že doma otočíme kohoutkem a začne téct hygienicky nezávadná voda, kdykoliv, kdy chceme, teplá i studená ?

Pociťujeme vděčnost za naše auto, za dům, za naše bližní, za naši rodinu, za schopnost pracovat, za zdraví, za to, že máme co jíst, … ?

Vybavují se mi různé scény ze starších filmů nebo knih, kdy někdo dostane jablko a s velikým vděkem ho příjme a ihned se pustí do jeho jedení. Proč ? Dnes nám to nedává smysl, ale dříve bylo normální hladovění - nebylo co jíst. A takové jedno jablko mohl být doslovný luxus. Vnímáme to tak i dnes?

Kde se v nás bere nenasytnost ? Proč nikdy nemáme dost (alespoň mnozí z nás), proč chceme stále více ? Kdy a jak skončí naše nikdy nekončící potřeba mít více ?

Zkusme přemýšlet, jak vděčnost souvisí s pokorou a s dalšími vlastnostmi, a jak souvisí s našimi celkovými životními postoji.

Nemáme náhodou potřebu tím neustále něčím „více“ uspokojovat naši potřebu pociťovat naše vnitřní štěstí, které možná tak trochu postrádáme ?


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Cyklus vývoje charakteru

Tak, jak na nás životní okolnosti působí, můžeme se pohybovat v určitých cyklech, co se týká vývoje našeho charakteru.

Můžeme začít například obdobím, kdy jsme hodně pracovali, hodně jsme se snažili a tak se nám daří dobře a prosperujeme. Tato prosperita s sebou obvykle nese příležitost vytvoření si určitého pohodlí. Pohodlí vítáme. Obvykle přináší odpočinek a relaxaci, které samozřejmě potřebujeme. Tento stav, kdy se přenastavujeme na „nižší energetickou úroveň“ (nedáváme tolik úsilí do života a tak trochu se vezeme setrvačností), s sebou přináší jedno riziko - riziko, že spolu s odpočinkem od práce začneme odpočívat i od našich hodnot. Riziko, že ztratíme pozornost, ztratíme ze zřetele důležité životní hodnoty, na kterých jsme obvykle naši prosperitu ale vybudovali. Může se stát, že tyto důležité hodnoty začneme tak trochu zastrkovat do kouta, trochu je začneme nedoceňovat. Je to takový stav mírného usínání, kdy začínáme věřit tomu, že auto pojede konec konců i bez našeho vědomého točení volantem, stačí, když se volantu budeme jen držet … Je dobré si uvědomit zlomový bod - někteří z nás máme tendenci se vždy pohybovat pokud možno na nejnižší možné energetické hladině - snažit se jen pokud je to nezbytně nutné a pak vypnout. Nicméně být u kormidla svého života vyžaduje bdít a nepolevovat, alespoň ne do takové míry, že bychom kormidlo pustili ze zřetele. Abychom mohli kormidlovat, musíme vystoupit z nejnižší energetické hladiny a projevit aktivitu, dodat energii, dodat práci, snahu, úsilí (viz kapitola „Zákon Entropie“). Pokud tedy vypneme zdroje a přestaneme si všímat kormidla, můžeme postupně přejít do pocitu (iluze), že ty hodnoty a pravidla v podstatě ani nepotřebujeme, a pokud, tak jenom trochu: „Vždyť se podívejme - jedeme i bez toho“. Ano. Máme setrvačnost a tak ještě určitou dobu jedeme „bez toho“. Pozorovali jste někdy těžké nákladní lodě, jakou mají setrvačnost ? Až několik kilometrů. Musí velmi dobře plánovat, když chtějí vybočit z kurzu. A tak se v rámci našeho snění začneme odklánět od našich hodnot. Takové naše chování je podobné strážím, které mají hlídat objekt před nepřítelem nebo před nežádoucími vlivy. Začínají-li stráže usínat místo bdění, může se stát, že přijde událost, nad kterou spící stráže již nebudou mít nadvládu, nebo jen částečně a dojde ke škodám. Dokud jsou stráže bdělé, varují včas a my se můžeme včas zařídit, aby nepříjemné stavy nenastaly. Pokud stráž selže, trpí celá hlídaná oblast. Čím silnější negativní vlivy, tím větší zničující účinky a devastace a tím delší doba nutná pro nápravu (pokud je ještě vůbec co napravovat).

A tak se z příjemného snění můžeme najednou dostat do velmi nepříjemné situace. Protože vše má určitou setrvačnost, většinou se nedaří takovou situaci (větších rozměrů) vyřešit rychle a plácáme se v tom. Obvykle nás to vyvede z letargie a začneme se ptát „proč“. Ačkoli existuje mnoho různých otázek (proč zrovna já a podobně), snažíme se o revizi a o nápravu, protože současná situace je nám nepříjemná a my bychom se rádi dostali zase na výsluní. A tak si možná časem zase vzpomeneme na naše hodnoty, díky kterým jsme se dostali k prosperitě a snažíme se k nim vrátit a zjednat nápravu. Až se nakonec dostaneme opět do stavu určité prosperity a máme další příležitost J.

Tyto cykly můžeme pozorovat jak ve společnosti - dnes se mluví o událostech února 1948, o událostech startujících růst fašismu a můžeme to samozřejmě lehce vztáhnout i na naši společnost současnou, kdy jsme dosáhli za posledních téměř 30 let nesmírného pokroku (ale to mohou posoudit jen pamětníci, pokud ovšem již nezapomněli na jeden druh jogurtu, trabanty a stodvacítky, podpultovky, bony a pomeranče a mandarinky jen na Vánoce). Mladší generace vnímá současný blahobyt za standard a ještě si stíhá stěžovat na všechno okolo. A tak se pak nemůžeme divit, když to zase kolem nás začíná skřípat.

Které hodnoty že jsme to vlastně opustili ?

Stručně řečeno, cyklus je následující:

blahobyt - zahleděnost do sebe - úpadek hodnot - krize - pokora - hledání pravých hodnot - prosperita

     Pokud se z těchto cyklů nejsme schopni nebo ochotni poučit, zůstáváme v kruhu, případně se pohybujeme po šroubovici dolů.

V lepším případě jsme schopni se poučovat a zlepšovat se. Díky tomu se můžeme pohybovat po šroubovici směrem vzhůru.