Poznávání díky pokoře a touze

Proces poznávání je úzce a nerozlučně spjatý s pokorou. Pokud se v poslední době stále více objevují výzvy ke vzájemné komunikaci a vysvětlování, mám radost. Myslím si totéž. Je to potřeba. Poradami se objevují nové věci. Tým, který je v souladu, dokáže vytvořit daleko více, než stejný počet jednotlivců pracujících samostatně (princip synergie). „Být v souladu“ však vyžaduje pokoru. Když se lidé sejdou, aby se spolu radili, vzájemně si vysvětlovali svoje stanoviska, záleží na postoji a na záměru každého zúčastněného.

  • Pokud něčím jediným zájmem je přesvědčit všechny kolem sebe, že právě on má pravdu, je to špatně, bez ohledu, jestli skutečně pravdu má, nebo ne.
  • Pokora umožňuje utišit křik naší vlastní duše, ztišit se tak, že začneme „slyšet“ toho druhého. Přitom nejde o fyzické slyšení, ale o schopnost vcítit se do druhého člověka a přemýšlet, jak on to opravdu myslí (ne jak já si myslím, že on to myslí) a jestli náhodou na tom, co říká, není také trochu pravdy, nebo i pravda celá.
  • Pokud v poslední době pluje národem věta „Jen idiot nemění své názory“, je třeba se nad tím trochu pozastavit a popřemýšlet:
    • Jaká je motivace člověka, který chce změnit svůj názor ?
    • Je to kvůli tomu, že našel pravdu, našel více pravdy, něco nového a z toho přirozeně plyne změna jeho názoru ?
    • Nebo je to jenom forma manipulace, která má odvézt pozornost posluchačů od faktu, že ten člověk mění názory ne kvůli pravdě, ale kvůli tomu, že chce něco získat ?

Prohlubování poznání vede k rozpoznávání Iluzí - a k osvobozování se od nich.

Naopak, nízké znalosti umožňují „opít člověka rohlíkem“ - nerozumí tomu, tak se nechá snadno napálit, a manipulovat se sebou ve své nevědomosti, nebo malé vědomosti. Manipulátoři - populisté, mohou existovat jenom tam, kde mají dostatek málo informovaných lidí. A naopak, mezi lidem vzdělaným, dobře informovaným nemají šanci.

Důležité je pravdivé znalosti neopouštět. Můžeme se totiž dostat do situace, kdy se nám bude zdát něco „výhodné“ nebo naopak „nevýhodné“, a my na to můžeme zareagovat tak, že se rozhodneme v určité oblasti začít přestat respektovat pravdu a tudíž i přestat respektovat znalosti. Pokud to uděláme, možná se bude zdát, že se v oblasti našeho těla nic zásadního nemění. Ale respektování pravdy je duchovní princip, ne tělesný, a v této sféře se při porušení tohoto principu vždy něco stane. A to může mít vliv na naše duchovní znalosti. Pokud duch sám má svoje tělo (viz kapitola Dva světy), pak má i svoje pohlaví. Z tohoto úhlu pohledu je zavádějící přemýšlet o tom, jestli narozený chlapeček je opravdu chlapeček, jestli nedošlo k mýlce „někde“ a jestli ve skutečnosti není holčičkou, či dokonce nějakým 3. pohlavím. „Svět cvokaří“ čtu v různých článcích, a dávám autorům za pravdu. Pokud musíme někoho přesvědčovat, že země je kulatá a není placatá, něco není v pořádku. Zmatek roste, poznání se ztrácí. To, co dlouhá staletí bylo jasné, se nyní zpochybňuje a relativizuje. Proč ? Protože jsme opustil naši podstatu. Je to něco podobného, jako kdybychom smíchali několik různých puzzle dohromady a pak tvrdili, že je v podstatě jedno, kam který dílek patří. A pokud se někdo ozve, že to tam moc dobře tvarově nepasuje nebo nesedí do obrazu, prostě tvar nůžkami přistřihneme, barvy upravíme a budeme tvrdit, že teď už to tam sedí … Vážení přátelé - nesedí. Nenalhávejme si nic. Vystupme z našich iluzí tím, že začneme respektovat pravdu, která právě kolem nás prochází. Náš duchovní zrak se začne uzdravovat a my začneme nabývat dalšího poznání. Na to ale kromě jiného potřebujeme i pokoru.

S růstem poznání je nerozlučně spojena touha poznávat. Bez touhy, bez motivace, nelze poznat, nelze se učit, nelze dělat pokrok. Člověk zůstává netečný, laxní, spokojený s tím, co právě má (nepleťme si tento stav s postojem vděčnosti !). Člověk bez touhy nepřemýšlí, že by mohlo být ještě něco důležitějšího blízko něho, co by výrazně mohlo změnit jeho život k lepšímu.

Bez potřebných znalostí se vzdáváme naší výsady volit si náš život a necháváme druhé, aby volili za nás - paradoxně - i když se dostavíme k volbám. To nastane v okamžiku, kdy nejsme dostatečně informovaní a nerozumíme podstatě - skutečnému záměru politiků a volíme jenom to, co oni vytváří jako zdání, jako iluzi. Pokud uvěříme iluzi politika a volíme ji, pak se nesmíme divit, když jednoho dne prozřeme do nepříjemné reality. Mnozí dlouhou dobu věřili iluzi komunismu a někteří tomu věří až dosud. Brání jim v tom dostatek poznání a ochota respektovat pravdu.

Podceňování a přeceňování představ o tom, co víme a co ještě ne, může být zásadní překážkou. Mám na mysli to, že při varování, že nevíme, co ještě nevíme, můžeme mít tendenci podcenit to, co ještě nevíme, mávnout nad tím rukou a říct si: „to je ale zase blábol ! Základní věci vím, a víc nepotřebuji. Když něco bude mít přijít, přijde to. Něco se ještě naučím“. S tímto „sebevědomím“ vzdělance ale můžeme být na pozici prvňáčka, který hrdě a sebevědomě vstupuje do školy první den a slibuje žákům druhého stupně, jak jim to natře … Je to absurdní představa. Ale my můžeme být v podobně absurdní situaci, kterou si jenom neuvědomujeme, podobně jako prvňáček. Potom ovšem žijeme v iluzi.

Pyšný člověk si není ochoten připustit, že by mohl vědět více. Pyšný člověk je nepoučitelný, sám všechno ví nejlépe a nepřipouští diskuze.

Naopak pokorný člověk je poučitelný, otevřený novým věcem (samozřejmě za předpokladu prospěšnosti).


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Vliv charakteru na jednotlivce

Vývoj charakteru pozitivním směrem umožňuje člověku nabírat sílu, pomáhá napřít síly jedním směrem, netříštit je na věci nedůležité a marné. Také pomáhá být užitečnějším a bezpečnějším pro druhé, ale zároveň prožívat větší vnitřní štěstí.

T.G. Masaryk vyjádřil moudře potřebu charakteru ohledně vztahu člověka k bohatství: „ … nepodléhat materialismu, třeba by byl ověšen sebekrásnějšími frázemi mravními, náboženskými, jakýmikoli, nýbrž být pánem peněz, umět čestným způsobem peníze vydělávat a šlechetným způsobem umět jich užívat.“ (T.G. Masaryk - Ideály humanitní).

Doufám, že každý z nás máme tu výsadu mít kolem sebe opravdové přátele. Nemyslím tím ty, kteří se k nám znají, jenom „když z toho něco kouká“, ale opravdové přátele, kteří stojí věrně a neochvějně po našem boku, ať se děje cokoli. Právě ve vypjatých situacích si uvědomujeme nejlépe, jaký poklad je opravdové přátelství, jakou sílu a podporu dává. Můžeme pociťovat opravdovou a hlubokou radost, že nám až naskakuje husí kůže a oči se nám zalijí slzami. V tu chvíli máme příležitost poznávat a pociťovat hlubokou věrnost, úctu a přátelství.

Opravdové přátelství nelze založit jinak než na pozitivních charakterových hodnotách. Čím více jsou jednotlivé složky pozitivně rozvinuty, tím větší sílu má každý konkrétní jedinec poskytovat pomoc kolem sebe a my to můžeme cítit. V tom spočívá opravdovost. V opravdovosti není místa na lež (alespoň ne na tu vypočítavou a ubližující).

Pozitivní rozvoj našeho charakteru nám umožňuje být dobrým manželem, manželkou, synem, dcerou, kamarádem, sousedem, zaměstnancem, zaměstnavatelem, řemeslníkem, podnikatelem, politikem … kýmkoli.

Pozitivní rozvoj našeho charakteru umožňuje, aby se muž stal opravdovým mužem a žena opravdovou ženou.

Muž

Co je dnes idolem mužnosti ? Nestávají se náhodou stále více muži něčím jiným, než po staletí byli ?

Dříve se říkalo: „Chlap drží slovo.“ Když moje generace a generace přede mnou byly mladé, ještě jako kluci jsme s nadšením četli o hrdinech Vinnetou a Old Shatterhand, chtěli jsme být čestní a odvážní jako oni. Chtěli jsme bránit dobro. Mnoho generací bylo ovlivněno Rychlými šípy a dalšími díly. Proč se to tak líbilo ? V mladých mužích se probouzely ideály, cítili z toho radost, byli na sebe zdravě hrdí. Co je ideálem současného muže ?

Každoročně probíhá soutěž Muž roku, kde se hodnotí krása muže, jeho postava, svaly, vzhled a charizma.

Nic proti tomu. Jen zamyšlení: co když takový muž onemocní, stane se mu úraz, zestárne, nebo cokoliv jiného, co jaksi vyřadí z provozu tuto jeho hodnotu. Na co bude vzpomínat na smrtelné posteli ?

V čem je užitečné, že je někdo krásný a svalnatý ? Jak to pomůže společnosti ? Soustřeďujeme se na povrch, ale to co je skutečně důležité je vnitřek. O vnitřku spíše vypovídá soutěž „Táta roku“ nebo „Manžel roku“.

Rudyard Kipling ve své básni „KDYŽ“ geniálně vystihl ideál mužnosti. Je dobré podotknout, že tato báseň je z roku 1895. I přes její stáří je stále žijící, známá a respektovaná. V roce 1995 byla zvolena nejoblíbenější britskou básní v hlasování stanice BBC. Je to o charakteru muže.

Co kdyby soutěž „Muž roku“ měla následující kritéria ? Kdo by z nás obstál ?

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,

ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,

když podezříván, pevně v sebe věříš,

však neviníš svých soků z bezpráví,

když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,

jsa obelháván, neupadat v lež,

když nenáviděn, sám jsi beze zloby,

slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,

když hloubat znáš a dovedeš přec žít,

když proti triumfu i ponížení

jak proti svůdcům společným jsi kryt,

když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova

lstí bídáků jsou pošlapána v kal,

když hroutí se tvé stavení a znova

jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků

a na jediný hod vše riskovat,

zas po prohře se vracet k východisku,

a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,

když přinutit znáš srdce své a čivy,

by s tebou vytrvaly nejvěrněj,

ač tep a pohyb uniká ti živý

a jen tvá vůle káže >Vytrvej!<

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,

když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,

když sbratřen s davem, uchováš si hrdost

a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,

když řekneš: "svými vteřinami všemi

mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"

pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi

a co je víc: pak, synu můj jsi muž!

 

Ženy

Ženy mají některé specifické, v populaci převažující, typické vlohy. Soucit, schopnost vcítit se do druhého a tak mu poskytnout účinnou pomoc. Možnost myslet současně na několik věcí a vyhodnocovat je jiným způsobem, než většina mužů. Schopnost milovat. Mateřská láska je neuvěřitelně silná. Něha. Je úžasné, když se tyto ženské vlohy a schopnosti zkombinují s pozitivními charakterovými vlastnostmi. Vznikají vznešené ženy, ženy velké ceny. Vznešeností nemyslím nadýmaní se pýchou, ale naopak pokorné a přemýšlející, jak někomu pomoci. Pokud se ale v ženě s takovými ženskými vlohami začnou rozvíjet negativní rysy, dokáže být hrozným nepřítelem. Různá umělecká díla se zaměřují právě na popisování následků, kdy se některé ženy začaly projevovat s charakterově negativními rysy. Nesouvisí náhodou nějak s tímto případem i přísloví „Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou“ ?

Jen tak mimochodem - všimli jste si, že na ženu, byť podle těla sebekrásnější, může být pro některé pohled poněkud znepokojující, nemá-li v sobě i dobré vnitřní vlastnosti ? Nemá-li v sobě „světlo“ - vnitřní krásu ducha, pokud disponuje jenom vnější krásou těla, jakoby tam něco ještě chybělo. Naopak, žena, která nemusí být světem zcela hodnocena jako „krásná“, může být ve společnosti velmi vysoce respektovaná a oblíbená, vnímaná s úctou a obdivem, má-li v sobě rozvinuté pozitivní vlastnosti. „Něco“ je na ní krásného.

 

Mladí lidé, mládež

Stav mládeže je předobrazem naší budoucnosti. Je něco úžasného se dostat do kolektivu mladých lidí, kteří se rozhodnou spolupracovat, je jedno celkem na čem, pokud je to založeno na pozitivních hodnotách. Ve skupině panuje nadšení, které inspiruje i ty, kteří mezi ně přicházejí na návštěvu. Panuje radost. Radost ze sebe, pokorná hrdost ze své hodnoty, radost, pokud se povede něco vytvořit, vyrobit, vymyslit, zorganizovat. Pokud se do toho ještě vloží poskytování pomoci druhým, radost se násobí. Mladí lidé, kteří touží po vzdělání nebo zdokonalení se v jakékoli dovednosti, si váží věcí kolem sebe, jsou to ti, kteří se pravděpodobně v budoucnu postarají o blaho své i ostatních, pokud svoje hodnoty neopustí.