Poznávání díky pokoře a touze

Proces poznávání je úzce a nerozlučně spjatý s pokorou. Pokud se v poslední době stále více objevují výzvy ke vzájemné komunikaci a vysvětlování, mám radost. Myslím si totéž. Je to potřeba. Poradami se objevují nové věci. Tým, který je v souladu, dokáže vytvořit daleko více, než stejný počet jednotlivců pracujících samostatně (princip synergie). „Být v souladu“ však vyžaduje pokoru. Když se lidé sejdou, aby se spolu radili, vzájemně si vysvětlovali svoje stanoviska, záleží na postoji a na záměru každého zúčastněného.

  • Pokud něčím jediným zájmem je přesvědčit všechny kolem sebe, že právě on má pravdu, je to špatně, bez ohledu, jestli skutečně pravdu má, nebo ne.
  • Pokora umožňuje utišit křik naší vlastní duše, ztišit se tak, že začneme „slyšet“ toho druhého. Přitom nejde o fyzické slyšení, ale o schopnost vcítit se do druhého člověka a přemýšlet, jak on to opravdu myslí (ne jak já si myslím, že on to myslí) a jestli náhodou na tom, co říká, není také trochu pravdy, nebo i pravda celá.
  • Pokud v poslední době pluje národem věta „Jen idiot nemění své názory“, je třeba se nad tím trochu pozastavit a popřemýšlet:
    • Jaká je motivace člověka, který chce změnit svůj názor ?
    • Je to kvůli tomu, že našel pravdu, našel více pravdy, něco nového a z toho přirozeně plyne změna jeho názoru ?
    • Nebo je to jenom forma manipulace, která má odvézt pozornost posluchačů od faktu, že ten člověk mění názory ne kvůli pravdě, ale kvůli tomu, že chce něco získat ?

Prohlubování poznání vede k rozpoznávání Iluzí - a k osvobozování se od nich.

Naopak, nízké znalosti umožňují „opít člověka rohlíkem“ - nerozumí tomu, tak se nechá snadno napálit, a manipulovat se sebou ve své nevědomosti, nebo malé vědomosti. Manipulátoři - populisté, mohou existovat jenom tam, kde mají dostatek málo informovaných lidí. A naopak, mezi lidem vzdělaným, dobře informovaným nemají šanci.

Důležité je pravdivé znalosti neopouštět. Můžeme se totiž dostat do situace, kdy se nám bude zdát něco „výhodné“ nebo naopak „nevýhodné“, a my na to můžeme zareagovat tak, že se rozhodneme v určité oblasti začít přestat respektovat pravdu a tudíž i přestat respektovat znalosti. Pokud to uděláme, možná se bude zdát, že se v oblasti našeho těla nic zásadního nemění. Ale respektování pravdy je duchovní princip, ne tělesný, a v této sféře se při porušení tohoto principu vždy něco stane. A to může mít vliv na naše duchovní znalosti. Pokud duch sám má svoje tělo (viz kapitola Dva světy), pak má i svoje pohlaví. Z tohoto úhlu pohledu je zavádějící přemýšlet o tom, jestli narozený chlapeček je opravdu chlapeček, jestli nedošlo k mýlce „někde“ a jestli ve skutečnosti není holčičkou, či dokonce nějakým 3. pohlavím. „Svět cvokaří“ čtu v různých článcích, a dávám autorům za pravdu. Pokud musíme někoho přesvědčovat, že země je kulatá a není placatá, něco není v pořádku. Zmatek roste, poznání se ztrácí. To, co dlouhá staletí bylo jasné, se nyní zpochybňuje a relativizuje. Proč ? Protože jsme opustil naši podstatu. Je to něco podobného, jako kdybychom smíchali několik různých puzzle dohromady a pak tvrdili, že je v podstatě jedno, kam který dílek patří. A pokud se někdo ozve, že to tam moc dobře tvarově nepasuje nebo nesedí do obrazu, prostě tvar nůžkami přistřihneme, barvy upravíme a budeme tvrdit, že teď už to tam sedí … Vážení přátelé - nesedí. Nenalhávejme si nic. Vystupme z našich iluzí tím, že začneme respektovat pravdu, která právě kolem nás prochází. Náš duchovní zrak se začne uzdravovat a my začneme nabývat dalšího poznání. Na to ale kromě jiného potřebujeme i pokoru.

S růstem poznání je nerozlučně spojena touha poznávat. Bez touhy, bez motivace, nelze poznat, nelze se učit, nelze dělat pokrok. Člověk zůstává netečný, laxní, spokojený s tím, co právě má (nepleťme si tento stav s postojem vděčnosti !). Člověk bez touhy nepřemýšlí, že by mohlo být ještě něco důležitějšího blízko něho, co by výrazně mohlo změnit jeho život k lepšímu.

Bez potřebných znalostí se vzdáváme naší výsady volit si náš život a necháváme druhé, aby volili za nás - paradoxně - i když se dostavíme k volbám. To nastane v okamžiku, kdy nejsme dostatečně informovaní a nerozumíme podstatě - skutečnému záměru politiků a volíme jenom to, co oni vytváří jako zdání, jako iluzi. Pokud uvěříme iluzi politika a volíme ji, pak se nesmíme divit, když jednoho dne prozřeme do nepříjemné reality. Mnozí dlouhou dobu věřili iluzi komunismu a někteří tomu věří až dosud. Brání jim v tom dostatek poznání a ochota respektovat pravdu.

Podceňování a přeceňování představ o tom, co víme a co ještě ne, může být zásadní překážkou. Mám na mysli to, že při varování, že nevíme, co ještě nevíme, můžeme mít tendenci podcenit to, co ještě nevíme, mávnout nad tím rukou a říct si: „to je ale zase blábol ! Základní věci vím, a víc nepotřebuji. Když něco bude mít přijít, přijde to. Něco se ještě naučím“. S tímto „sebevědomím“ vzdělance ale můžeme být na pozici prvňáčka, který hrdě a sebevědomě vstupuje do školy první den a slibuje žákům druhého stupně, jak jim to natře … Je to absurdní představa. Ale my můžeme být v podobně absurdní situaci, kterou si jenom neuvědomujeme, podobně jako prvňáček. Potom ovšem žijeme v iluzi.

Pyšný člověk si není ochoten připustit, že by mohl vědět více. Pyšný člověk je nepoučitelný, sám všechno ví nejlépe a nepřipouští diskuze.

Naopak pokorný člověk je poučitelný, otevřený novým věcem (samozřejmě za předpokladu prospěšnosti).


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Část 1.

Charakter člověka - definice

Když si budeme v naší mysli procházet postupně náš každodenní život, krok za krokem, zjistíme, že téměř všude, do každé životní situace, se nějak promítají naše charakterové vlastnosti, ale i charakterové vlastnosti lidí, se kterými komunikujeme. Kvalita našich vztahů je závislá na stavu našich charakterů. Kvalita našeho života je v mnohém značně určena našimi charakterovými vlastnostmi.

Na našich silnicích potřebujeme často trpělivost, spíše než zlobu.

Členové naší rodiny na nás možná nejvíce ocení laskavost, spíše než nerudnost.

Když chceme vystudovat střední nebo vysokou školu, potřebujeme k tomu víru, že to dokážeme.

Pokud se něco chceme naučit, potřebujeme pokoru a houževnatost.

Když chceme mít děti, obvykle potřebujeme něco obětovat.

Od politiků očekáváme poctivost. Zaměstnavatel očekává poctivost od nás. My očekáváme poctivost od řemeslníků.

Pokud nechceme být nadosmrti vězni sama sebe, potřebujeme umět odpouštět.

Od rodinných příslušníků a přátel očekáváme upřímnost.

Dobrota umí pohladit po ztrápené duši a dodat naději.

Nezištná pomoc v nouzi vzbuzuje vděčnost.

„Charakterovými vlastnostmi“ zde myslím shora zmíněné vlastnosti. Neberu zde v potaz různé typologie osobnosti (temperament jednotlivce - například typické dělení na sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik). Tento temperament může výrazně ovlivňovat naše charakterové vlastnosti, ale co je důležité, změnou našeho charakteru můžeme dost výrazně zpětně ovlivnit projevy našeho temperamentu.

Existuje nějaká vlastnost (například trpělivost) sama o sobě ? Myslím, že ne. Myslím, že trpělivost, podobně jako všechny ostatní takzvané vlastnosti neexistují samy o sobě, ale jsou jenom projevem stavu našeho charakteru. Pokud nejsme trpěliví, je tam k tomu nějaký důvod, nějaký náš postoj způsobuje netrpělivost. A tak, soustředit se na trpělivost a snažit se ji změnit samu osobě, může být stejně těžké, jako ohnout stín našeho vzpřímeného těla. Chceme-li ohnout stín, potřebujeme ohnout tělo. Chceme-li změnit vlastnost, potřebujeme změnit náš charakter.

Confucius řekl: "Abychom udělali pořádek ve světě, musíme nejdříve udělat pořádek v národě; abychom udělali pořádek v národě, musíme nejdříve udělat pořádek v rodině; abychom udělali pořádek v rodině, musíme nejdříve udělat pořádek ve svém osobním životě; abychom udělali pořádek ve svém osobním životě, musíme udělat pořádek ve svém srdci."

Udělat si pořádek ve svém srdci není nic jiného, než pořádek ve svém nitru, ve své duši, nebo-li zorganizovat náš charakter a naše hodnoty.

Když budeme zkoumat cokoli kolem nás, co souvisí s člověkem, dojdeme k překvapivému závěru - ve všem tom je nesmazatelný otisk jeho charakteru. Paradoxně, pakliže je vše naším charakterem tak zásadně ovlivněno, kolik z nás se svým charakterem cíleně zabývá a zušlechťuje ho ?

Kolik času věnujeme ráno našemu tělu, našemu vzhledu ? Samozřejmě, že si přejeme vypadat dobře - jednak sami před sebou, jednak i před druhými, aby se nás ráno na chodníku nebo v tramvaji někdo nezděsil :-).

A kolik času a péče věnujeme našemu srdci, našemu nitru ? Zkoumáme jeho stav nebo raději před naším nitrem utíkáme, protože podvědomě cítíme, že tam je něco, co vlastně ani nechceme vědět a vidět ? Snažíme se zjistit, jak je naše nitro naladěno? Víme, kam chceme směřovat ? Máme jasno v našich hodnotách. Děláme si duchovní rozcvičku ? Nebo ven vycházíme s tím, že je naše srdce naplněno podrážděností, křivdou, uražeností, žalem, závistí, nebo dokonce zlobou nebo hněvem … ? Pokud je to to druhé, vycházíme sice ven na povrchu možná upravení, ale pod rouškou make-upu, laků, deodorantů, značkových obleků, hodinek a mobilů zároveň vychází na ulici i náš duchovní kostlivec.

Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ T.G. Masaryk.

Náš charakter (naše charakterové vlastnosti) zásadním způsobem určují, jaký máme vztah k sobě i k druhým lidem kolem nás. Jaký život tedy prožijeme. Náš charakter nás všechny ovlivňuje den za dnem, okamžik za okamžikem. Naše charakterové vlastnosti určují, do jaké míry jako společnost i jednotlivci vytváříme prostředí spolupráce, radosti a klidu, nebo naopak žijeme v atmosféře zloby, strachu, nenávisti a boje. Proto se v tolika uměleckých dílech vyskytují postavy ztvárňující různé charakterové rysy a ve školách provádí studenti rozbory děl, jejichž součástí je zkoumání charakterových vlastností hlavních hrdinů. Poučujeme se z toho ?

Všeobecně přijaté hodnoty v dané společnosti jasně určují, jak se společnost bude vyvíjet, kam směřuje.

Je-li například lhaní, podvádění a jakákoli jiná forma nečestnosti převažující hodnota společnosti, její směr bude výrazně jiný, než u společnosti, kde bude převažovat čestnost. Nelze, aby při použití dvou odlišných cest byl výsledek stejný ! Kdo trochu cestujete po světě, doufám, že mi dáte za pravdu, že základní hodnoty a rysy jsou v různých národech zřetelně vidět a mohou se výrazně lišit - a to v obou směrech - někde více k pozitivním, někde více k negativním hodnotám.

Jaké důsledky má, pokud v naší mysli necháme pracovat hněv ? Podobně, jaké důsledky má, pokud ve svém mysli necháme pracovat zlobu, zášť, závist, nenávist, touhu po pomstě, pocit křivdy a další negativní postoje ?

Velmi obdivuji autory televizního seriálu „O ztracené lásce“ (natočený Českou televizí v roce 2002). Především v prvních dílech je ukázána naprosto ojedinělá plejáda charakterů a rysů a toho, co způsobují. Je tam mnohé ukázáno ve své nahotě a krutosti tak, jak to v reálném životě funguje. Pro někoho natolik děsivé, až se mu to nelíbí, ale přesto velmi výstižné a popisující realitu života. Toto dílo působí jako slabikář charakterů. Díky výborným hereckým výkonům, díky hudbě, kameře a samozřejmě díky úžasnému scénáři, jsme doslova vtaženi do scén, které často až drásají srdce, jak jsou upřímné a ze života.