Poslání stránek
Aktuality
Podmínky používání
O Autorovi

Omezené obzory a let balónem

Když se budeme vznášet v koši balónu nad zvlněným terénem, obzor, který budeme vidět, bude záležet kromě jiného i na naší aktuální výšce. Budeme-li s balónem klesat, budeme vidět jenom věci v našem nejbližším okolí a přes vysoké kopce kolem nás neuvidíme. Pokud budeme v našem pomyslném balónu naopak stoupat, budou se naše obzory zvětšovat, začneme vidět více souvislostí, začneme vidět za naše současné horizonty. Zajímavé je si uvědomit, že pokud stoupáme, kopce, které jsme původně považovali za nejvyšší možné, se mohou „zmenšit“ ve chvíli, když se za nimi objeví další kopce a hory, které jsou ještě vyšší, což jsme ovšem před tím nevěděli. Malé kopce je zastiňovaly, protože jsme byli ještě příliš nízko.

Tento příměr můžeme použít i na to, jestli spíše přijímáme morální hodnoty a osvojujeme si je, a tím stoupáme a zvětšuje se náš obzor, nebo spíše hodnoty opouštíme a naše obzory se zmenšují díky klesající výšce.

Z toho plyne, že čím více se budeme charakterově rozvíjet, tím více budeme vidět - vidět to, co ostatní nevidí a ani neuvidí, pokud nenastoupají do potřebné výšky. Naše volání z našeho balónu, že je od nás lepší výhled, nemusí přijmout, nemusí tomu věřit. Mohou si říct, že to jsou jenom bláboly. Pokud se ale sami rozhodnou a vzlétnou výše, dají nám za pravdu - i oni začnou vidět to, co jsme jim před tím popisovali.

Naopak, pokud například nejsme čestní, pohybujeme se s balónem v nižších hladinách, s nižším rozhledem. Jeden z důsledků této nižší hladiny je „přivyknutí“ si, že už nám to vlastně ani nevadí (princip „Syndromu uvařené žáby“, princip snížené citlivosti „svědomí“), což ovšem v praxi také znamená, že se budeme divit, o co ostatním vlastně jde, že přeci na nepřiznání všeho ke zdanění a na finančních manipulacích nic není, že to dnes dělá každý, a když to dělají i politici, takže to je normální, to k tomu patří, hlavně, že mají tvrdé lokty ...

Pokud někdo nevěří v to, že pozitivní hodnoty jsou dobré, potřebuje použít svoji svobodu volby, svoji zodpovědnost a svoji víru a vydat se na výlet balónem a dobré hodnoty vyzkoušet. Začít je upřímně přijímat do svého života a sám uvidí, co se bude dít.

Jen jsem ještě zapomněl, že k tomu bude potřebovat asi i trpělivost, protože tyto lety balónem bývají výlety na roky, a v podstatě výlety na celý život. Na druhou stranu, po celou dobu našeho života se tak mohou objevovat před námi nové a nové horizonty a naše chápání se bude prohlubovat, i spolu s tím i naše vnitřní radost.

Po cestě k vyšším obzorům budeme potřebovat být schopni také něco obětovat - postupně odřezávat naše pytle písku, zavěšené na našem koši. Jinak příliš vysoko nevzlétneme. Potřebujeme se zbavovat takových věcí, jako je lstivost, lež, manipulace, sebestřednost a podobně. Zkrátka něco za něco.

V poslední době často kolem sebe slýchám otázky typu „Jak to, že tolika lidem v našem národě nevadí, že politici na vysoké úrovni zjevně a prokazatelně lžou ? Jak to, že jim nevadí, že na nepříjemné usvědčující otázky prostě neodpovídají a odcházejí pryč ?“.

Proč jim to nevadí ? Nesouvisí to náhodou s naším stavem otupělosti (utlumené svědomí a pomalá a postupná adaptace na negativní jevy - viz Syndrom uvařené žáby) ? Nesouvisí neschopnost „vidět“ a „jasně zareagovat“ na zjevně nečestné a nebezpečné jednání některých jedinců také s naším zaměřením na sebe ?

Reakce (tedy vlastně ne-reakce) takových lidí mě připomíná výjev z dávné vesničky, kde byly malé dřevěné chaloupky relativně blízko sebe a kde by jednomu chalupníkovi začala hořet chalupa a druhý by se na to chvíli díval a pak by odešel dělat si svoji práci a vduchu by si říkal: „Hoří jeho chalupa, ne moje“. A jaksi by ignoroval fakt, že chaloupky stojí tak blízko sebe, že pokud jedna chaloupka začne hořet celá, bez pochyby chytne i chalupa jeho, protože při žáru, který vydá jedna hořící chalupa, není možné, aby ta druhá nechytla také.

Když ignorujeme nečestné jednání našich představitelů, jsme stejně naivní, jako ten pošetilý chalupník, jehož chaloupka zatím ještě nehoří …


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Cyklus vývoje charakteru

Tak, jak na nás životní okolnosti působí, můžeme se pohybovat v určitých cyklech, co se týká vývoje našeho charakteru.

Můžeme začít například obdobím, kdy jsme hodně pracovali, hodně jsme se snažili a tak se nám daří dobře a prosperujeme. Tato prosperita s sebou obvykle nese příležitost vytvoření si určitého pohodlí. Pohodlí vítáme. Obvykle přináší odpočinek a relaxaci, které samozřejmě potřebujeme. Tento stav, kdy se přenastavujeme na „nižší energetickou úroveň“ (nedáváme tolik úsilí do života a tak trochu se vezeme setrvačností), s sebou přináší jedno riziko - riziko, že spolu s odpočinkem od práce začneme odpočívat i od našich hodnot. Riziko, že ztratíme pozornost, ztratíme ze zřetele důležité životní hodnoty, na kterých jsme obvykle naši prosperitu ale vybudovali. Může se stát, že tyto důležité hodnoty začneme tak trochu zastrkovat do kouta, trochu je začneme nedoceňovat. Je to takový stav mírného usínání, kdy začínáme věřit tomu, že auto pojede konec konců i bez našeho vědomého točení volantem, stačí, když se volantu budeme jen držet … Je dobré si uvědomit zlomový bod - někteří z nás máme tendenci se vždy pohybovat pokud možno na nejnižší možné energetické hladině - snažit se jen pokud je to nezbytně nutné a pak vypnout. Nicméně být u kormidla svého života vyžaduje bdít a nepolevovat, alespoň ne do takové míry, že bychom kormidlo pustili ze zřetele. Abychom mohli kormidlovat, musíme vystoupit z nejnižší energetické hladiny a projevit aktivitu, dodat energii, dodat práci, snahu, úsilí (viz kapitola „Zákon Entropie“). Pokud tedy vypneme zdroje a přestaneme si všímat kormidla, můžeme postupně přejít do pocitu (iluze), že ty hodnoty a pravidla v podstatě ani nepotřebujeme, a pokud, tak jenom trochu: „Vždyť se podívejme - jedeme i bez toho“. Ano. Máme setrvačnost a tak ještě určitou dobu jedeme „bez toho“. Pozorovali jste někdy těžké nákladní lodě, jakou mají setrvačnost ? Až několik kilometrů. Musí velmi dobře plánovat, když chtějí vybočit z kurzu. A tak se v rámci našeho snění začneme odklánět od našich hodnot. Takové naše chování je podobné strážím, které mají hlídat objekt před nepřítelem nebo před nežádoucími vlivy. Začínají-li stráže usínat místo bdění, může se stát, že přijde událost, nad kterou spící stráže již nebudou mít nadvládu, nebo jen částečně a dojde ke škodám. Dokud jsou stráže bdělé, varují včas a my se můžeme včas zařídit, aby nepříjemné stavy nenastaly. Pokud stráž selže, trpí celá hlídaná oblast. Čím silnější negativní vlivy, tím větší zničující účinky a devastace a tím delší doba nutná pro nápravu (pokud je ještě vůbec co napravovat).

A tak se z příjemného snění můžeme najednou dostat do velmi nepříjemné situace. Protože vše má určitou setrvačnost, většinou se nedaří takovou situaci (větších rozměrů) vyřešit rychle a plácáme se v tom. Obvykle nás to vyvede z letargie a začneme se ptát „proč“. Ačkoli existuje mnoho různých otázek (proč zrovna já a podobně), snažíme se o revizi a o nápravu, protože současná situace je nám nepříjemná a my bychom se rádi dostali zase na výsluní. A tak si možná časem zase vzpomeneme na naše hodnoty, díky kterým jsme se dostali k prosperitě a snažíme se k nim vrátit a zjednat nápravu. Až se nakonec dostaneme opět do stavu určité prosperity a máme další příležitost J.

Tyto cykly můžeme pozorovat jak ve společnosti - dnes se mluví o událostech února 1948, o událostech startujících růst fašismu a můžeme to samozřejmě lehce vztáhnout i na naši společnost současnou, kdy jsme dosáhli za posledních téměř 30 let nesmírného pokroku (ale to mohou posoudit jen pamětníci, pokud ovšem již nezapomněli na jeden druh jogurtu, trabanty a stodvacítky, podpultovky, bony a pomeranče a mandarinky jen na Vánoce). Mladší generace vnímá současný blahobyt za standard a ještě si stíhá stěžovat na všechno okolo. A tak se pak nemůžeme divit, když to zase kolem nás začíná skřípat.

Které hodnoty že jsme to vlastně opustili ?

Stručně řečeno, cyklus je následující:

blahobyt - zahleděnost do sebe - úpadek hodnot - krize - pokora - hledání pravých hodnot - prosperita

     Pokud se z těchto cyklů nejsme schopni nebo ochotni poučit, zůstáváme v kruhu, případně se pohybujeme po šroubovici dolů.

V lepším případě jsme schopni se poučovat a zlepšovat se. Díky tomu se můžeme pohybovat po šroubovici směrem vzhůru.