Můžeme měnit naše charakterové rysy ?

Občas slyším odpověď „Ne, já už jsem prostě takový“. Je mi líto těch, kteří pevně věří tomuto omylu a nepřipouští jinou možnost. My se měnit můžeme. A nejen to. Naše změna se promítne na ty, kteří jsou v našem okolí. Nepodceňujme vliv jednoho člověka na druhého. Sami máte určitě podobnou zkušenost. Pokud se v něčem změníme, možná, že budeme trochu „trčet“, ale tím budeme zároveň učit druhé, protože si té změny všimnou.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Naše skutečné motivace v jednání

Ohromnou dávku upřímnosti a čestnosti potřebujeme sami vůči sobě, když zkoumáme naše skutečné motivy k tomu, co se chystáme udělat, nebo co jsme již udělali. Může to být někdy velmi těžké, ale je to nesmírně důležité. Můžeme mít tendenci pravé motivy zastírat, nebo si namlouvat, že motivem pro náš záměr, je něco jiného, než skutečnost. Pokud nejsme schopni rozpoznat náš pravý motiv, nebo nejsme ochotni si ho přiznat, jsme v područí iluze.

Co je náš opravdový záměr ? Proč to chci udělat ?

Abych druhému opravdu pomohl ? Udělal mu radost ? Potěšil ho ?

Nebo se spíše někomu snažím zalíbit ?

Dělám to z vypočítavosti ?

Nebo jen že se to ode mne očekává ?

Chci tím někomu ublížit ?

Zesměšnit ? Ponížit ? Přitížit někomu ? Pomstít se ?

Řekněme, že naším záměrem je vždy mluvit pravdu. Můžeme se ale dostat do situace, kdy bychom mohli pravdou možná někomu ublížit. Je důležité být k sobě upřímný, být zcela pokorný, vzdát se jakéhokoli svého chtění a touhy a zůstat vnitřně „potichu“ (nekřičet uvnitř sebe znamená nemít v sobě žádné osobní touhy, ve smyslu být připraven přijmout pravdu, ať bude jakákoli). Pak teprve začínáme být schopni uvidět věci správně. Pak teprve jsme schopni odhalit, jestli naše skutečná motivace neříct pravdu, je přání dobra druhé osobě, nebo naopak, jestli se za naším záměrem skrývá poškození dané osoby, nebo třeba náš strach o sebe.

Naše skutečné motivace rozhodují o tom, jaký je nakonec výsledek naší činnosti.

Představte si, že zadáte svému dítěti (již dostatečného věku a schopností) vyluxovat obyvák. Ono jde a vyluxuje. Za 5 minut hlásí splnění úkolu. Luxoval po celé ploše ? V podstatě ano. Jaký je výsledek ? Můžete jít a pokoj přeluxovat. Vám to bude trvat minimálně 25 minut. Oba jste vyluxovali. Oba celou plochu. Ale přesto byl výsledek výrazně jiný. Proč ? Možná, že byl rozdíl v záměru. Vaše dítě vyluxovalo, aby vyluxovalo, aby splnilo svůj úkol. V jeho očích luxovat nemusí znamenat „provádění činnosti tak, aby koberec byl čistý“, ale prohnat se hubicí po koberci po celé ploše v co nejkratším čase, „aby bylo vyluxováno“ (provedení činnosti bez ohledu na výsledek). Díky jinému záměru jsou i výsledky jiné - tomu záměru odpovídající. Po někom na koberci i po luxování zůstane nepořádek, po někom bude koberec čistý.