Můžeme měnit naše charakterové rysy ?

Občas slyším odpověď „Ne, já už jsem prostě takový“. Je mi líto těch, kteří pevně věří tomuto omylu a nepřipouští jinou možnost. My se měnit můžeme. A nejen to. Naše změna se promítne na ty, kteří jsou v našem okolí. Nepodceňujme vliv jednoho člověka na druhého. Sami máte určitě podobnou zkušenost. Pokud se v něčem změníme, možná, že budeme trochu „trčet“, ale tím budeme zároveň učit druhé, protože si té změny všimnou.


ÚVOD

ČÁST 1. Charakter člověka – DEFINICE
Integrita charakteru
Vliv charakteru na jednotlivce
Vliv charakteru na rodiny
Vliv charakteru na společnost
Vliv charakteru na politiku
Hodnoty
Příběh o rybách a o toleranci hodnot
Můžeme měnit naše charakterové rysy ?
Kterým směrem ?
Změna charakteru
Cyklus vývoje charakteru

ČÁST 2. Charakter člověka – PRINCIPY
Respektování pravdy a Iluze
Čestnost v záměru, čestnost v úmyslu
Hledání radosti
Dva světy, sebestřednost a radost
Život mezi dvěma světy
Zákon entropie
Svobodná vůle
Svědomí
Sebevědomí
Syndrom uvařené žáby
Zodpovědnost nebo lhostejnost ?
Po šroubovici nahoru nebo dolů ?
Nevíme, co ještě nevíme, aneb růst poznávání
Poznávání díky pokoře a touze
Omezené obzory a let balónem
Naše skutečné motivace v jednání
Jedinečnost a nepoznatelnost
Dvojníci a Náhražky
Duchovní principy – používání nebo zneužívání ?
Naše touhy
Jak trvale změnit naše niterné touhy ?
Mysl
Odpuštění
Láska
Osobní spravedlnost
Posvátnost
Překážky a zkoušky v našem životě
Termíny na povrchu a pod povrchem
Rodina
Kultivace charakteru, Vzory a Etalony
Z pohledu evangelia Ježíše Krista

ČÁST 3. Naše současnost a minulost
Rakovina společnosti

ČÁST 4. Co tedy můžeme dělat ?

ČÁST 5. Charakterové vlastnosti
Čestnost, poctivost, důvěra
Úcta, uctivost, ohleduplnost
Vděčnost
Závist
Pokora a pýcha
Laskavost, dobrota
Odvaha
Soucit
Vytrvalost, píle
Skromnost
Mírnost
Sebeovládání
Obětavost

Omezené obzory a let balónem

Když se budeme vznášet v koši balónu nad zvlněným terénem, obzor, který budeme vidět, bude záležet kromě jiného i na naší aktuální výšce. Budeme-li s balónem klesat, budeme vidět jenom věci v našem nejbližším okolí a přes vysoké kopce kolem nás neuvidíme. Pokud budeme v našem pomyslném balónu naopak stoupat, budou se naše obzory zvětšovat, začneme vidět více souvislostí, začneme vidět za naše současné horizonty. Zajímavé je si uvědomit, že pokud stoupáme, kopce, které jsme původně považovali za nejvyšší možné, se mohou „zmenšit“ ve chvíli, když se za nimi objeví další kopce a hory, které jsou ještě vyšší, což jsme ovšem před tím nevěděli. Malé kopce je zastiňovaly, protože jsme byli ještě příliš nízko.

Tento příměr můžeme použít i na to, jestli spíše přijímáme morální hodnoty a osvojujeme si je, a tím stoupáme a zvětšuje se náš obzor, nebo spíše hodnoty opouštíme a naše obzory se zmenšují díky klesající výšce.

Z toho plyne, že čím více se budeme charakterově rozvíjet, tím více budeme vidět - vidět to, co ostatní nevidí a ani neuvidí, pokud nenastoupají do potřebné výšky. Naše volání z našeho balónu, že je od nás lepší výhled, nemusí přijmout, nemusí tomu věřit. Mohou si říct, že to jsou jenom bláboly. Pokud se ale sami rozhodnou a vzlétnou výše, dají nám za pravdu - i oni začnou vidět to, co jsme jim před tím popisovali.

Naopak, pokud například nejsme čestní, pohybujeme se s balónem v nižších hladinách, s nižším rozhledem. Jeden z důsledků této nižší hladiny je „přivyknutí“ si, že už nám to vlastně ani nevadí (princip „Syndromu uvařené žáby“, princip snížené citlivosti „svědomí“), což ovšem v praxi také znamená, že se budeme divit, o co ostatním vlastně jde, že přeci na nepřiznání všeho ke zdanění a na finančních manipulacích nic není, že to dnes dělá každý, a když to dělají i politici, takže to je normální, to k tomu patří, hlavně, že mají tvrdé lokty ...

Pokud někdo nevěří v to, že pozitivní hodnoty jsou dobré, potřebuje použít svoji svobodu volby, svoji zodpovědnost a svoji víru a vydat se na výlet balónem a dobré hodnoty vyzkoušet. Začít je upřímně přijímat do svého života a sám uvidí, co se bude dít.

Jen jsem ještě zapomněl, že k tomu bude potřebovat asi i trpělivost, protože tyto lety balónem bývají výlety na roky, a v podstatě výlety na celý život. Na druhou stranu, po celou dobu našeho života se tak mohou objevovat před námi nové a nové horizonty a naše chápání se bude prohlubovat, i spolu s tím i naše vnitřní radost.

Po cestě k vyšším obzorům budeme potřebovat být schopni také něco obětovat - postupně odřezávat naše pytle písku, zavěšené na našem koši. Jinak příliš vysoko nevzlétneme. Potřebujeme se zbavovat takových věcí, jako je lstivost, lež, manipulace, sebestřednost a podobně. Zkrátka něco za něco.

V poslední době často kolem sebe slýchám otázky typu „Jak to, že tolika lidem v našem národě nevadí, že politici na vysoké úrovni zjevně a prokazatelně lžou ? Jak to, že jim nevadí, že na nepříjemné usvědčující otázky prostě neodpovídají a odcházejí pryč ?“.

Proč jim to nevadí ? Nesouvisí to náhodou s naším stavem otupělosti (utlumené svědomí a pomalá a postupná adaptace na negativní jevy - viz Syndrom uvařené žáby) ? Nesouvisí neschopnost „vidět“ a „jasně zareagovat“ na zjevně nečestné a nebezpečné jednání některých jedinců také s naším zaměřením na sebe ?

Reakce (tedy vlastně ne-reakce) takových lidí mě připomíná výjev z dávné vesničky, kde byly malé dřevěné chaloupky relativně blízko sebe a kde by jednomu chalupníkovi začala hořet chalupa a druhý by se na to chvíli díval a pak by odešel dělat si svoji práci a vduchu by si říkal: „Hoří jeho chalupa, ne moje“. A jaksi by ignoroval fakt, že chaloupky stojí tak blízko sebe, že pokud jedna chaloupka začne hořet celá, bez pochyby chytne i chalupa jeho, protože při žáru, který vydá jedna hořící chalupa, není možné, aby ta druhá nechytla také.

Když ignorujeme nečestné jednání našich představitelů, jsme stejně naivní, jako ten pošetilý chalupník, jehož chaloupka zatím ještě nehoří …